Poklad na Stříbrném jezeře
Der Schatz im Silbersee
Blago u srebrnom jezeru
Le Trésor du lac d'argent
Poklad na Striebornom jazere
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
Treasure of Silver Lake
The Treasure of the Silver Lake
Režie:
Harald ReinlScénář:
Harald G. PeterssonKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Herbert Lom, Götz George, Karin Dor, Marianne Hoppe, Eddi Arent, Ralf Wolter, Sima Janićijević, Ilija Ivezič, Mirko Boman (více)Obsahy(2)
Vinnetou a Old Shatterhand v souboji s bandity o mapu k bájnému pokladu... Ve filmu ožívají známé postavy proslulých indiánek v čele s neporazitelným Old Shatterhandem a jeho rudým bratrem, ušlechtilým náčelníkem Apačů Vinnetouem, kteří doprovázejí mladého Freda Engela a jeho snoubenku Ellen Pattersonovou na cestě za starým indiánským pokladem. Společně se postarají, aby spravedlnost zvítězila a zločinci, kteří chtějí poklad uloupit, byli potrestáni... Nápad adaptovat knižní předlohu z pera Karla Maye se zrodil v hlavě producenta Horsta Wendlandta, který začátkem šedesátých let patřil mezi přední tvůrce komerčně orientovaných snímků. Po sérii kasovně úspěšných adaptací kriminálních románů z pera Edgara Wallace pojal troufalý plán natočit v německé produkci velkolepý dobrodružný western ve stylu klasických hollywoodských snímků, který by do kin přilákal mladé diváky. Ke spolufinancování projektu, jenž svého času byl nejnákladnější německou produkcí, se mu podařilo přesvědčit šéfa distribuční firmy Constantin Waldfrieda Barthela. S ohledem na úsporu tvůrci upustili od původního plánu natáčet v autentických lokalitách v Americe. Namísto toho se produkce přesunula do úchvatných scenérií Plitvických jezer a Grobničko polje v Jugoslávii. Ikonických rolí Olda Shatterhanda a Vinnetoua se zhostili americká hvězda nižší svítivosti Lex Barker a francouzský herec Pierre Brice. Barker sice v USA na přelomu čtyřicátých a padesátých let získal relativní popularitu coby představitel Tarzana, ale nad úroveň béčkových snímků zde nikdy neprorazil. Koncem padesátých let přesídlil profesně do Itálie, kde se objevoval v dobrodružných snímcích, ale můžeme ho vidět také ve Felliniho Sladkém životě. Ještě před přijetím role Old Shatterhanda, která mu alespoň v části světa vynesla ohromnou slávu, již v Německu přijal role v sérii mysteriózních kriminálek o geniálním padouchovi Dr. Mabusem, které režíroval Harald Reinl. Brice po začátcích ve vedlejších partech ve francouzských filmech také přesídlil do Itálie, kde získal relativní popularitu. Díky hlavní roli ve španělském filmu Los Atracadores se dostal v roce 1962 na berlínský filmový festival, kde se s ním náhodou setkal Horst Wendlandt. Ten v něm spatřil ideálního představitele Vinnetoua, jenž se navzdory počátečním hercovým rozpakům stal jeho životní rolí. Stejně jako v ostatních snímcích režírovaných Reinlem byla do ústřední ženské role obsazena jeho manželka, pohledná Karin Dorová. Poklad na Stříbrném jezeře se stal ohromným hitem, dokonce nejnavštěvovanějším německým filmem svého roku. Vedle toho, že svým úspěchem v Německu inicioval natáčení dalších mayovek, byl prodán do desítek dalších zemí a lze ho vidět jako jeden z iniciačních bodů pro celý boom evropských westernových produkcí šedesátých let, včetně věhlasných spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (589)
