Jak dostat tatínka do polepšovny

Jedno z krásnych príkladov, kde sequel prekonáva prvá diel. Pribudli tu nové postavy (najlepší je určite starý otec) no a film disponuje aj väčším množstvom humoru. Každá druhá veta Tomáša Holého (opäť geniálny) je skvost a nezabudnuteľná hláška. Narozdiel od jednotky, tento film má stále skvelé tempo. Väčšina filmu sa odohráva na prázdninách u deda a nie sú tu hluché miesta ako vo "Veľrybe". Tempo je vyrovanné a veľmi dobre sa na to pozerá. Herci podávajú skvelé výkony. Okrem Holého sú tu úžasní Němec, Preissova, či Karlík. No a poteší aj znesiteľný Sobota. Klasická komédia, narozdiel od jednotky ÚPLNE právom kultová. Jedna z najlepších česko-slovenských komédií. 80%+ (11.02.2006)

Pro tuhle rodinnou komedii mám slabost od dětství, Tomáš Holý je úžasný přírodní úkaz, Janinka Preissová je krásná žena a skvělá herečka, František Němec má ohromné charisma a podmanivý hlas, no a Josef Karlík jako svérázný dědeček báječný.. Milá a vtipná záležitost, která je mým filmovým zlepšovačem nálady a řadím ji mezi své nejoblíbenější.. (08.05.2022)

Je obdivuhodné, že jen po roce dokáže někdo natočit adekvátní poklonu předešlému dílu nebo dokonce dílo lepší. Marii se to podařilo a to ve všech pohledech. Je to velmi zábavné. Vadí mi tam jen část, kdy Luděk Sobota jak uplný hlupák vše prozradí, ale beru, že je to film hlavně pro děti. Sám vždy budu díky tomuto filmu šťastné vzpomínat na své dětské léta a nevzpomenu si, který film by mě dokázal tolik naplnit v jakémkoliv stáří. (18.11.2014)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Od útlého dětství je mi záhadou, proč jsou rodinné komedie Marie Poledňákové (z jejíž fotky mám dojem, že svačí duše) tak populární, když se v nich humot vyrábí zásadně uřvaností a nesnesitelností naprosto všech postav. Matka je typická ustaraná trpitelka, zralá na ránu kladivem, otec infantilní kkt a ten malý smrad mě vyloženě děsí - typický zmrdeček, který bral ostatním dětem svačiny a porůznu je šikanoval a když se na to přišlo, všechno se zametlo pod koberec, neb je to přece ták roztomilý hoch. Btw. její filmy mne jako úplně malé Sadako dovedly k přesvědčení, že dospělost znamená de facto lobotomii. (16.08.2013)