Jak dostat tatínka do polepšovny

Televizní film Jak dostat tatínka do polepšovny je vyrovnaným pokračováním svého předchůdce. Opět v jedinečné optimistické atmosféře s nakažlivou radostí ze života. Je to další z příjemných vzpomínek na mé dětství, provoněné okouzlením klukovského dobrodružství. Je to roztomilé, citlivé, neposedné, nezastavitelné, svěží a prozářené jásavým přijímáním základních krás života a rodiny. Jak lze vidět, i se střídmým rozpočtem se dokáže vyrobit film, jehož obliba u diváků neklesá s rostoucím množstvím televizních repríz. S úsměvem, lidským přístupem a přirozenou nenuceností vzniklo laskavé dílo, které opakovaně zvedá zataženou oblohu nálady. Hvězdou filmu je znova malý školák Vašek Benda (dobrý Tomáš Holý) v neunavitelném opojení z počátku kompletní rodiny. Se vzestupy a pády a komplexní láskou bez zaťatých zubů. Hlavní ženskou postavou je Vaškova starostlivá maminka Anna (šarmantní Jana Preissová) s nadějí z čerstvě sestavené rodiny, opatrností a svíravým pocitem strachu z možného nebezpečí. Hlavní mužskou postavou je Vaškův nalezený otec a náčelník krkonošské horské služby na prázdninách Luboš Rychman (dobrý František Němec) v nadšení z probouzejících se synových zájmů v pokračování rodinné tradice. Do krve se nalila nová míza, naděje a štěstí. Poslední důležitou postavou je Lubošův otec a Vaškův dědeček Josef (zajímavý Josef Karlík), dobrosrdečný kumpán mužské části osazenstva Lubošovy rodné chaloupky. Z dalších rolí: stále překvapovaná Vaškova babička a Annina matka (Jana Dítětová), bodrý popleta a pošťák na babetě Fanda (příjemný Petr Nárožný), či rozverná družstevní posádka starožitného hasičského auta ve složení zootechnik Vlk (sympatický Luděk Sobota), rostlinář Voves (Bronislav Poloczek) a předseda Kos (František Peterka). Český ráj skrývá úžasné přírodní krásy. Všechna nedorozumění lze překonat vstřícností. A nálada rázem dostává veselejší barvy léta, soudružnosti a radosti. Stačí jen život žít. (20.11.2016)

Tento způsob dovolené a prázdnin, zdá se mi poněkud.....ŠŤASTNÝ a jediný „ ten pravý „ . Na kombinaci malého Kolomba (alias Tomáše Holého), horolezce každým coulem a správného chlapa a otce jak má být, Františka Němce, krásné ženské „do nepohody“ Jany Preissové, nádherných Prachovských skal v Českém ráji a jako bonus děda Josef Karlík ( pardon Herodes :o), JÁ nikdy nedám dopustit. Jeden z těch mála případů, kdy pokračování předčí svého předchůdce. Pro tuto kombinaci já měl, mám a budu mít vždy slabost. Ptáte se, jak jsem na to přišel, či zda mi to někdo poradil? Dovolím si vypůjčit slova malého Tomáše Holého....na to jsem přišel sám :o) Aby ne, když značnou část každých prázdnin mého dětství jsem prožíval podobné vylomeniny a odnášela to vždy moje ( zesnulá ) babča. Ještě teď, když si na to po těch letech vzpomenu, neubráním se záchvatům smíchu. Jj, bylo to krásné dětství, stejně jako tento pohodový snímek Marie Poledňákové. Chce se téměř dodat, velká škoda, že nezůstalo pouze u tohoto a Marie se „ na stará kolena „ rozhodla krotit krokodýly a nepomůže jí ani skutečnost, že líbá jako bůh...p.s. my tři pojedeme na kolech?... to jsem Ti ještě neřek :o) Co dodat, myslím, že více není potřeba.... (18.11.2010)

Film, ke kterému se člověk stále rád vrací. Pro mne lepší než jednička, asi tím, že je zde léto, slunce, skály....i když proti depresivní zimě nic nemám a například s Tebou mě baví svět, kde je zima kupodivu vesele rozjuchaná, je rovněž povedený. Sympatičtí herci, vtipné situace střídají komické, případně se promíchávají. ,,Jé, Pepa!" ,,To není Pepa...." Chytlavá hudba, nádherná příroda a klokan přiletí v březnu....dnes už se takové filmy netočí. (10.11.2010)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Tomáš Holý se pro mne v dětství stal takovou modlou ke které jsem vzhlížel s obdivem a neskrývanou závistí. To vše jen proto, že jsem mu záviděl všechny ty dobrodružství, dědečky, prázdniny a to co já jsem jako dítě neměl. Jak dostat tatínka do polepšovny, je jako volné pokračování určitě povedenější a to nejenom zásluhou tria Preissová, Němec, Holý, ale proto, že celkový dojem filmu je pro mne takový svěžejší, zábavnější a rozhodně se připojuji k tvrzení některých lidí, kteří si tuto komedii umí představit jako vítěze ankety Komedie století :o) (02.12.2014)