Zde započalo dobyvačné tažení východoevropských westernů světem filmu. A věřte nebo ne, i když osobně si pod pojmem western představuju něco jiného než Vinetůa a Oldu Šetrného, jako dobrodružný film Poklad Na Stříbrném Jezeře obstojí bez problémů, a to neříkám jen z nostalgie. Přece jen ty nádherné exteriéry osazené nádherně zlým a zkaženým banditou Herbertem Lomem a jeho bandou od pohledu nesympatických šmejdů na straně jedné, a krásnou mladicí, jejím modrookým svalnatým galánem a ostatními, až na půdu hodnými strýčky v kožených hadrech na straně druhé, to vše zahaleno do mlhy krásně patetické orchestrální hudby, to člověka dovede přesvědčit, aby ignoroval drobné nepřesvědčivosti typu vzpírání polystyrenového šutráku před muh-mohwa. Narozdíl od spousty "pokračování" (ale ne všech) si tahle prvotina nezaslouží, aby byla zapomenuta nebo haněna. 80% ()
Známe je všichni.. Pamatuju si, jak jsem jejich fotografie vystřihoval z novin a časopisů. A určitě jsem nebyl sám. V nákladné mezinárodní produkci, která konečně přinesla ozdravnou kůru pro německou kinematografii, vznikl snímek o idealistickém dobrodruhovi a náčelníkovi Apačů. Společně se vyrovnávají s nástrahami lží a násilí, bojují za spravedlnost a hrdinské činy jim vynesly nesmrtelný obdiv a slávu. Ostatní díly se stále vzdalovaly literární předloze, naivně ilustrovaly pohled na Divoký Západ. Poklad (s dalšími třemi filmy „klasické čtyřky“) ale přišel jako první (1962) a sice se dvojice hlavních aktérů už znala, ale i dnes po více než čtyřiceti lety je obrovským klenotem. Zářivé barvy, neustálé přestřelky, památné melodie, hrdinství – vše v širokoúhlém formátu, na to nelze zapomenout. ()
Myslím si, že nie len pre jednu, ale minimálne pre tri generácie je celuloidový Winnetou čímsi viac, než len filmom. Mňa osobne, ako človeka narodeného v "zlatých" šesťdesiatych, sprevádzal celé detstvo, v knižkách, chalanských hrách na Indiánov, na fotkách, ktoré som krvopotne vymieňal s kamošmi za známky či fotky Fittipaldiho alebo kapiel typu Black Sabath či Deep Purple. Spomínam to preto, že "objektívne" hodnotenie v prípade takýchto artefaktov nie je možné. Akú známku by ste dali spomienke na svoj prvý bozk, či prvé rande? Základné winnetouovky: čo je pre mňa okrem Pokladu ešte trilógia Winnetou, Rudý Gentleman a Posledný výstrel, som schopný pozerať aj dnes, možno už po stýkrát, a stále to funguje. A funguje to aj napriek množstvu lapsusov, ktoré by neobhájil ani ten najprefíkanejší Perry Mason. Pri ostatných filmových mayovkách už dokážem byť predsa len objektívnejší: taký skvost ako Winnetou a Miešanka Apanači by si dokonca zaslúžil odpad a ďalších pár kúskov je tak sotva na jednu dve hviezdičky. Márna sláva, recyklovanie fungovalo už aj pred tými štyridsiatimi rokmi. Nevadí. Winnetou a Old Shaterhand sa stali nesmrteľní, a určite im k tomu dopomohlo aj filmové plátno. ()
Všetci film vychvaľujú a ja sa musím pridať. I keď už nie som priaznivcom tejto série a dal sem len priemer, film ma bavil a príjemne som strávil každú chvíľku.Toto je možno aj najlepšia časť, skvele natočená a zahraná. Všetky indiánky s Vinnetuom sú filmy môjho detstva. V našich detských očiach to bolo úplne fantastické a úchvatné. Dnes na to samozrejme pozeráme s nadhľadom, ale svoje čaro to nestratilo ani po toľkých rokoch a ja sa rád k tomu vraciam, aspoň na chvíľu, do tých bezstarostných a skvelých rokov môjho detstva. Dobrodružná klasika, ktorá až na pár výnimiek potvrdzuje pravidlo, čo je natočené prvé, to je najlepšie. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (76)
- Světová premiéra proběhla 12. prosince 1962 ve vyprodaném stuttgartském kině Universum s tvůrci Götzem Georgem (Fred Engel), Karin Dor (Ellen Patterson), Ralfem Wolterem (Sam Hawkens) a Haraldem Reinlem. Aplaudovalo se už v půlce filmu a úspěch byl nesmírný. (mar48)
- Ve scéně, kde Cornel (Herbert Lom) se svými muži okupuje Butlerovu farmu a chystá se na ní zaútočit, prochází kolem dvojice trampů, z nichž jeden se zasměje a pronese: "Chytrá hlava ten náš Cornel", přičemž za nimi napravo v dáli projíždí autobus s turisty. (MartinM)
