Jak vytrhnout velrybě stoličku

Obidva diely som ako dieťa rád pozeral na VHSke a miloval som najmä druhý - letný počin. No prvý raz po zhliadnutí dospeláckymi očami musím ohodnotiť na plnú šupu práve jednotku. Film veľmi autentický a dobre vymyslený. Akosi sa tu dá pochopiť pozícia všetkých troch - matky, otca aj malého syna. Režisérka inšpirovaná vlastnou životnou situáciou osamelej matky, ktorej syn nahovára ženíchov. Na tú dobu veľmi progresívny, ba až feministický počin. Uprostred tuhej normalizácie nie sú hlavnými postavami dojička či traktorista, ale baletná tanečnica a horolezec zdolavajuci osemtisícovky, čo je ďalšie plus. Preissová a Němec výborní a to samoúčelná živelnosť Tomáša Holého je v tomto prípade režisérsky ukočírovaná ku prospechu veci. Tento štyridsaťpäť ročný film sa nemusí hanbiť ani dnes, v konkurencii moderných artových filmov zo Škandinávie. (05.01.2023)

Pěkná romantická komedie s uličníkem navrch to vše posypané dramatem, ve kterém se ujasňují vztahy. Vždycky se na to ráda podívám, nejenže to pěkně utíká, ale člověk se u toho pobaví. Pro mě klasika českých dětských filmů pro celou rodinu (neboť každý z rodiny si v tom najde něco jiného). Tohle nevidět je škoda, navíc na to navazuje skvělý druhý díl! Pro mě je to nestárnoucí klasika, která mě vrací do dětských let. (29.12.2015)

Jako malej jsem měl strach, že jsou všechny ženské takové. Průměrně hysterická česká žena Jana, průměrně zlobivý kluk, co dostává na Holý zadek a průměrně lehkovážný fotřík Němec...a je z toho nadprůměrná hystericky-pohodovo-zlobivo-lehkovážná podívaná, která ukazuje, jak má vypadat dobrodružné manželství. Nebo jinak...jak se manželství stane dobrodružným, když máte za ženu absolutně nedobrodružnou a pedantskou fúrii. Ovšem návod, který sliboval název filmu, jsem jaksi neobdržel :( (14.02.2009)

Šmankote, nemůžu uvěřit tomu, že jsem na tento klenot mohla zapomenout! S hodnocením, samozřejmě:-) Jinak se na tohle dílko pochopitelně zapomenout nedá. Geniální Tomáš Holý a sympaťák pan Němec. Správně kožený pan Harapes. Nepochopitelně nervózní maminka v podání Jany Preissové. Ony všechny maminky u paní Poledňákové jsou tak jaksi pořád na trní a nervózní nebo mi tak aspoň připadají, že řeší, co řešit nemusí a zbytečně brblají (S Tebou mě baví svět). Asi je to tím, že moje maminka, ač měla docela těžký život a já byla takový malý Vašek, taková nikdy nebyla, tudíž pro ženy ve vidění paní Poledňákové moc pochopení nemám a vždycky mě v těch pánských jízdách ruší (no suveréně nejblbější je Studénková ve S tebou mě baví svět). To Hřebejkovy ženy, to je jiná káva, hlavně paní Šebková v Pelíškách, ta je prostě dokonalá! (26.04.2010)

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)