Tygr a drak: Meč osudu

S tímhle se prostě nedá prosadit na americkém trhu, ani v Asii. Sice je fajn, že akční choreografie jede na plný plyn OST fakt kvalitní, kameraman je zjevně fanouškem mistrů jako Peter Pau (protože má jejich postupy v krvi), nicméně film se topí na zkratkovitém minimalistickém scénáři i na poměry třídy B. Takový potenciál to mělo, režisér, choreograf, hlavní hvězdy, bylo to pohřbeno laciným vzhledem, efekty. I přesto všechno mohl film zachránit lepší skript, propracovanější dialogy. Navíc přece jen je trochu nepřirozené použití angličtiny, byť to mluví původní herci, to se do tohoto druhu filmu nehodí. Výsledek, těžké béčko pro fanoušky Donnieho, Michelle. Doufejme, že tento model tvorby filmů se neujme, hlavní herci natočí něco lepšího (stejně tak režisér), bylo by fajn, aby Natasha Liu Bordizzo zakotvila v ranku akčních hrdinek, těch není nikdy dost. (06.03.2016)

Čínský film s čínskými herci o čínském kung-fu odehrávající se ve středověké Číně a... mluví se v něm anglicky. Tohle je už od samého začátku tak strašlivě špatně, až je mi z toho špatně, konkrétně na blití. Kvůli podobné zhovadilosti jsem nikdy neviděl (a nikdy vidět nechci) Fridu, na kterou jsem se přitom kdysi dost těšil. Tady jsem udělal výjimku kvůli mojí srdcovce Tygr a drak z roku 2000. A nelituju, i když moje uši dost trpěly. Film s jednoduchým a vcelku předvídatelným příběhem po vzoru klasických "pohádkových" kung-fu filmů, s poněkud televizním vzezřením (Netflix), ne tolik epický jako Tygr a drak, ani tolik výpravný a poetický jako třeba Hrdina, vezoucí se samozřejmě na vlně popularity svého předchůdce a opakující i některé jeho modely, ale epický a výpravný víc než dost, nabitý parádní baletně-bojovo-trikovou akcí a obsazený spoustou sympatických herců s Michelle Yeoh v čele. Klidná kamera, (pří)jemná hudba, estetický vizuál. Hezkým čínským ženským to při řežbách moc sluší a jejich kung-fu kreace jsou šmrncovní, ale i chlapi jsou vesměs sympaťáci, včetně záporáků. Báječná, řemeslně dobře zmáknutá relaxačka, které bych dal jistě plný počet, kdyby se v ní originálně šprechtilo mandarínsky nebo kantonsky. (26.06.2019)

Některé filmy snad ani nepotřebují pokračování. Tygr a drak je jedním z nich. Ně, že by to bylo špatné, ale je to spíš zbytečné. Není to tak výpravné, původní film je prostě klasika. Neznamená to ale, že by tam nebyly dobré bojové scény. Některé jsou parádně udělané. Zaujala mě ta v hostinci nebo na zamrzlém jezeře. I obsazení je slušné. "Pojď do temnoty." (17.06.2018)

Tygr a drak byl filmový epos se vším všudy a asi málokdo čekal, že by se k němu béčkové pokračování mohlo byť jen přiblížit. A taky že nepřiblížilo. Vlastně se jedná o klasické wuxia béčko, které Čína chrlí jak na běžícím pásu a s předchozím dílem to mnoho společného nemá, pokud nepočítám zelený meč a postavu Shu Lien. Choreografie soubojů, o kterých by to tedy mělo být především, má kolísavou kvalitu a místy je vidět, jak moc jsou strojené, hodně se tu kecá o ničem a dojde i na několik nejkýčovitějších žánrových záběrů, které se sice mohou chlubit nádhernými exteriéry, ale mě tady vadily, protože působily strašně účelově. Herecky celkem fajn a potěší i pár hezkých Asiatek, ale ani ony nestojí za to, aby se k filmu v budoucnu vrátil. Průměr. 50% (03.03.2016)

Tygr a brak. Že se tento film z (ko)produkce Netlfixu stěží vyrovná opěvovanému originálu, se dalo čekat. Tygr a drak ostatně dodnes zůstává poměrně výjimečným počinem, ačkoli čínské filmaře rozhodně nelze vinit z nedostatku snahy na jeho fenomenální úspěch navázat. Smutné ale je, že Meč osudu i přes účast hereckých hvězd a režijní vedení tvůrce řady vybroušených žánrových klasik působí jako sotva průměrný počin i v kontextu řadové produkce dnešní Číny a Hongkongu. Zatímco pochybnou fotografickou kvalitu snímku, která spíše než velkolepé filmové podívané odpovídá maďarské pornografii (viz uměle vypadající CG lokace, nehezký color grading a velmi lacině vypadající 'bloom effect') ještě můžeme omluvit s poukázáním na zřejmě chudý rozpočet, pro průměrné bitky, nepřirozené herce a děsivý scénář se důvody, proč přivírat oči, hledají těžko. Ani v bojových filmech, kde se na divácké atrakce klade větší důraz než na sofistikované vyprávění, přece nebývá běžné, že postavy zničehonic zásadním způsobem mění své sympatie a antipatie a už dlouho jsem neviděl, že by někdo od diváků čekal, že budou truchlit nad smrtí "hrdinů", kteří se na plátně či obrazovce mihnuli na několik sekund. Místo epického wuxia dobrodružství tu holt máme epický fail. (29.02.2016)