- Pierre Brice (Vinnetou) neuměl vůbec jezdit na koni. Teprve v průběhu natáčení se stal skvělým jezdcem, když ho učil jezdit Lex Barker (Old Shatterhand), který dostal koně už jako malé dítě. (hippyman)
Související novinky
Pierre Brice 1929 - 2015
Po těžké nemoci zemřel v pařížské nemocnici herec Pierre Brice. Představitel legendárního Vinnetoua pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval herectví a v počátcích se živil jako zpěvák. Hereckou… (více)
Po mnoha letech jsem se dnes po práci podíval na POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE. Inu, zaujalo mě na něm hodně věcí... Třeba to, jak pravidelně po ca. 20 minutách mění žánry a cíle v relativně volně pospojovaných epizodách. To, jak neustále vytváří uvnitř těchto epizod dynamiku rozdělováním dějových akcí na dvě linie. To, jak pracuje s hudbou občas skoro leoneovským způsobem (existují dvě skladby, které si začnu samovolně broukat každý týden: Chayennovo téma z TENKRÁT NA ZÁPADĚ a téma padouchů z POKLADU, konkrétně tento žesťový motiv). To, jak se pracuje s fikčním světem, v němž se každý s každým zná. I to, jak je hrdinou filmu postupně se proměňující prostředí. Ovšem nejvíc mě zaujala práce s vyprávěním - a teď přijdou spoilery. ____ Podivoval jsem se jak nad centrální osnovou s mapou a pokladem, tak nad její realizací v procesu vyprávění. Hrdinové mají mapu a padouchové chtějí mapu. Hrdinové - z nichž někteří mapu studovali roky, další je indián, jiný znalec prostředí atp. - sami musejí nad kartograficky přece jen poněkud nemoderním artefaktem dlouho dumat, než ho rozlousknou, přičemž jeden z nich zná (Fred) mapu tak dobře, že ji k nalezení pokladu nepotřebuje. Lze tedy pochybovat, že by si padouchové s mapou vůbec poradili... ovšem to není potřeba, protože je k pokladu krok za krokem dovede Fred. ____ Samotná mapa se tak ca. v hodině filmu stane bezvýznamným MacGuffinem - a napětí se odvíjí od toho, zda se Vinnetouovi a Shatterhandovi povede dostat k jezeru první. Nepovede, padouchové se dostanou k pokladu, umřou a poklad nezíská nikdo (což jistě stařešinu, který ho celý život nesmyslně hlídal, potěšilo). Kde vykřesat napětí? Dlouhou sekvencí útěku Freda a Ellen - jež končí tím, že po minutě vítězného uplavání jsou opět chycení o padesát metrů dál. Co teď? Oběšení Freda, zatímco padouchové už jsou dávno mrtví. Záchrana na poslední chvíli, smutný pohled na zabité padouchy... závěr vlastně bez dlouhodobě motivovaného vyvrcholení. ____ Jinými slovy, ten film je nádhernou ukázkou popření funkční dramatické struktury na jedné straně a její neuvěřitelně účinnou imitací na straně druhé, přičemž dramatická struktura je vlastně jen záminkou. Záminkou pro inscenování různých typů žánrově rozmanitých potěšení, které utkví spíše samostatně: přepadení dostavníku, přátelské atmosféry v saloonu, noční infiltrace do tábora padouchů, osvobozování zajatců, přepadení farmy, souboje u indiánů, road movie, léčky v kaňonu, scény s pokladem. Záminkou pro neustálé zapojování figur do fotogenizovaných scenérií ve velkých celcích: projíždějí krajinou, čekají na břehu, plavou pod vodou, brání se v improvizované skalní pevnosti atd. ____ Není divu, že POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE dokázal v Evropě obstát i v konkurenci westernů jako V PRAVÉ POLEDNE, SEDM STATEČNÝCH nebo NA SEVER ALJAŠKY, protože je vlastně podvracením mnohých norem narativně klasického pojetí westernu ve většině jeho dostupných variací. To už neplatí pro další filmy série, které z různých linií westernových konvencí čerpají mnohem okázaleji, ale POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE coby film o honbě za pokladem, kde nikdo poklad nezíská, a film o hrdinech větších než život, kteří ovšem skoro všechno prošvihnou, je v tomto prostě obdivuhodný. () (méně) (více)