Dákové

Dákové jsou rumunskou expresí romantizovaného patriotismu. Stranický ideál doby naplnil Sergiu Nicolaescu svědomitě a vítězí za vlast, za národ i za stranu. Dácký národ je sice mírumilovný, ale také připraven odhodlaně bránit svou výsostnou svobodu vlastním tělem, elita skládá nejintimnější oběti a pod moudrým panovníkem země jen vzkvétá. Sergiu Nicolaescu vychází z historických dat a slouží vlasti a romantickým představám nevinnosti, svoji prvotinu v hraném filmu ctižádostivě opatřil opulentní výpravou, choreografie je heroická, a svým průběhem se příběh nikterak neodchyluje od jiných filmových národních eposů. Dákové: muži jsou udatní, ženy lepé, komunitní soužití soudržné, epické kroky nepřekvapí a vlastně vše splní to, co od žánru filmový divák víceméně očekává. Tím romantickým hrdinou ve vlastenecké filmové písni je Septimius Severus (příjemný Pierre Brice s hlasem Iona Besoiua), schopný římský generál a morální idealista. Překvapující zjištění je pozdější skvostnou příležitostí k vlastenecké orgii, pak se dokonce objeví láska a mužné hrdinství. Vzorovým vladařem svobodného národa je Decebalus (sympatický Amza Pellea s hlasem Emanoila Petruța), největší, ale také i poslední, král Dáků. Vskutku ojediněle moudrý vůdce nezávislého národa! Hlavní ženskou postavou je Meda (příjemná Marie-José Nat s hlasem Leopoldiny Bălănuță), Decebalova dcerka a křehký půvab karpatských dolin i hor. Zdravé jádro dáckého národa. Výraznou postavou je Cornelius Fuscus (příjemný Georges Marchal s hlasem Gheorghe Dinicăa), římský generál a hlavní dobyvatel dáckého území a šlachovitý mužík s těmi nejvyššími osobními ambicemi v hlaholu slávy. Výraznější postavou je také Domitian (zajímavý György Kovács s hlasem Fory Etterleho), římský císař, obezřetný, poživačný a škodolibě hravý. Z dalších rolí: Decebalův synek a vskutku vzorná junácká budoucnost národa Cotyso (Alexandru Herescu s hlasem Itefana Iordacheho), římský senátor, zvláštní vyjednavač a Severův otec Attius (Geo Barton), svatých tradic i svátostí dbalý dácký velekněz (Emil Botta), přední dácký vojenský velitel Olupera (Mircea Albulescu), či Attiův vrah Remaxos (Septimiu Sever). Film Dákové je vlasteneckým romantismem. Rumunský historický epos snad potěší všechny příznivce žánru. (14.01.2021)

Zoufalost nejtěžšího kalibru. Jen jakési demo toho, co Nicolaescu předvedl o nějaký ten rok později v Poslední křížové výpravě. Dákové postrádají výrazný sjednocující prvek a jsou jen čistě ukázkou toho, jaké davové scény si rumuni mohöu dovolit. Historicky s naprostou jistotou mimořádně povrchní a dějiny falšující dílo, které vzbuzuje dnes jen smíchy, výbuchy vzteku a ještě větší nudu. (03.12.2003)

Proč jsi vlastně dala čtyři hvězdičky filmu, v němž se ani jednou neobjeví římská želva? (pochybuji totiž, že by bez ní nějakou bitvu vůbec kdy vedli). A vlastně ani nevím, nejspíš proto, že mi Pierre Brice něčím připomněl Roberta Taylora (asi tím, že si oba zahráli, jak římského patricie, tak indiánského náčelníka resp. zvěda unijní armády). Jinak příběhu (je tu nastíněn v obsahu, tak to nebude tak strašlivý spoiler) o sporu mezi voláním krve a odpovědností, výchovou a ctí jsem sice rozuměla, ale jeho ztvárnění bylo takové jakési sterilní, i včetně vztahu k otci či krásné Medě. O decimaci stínáním raději nebudu hovořit, takový Caesar z britského cyklu o starověkém Římě nám ten její průběh zinscenoval mnohem lépe. Ale zřejmě tento krutý způsob nezapadal do celkového uhlazeného obrazu filmu, který byl naprosto vším (přírodou, herci, stavbami, ba dokonce i bitvami) velmi pohledný, čemuž se divím, protože to mohl být další způsob ukázky, jak že strašliví ti Římané byli... Ta Severova oběť šla nakonec taky mimo mě, i ten závěr, stejně jako celý film (snad krom Cotysovy smrti) totiž zcela postrádal emoce. (09.05.2014)

První film Serigia Nicolaescua a jeden z prvních filmů reprezentujících specifický rumunsko-bulharský historický žánr zvaný „Národní epopej“. Děj se odehrává na konci prvního století před n. l.Římský císař Domiciánus vede výbojnou válku na území dáckého krále Decebala. Hlavním hrdinou filmu je mladý římský generál Severus, jehož Domiciánus vyšle k Dákům jako posla. Na jeho návštěvě mu ale Decebalos prozradí, že jeho otec byl tajným dáckým zvědem vyslaným do Říma a on sám tak nyní vlastně bojuje proti vlastnímu národu. Severa trápí mravní dilema a když v závěru filmu vede římská vojska do rozhodující bitvy proti Dákům, schválně podlehne v osobním souboji Decebalovi, aby zanechal své vojsko bez velitele a poskytnul tak svému národu strategickou výhodu. Spíše než složitým dramatem s hlubší myšlenkou jsou Dákové jednodušším filmovým spektáklem, který posloužil jako předehra pro Nicolaescuovo mistrovské dílo „Poslední křížová výprava.“ (02.01.2008)

Koncem 60. let to běželo v socialistické televizi, ale už tehdy, jako dítě, mne ten film nijak neoslnil. Je třeba uznat (na svou dobu) nákladnou výpravu, zejména při masových válečných scénách, ale v detailu to pokulhávalo a zejména chyběl spád a "rytmus" (když srovnávám např. s tvorba Haralda Reinla a třeba s jeho Niebelungy z téhož roku) . Hudba dle mého názoru úplně nemožná. Dnes, takřka po 40 letech, jsem se na Dáky ani nedokázal dodívat do konce, ale v 60. a 70. letech jsme byli vděčni i za toto. Rumunům se tehdy zvláště povedly adaptace románů J. F. Coopera a Marka Twaina. (13.01.2011)