Jak dostat tatínka do polepšovny

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Je obdivuhodné, že jen po roce dokáže někdo natočit adekvátní poklonu předešlému dílu nebo dokonce dílo lepší. Marii se to podařilo a to ve všech pohledech. Je to velmi zábavné. Vadí mi tam jen část, kdy Luděk Sobota jak uplný hlupák vše prozradí, ale beru, že je to film hlavně pro děti. Sám vždy budu díky tomuto filmu šťastné vzpomínat na své dětské léta a nevzpomenu si, který film by mě dokázal tolik naplnit v jakémkoliv stáří. (18.11.2014)

Ještě lepší než Jak vytrhnout velrybě stoličku. Tady vše funguje s dokonalou přesností. Navíc Josef Karlík jako dědeček je nepřekonatelný! Příběh, herci, hudba, krásná příroda Prachovských skal dohromady kombinuje absolutní zážitek z filmu. A hlavně, vše je přirozené a lidské. Takové filmy na které se můžou dívat děti i dospělí se už opravdu nedokážou natočit. Tenhle film můžu vidět kdykoliv a pokaždé se celou dobu usmívám. " Tak a máme po gáblíku Pepo..." Hahahaha, miluju tenhle dokonalej skvost!! (07.03.2015)

Film, který mě v mládí hodně ovlivlnil (myšleno mou ruku vybírající nějakou starou VHS) a také vždy zaručeně pobavil. Každý, kdo chce točit nějaký pohodový rodinný film, měl by se nejdříve podívat na "Polepšovnu", aby věděl, jak to má správně vypadat. Ale i když se bude snažit seč může, nikdy už nebude mít k dispozici velikána Tomáše Holého, takže tomuhle skvostu se stejně ani nepřiblíží. Krokodýlové to jasně dokládají.. 100% (14.01.2013)

Vasek uz nasel sveho tatu a zacinaji letni prazdniny, Rodinka se vydava na kole za Lubosovym otcem, tedy Vaskovym dedeckem. Vasek ma velky sem, chtel by se stat horolezcem jako jeho tata, ale jak se jim muze stat kdyz tam nejsou zadny skaly? Ale jen do te doby nez jedou na kole do vesnice na nakup a cestou to je sama skala. Vasek tatu ukeca aby si na skalu sli aspon sahnout a v ten moment je o dobrodruzstvi a komicke scenky postarano. (14.05.2024)