Dákové

Příjemný historický dobrodružný film, který zaujme. 1) Vzpomínám si na silný dojem, který na mě jako malého kluka film udělal. Zaujala mě tehdy velkorysá výprava se stovkami komparsistů, decimace (potrestání každého desátého člena legií smrtí za zbabělost v boji), působivá závěrečná scéna a především Vinnetou v převleku za Římana. 2) Po opětovném zhlédnutí po málem 50 letech (utíká to, utíká) registruji i další skutečnosti: studiový zvuk (to je špatně) a nervy drásající melodramatickou hudbu. 3) Tendenční až národovecký charakter snímku lze pochopit a vyskytuje se nejenom v rumunské kinematografii. Zdůrazňování nezávislosti a spoléhání se na vlastní síly bylo příznačné pro tehdy ještě čerstvý Caucescův režim. (06.12.2017)

Význam režiséra Sergia Nicolaesca jako kdyby předznamenávalo už to, že jako celovečerní debut mu byl svěřen výpravný historický epos o bojích mezi Dáky (starověkými obyvateli území dnešního Rumunska) a imperialistickými Římany. Zajímavé je, že tato rumunsko-francouzská koprodukce se nijak výrazně neobtěžuje s vysvětlováním historických souvislostí – v krátké předtitulkové expozici stačí, že proti sobě stane obrovská římská armáda a obléhaná pevnost Dáků a že je poté v krátkém dialogu ustanoven hlavní konflikt (rozpínavá mocnost vs. malý, utlačovaný, ale bojovný národ). Bitevní pole není jediným místem, kde se oba národy střetávají; důležitou roli v příběhu hrají také kulturní zvyklosti, záležitosti jejich (nepřesného) výkladu a následná nedorozumění. Při sledování rumunské verze, kde jsou francouzští herci předabováni, proto zamrzí, že tato otázka komunikace ve filmu nebyla rozvedena důsledněji. Jako rozpačitý lze hodnotit i závěr, ve kterém snímek odkáže na zmýtizovanou odvahu bojovných Dáků (do kamene vytesaný výjev bitvy), ale je to také poprvé a naposled, co se tohoto tématu dotýká. V jednotlivostech Dákové problémy nemají a víceméně se jim daří napodobovat své západní vzory, celkově však jde o průměrný, z konvencí žánru nevybočující historický film. (19.01.2013)

Zoufalost nejtěžšího kalibru. Jen jakési demo toho, co Nicolaescu předvedl o nějaký ten rok později v Poslední křížové výpravě. Dákové postrádají výrazný sjednocující prvek a jsou jen čistě ukázkou toho, jaké davové scény si rumuni mohöu dovolit. Historicky s naprostou jistotou mimořádně povrchní a dějiny falšující dílo, které vzbuzuje dnes jen smíchy, výbuchy vzteku a ještě větší nudu. (03.12.2003)

Člověk by čekal oprýskanou Dacii s udýchaným motorem a přitom dostal pořádně nadupanej bourák. Výčitku střihu jako je zjednodušování historie, občasná naivita či vyfoukané účesy barbarů použít nehodlám, dají se uplatnit na prakticky všechny historické špektákly té doby, ať už jsou z jakéhokoliv koutu světa. Dákové tak unesou i ta nejpřísnější srovnání se svými žánrovými a dobovými kolegy. Příjemné překvapení. (20.03.2010)

Dákové jsou jedním ze série velkolepých historických filmů, na které se rumunský režisér Sergiu Nicolaescu v 60. a na počátku 70. let specializoval. Zde popisuje líté boje mezi Dáky a Římany před zhruba dvěma tisíci lety. V hlavní roli se díky koprodukci s Francií objevil populární představitel Vinnetoua Pierre Brice a i proto měl film i u nás velký úspěch. Jedná se o klasický, ničím příliš nevybočující kostýmní velkofilm, který už většinu dnešních diváků příliš nezaujme, ale za zmínku stojí přinejmenším dobře zvládnuté bitevní scény, ve kterých vystupují tisíce skutečných komparzistů. (18.01.2013)