Vinnetou

Soundtrack Martin Böttcher: 1. Old Shatterhand-Melodie ,2. Ölprinz-Melodie ,3. Old Surehand-Melodie ,4. Schut-Melodie ,5. Mason-City-Melodie ,6. Banditen-Thema ,7. Tramp-Melodie ,8. Winnetou-Melodie ,9. Unter Geiern ,10. Grand Canyon-Melodie ,11. Holidays for Bees ,12. Liebesthema ,13. Chinla-River-Song ,14. Apanatschi ,15. Rib-Melodie (06.05.2011)

Pátou hvězdičku prostě nedokážu dát. A asi je to tím, že jsem film poprvé neviděl jako dítě a ani jsem na něj nestál fronty v letňáku jako řada zdejších pamětníků. Dokonce asi budu jeden z mála, který dřív byl na Plitvických jezerech, než jsem viděl první díl Vinnetua. Ale s roky na něj dostávám čím dál tím větší chuť a musím říct, že naprosto chápu, proč je pro mnohé Vinnetou takovou legendou. (05.07.2019)

No poklad to neprekona je tu trochu vic hluchych mist misty trochu nuda a tak to tentokrat za pet nebude to pokrevni zblizeni na mne nikdy moc nefungovalo libilo se mi vic v parodii manituova bota spis jsem si pobrecel trochu po tom tragickym konci kdy Brice zahlasi zustali jsme sami muj bratre a do toho zacne hrat ta uchvatna hudba o ktery neni ani treba se rozepisovat padouch v podani Maria Adorfa nicmene opet genialni takovy neskutecny parchanti jako v mayovkach se opravdu snad nikde nevidi takze tedy za ctyri trochu ustup ze slavy ale kvalita porad zarucena (22.06.2012)

Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. (01.03.2017)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)