Režie:
Harald ReinlScénář:
Harald G. PeterssonKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Mario Adorf, Marie Versini, Walter Barnes, Ralf Wolter, Milivoj Popovič-Mavid, Branko Špoljar, Nikša Stefanini, Dunja Rajter (více)VOD (1)
Obsahy(2)
První setkání a velké dobrodružství legendárního indiánského náčelníka a jeho hrdinného přítele Old Shatterhanda... V nekonečných pustinách americké prérie znějí hlasy stavebních dělníků a výbuchy dynamitových náloží. Napříč územím indiánů kmene Apačů má vést dráha „železného oře“. Když Vinnetou, syn náčelníka Apačů se svým přítelem a učitelem Klekí-Petrou přijíždějí do ležení bledých tváří protestovat proti bezohlednému zabírání starých indiánských lovišť, je Klekí-Petra zákeřně zavražděn a Vinnetou zajat… Filmové zpodobnění prvního společného dobrodružství ikonické dvojice Vinnetou a Old Shatterhand vzniklo v roce 1963, rok po Pokladu na Stříbrném jezeře. Právě velký kasovní úspěch prvního snímku, jenž původně vznikal jako samostatný projekt, vnuknul tvůrcům v čele s producentem Horstem Wendlandtem myšlenku vytvořit na základě dobrodružných románů Karla Maye mnohadílnou filmovou sérii. Režie se opět ujal Harald Reinl, jenž se již v předchozích letech etabloval coby zkušený řemeslník kriminálek podle předloh Edgara Wallace a sérií mysteriózních krimi s padouchem dr. Mabusem. Štáb i herecký ansámbl zůstal z větší míry stejný jako v případě Pokladu na Stříbrném jezeře. Hlavním přírůstkem po boku hlavních představitelů Pierra Brice, Lexe Barkera, a ostatně i Ralfa Woltera, jenž ztvárnil populární komickou figurku Sama Hawkense, byla mladá francouzská herečka Marie Versiniová, které role křehké Nšo-či vynesla v srdcích nejen německých diváků nehynoucí slávu. Partu ústředního záporáka Santera se zhostil populární charakterní herec Mario Adorf. Film, jenž se natáčel v letních měsících roku 1963 v exteriérech v Jugoslávii, měl premiéru v prosinci a stal se nejúspěšnějším německým filmem roku 1964. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (508)
Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Efekty 8/10/// +jednoznačně hudba, mnoho nezapomenutelných scén, pěkné scenérie, v celkovém součtu se toho ve filmu událo hodně -trošku smutný konec, řidčí banda charizmatických záporáků/// Z počátku jsem to sledoval jen po očku (však to taky vidím každej rok) ale nakonec mě film do sebe opět vtáhl a vychutnával jsem si několik dnes už klasických scének, které doprovází příjemná hudební kulisa, která zazní vždy ve správný okamžik a krásně podbarvý kolorit prostředí./// Celkem 84%/// ()
.........Před kinem se vlní dlouhá fronta na lístky. Bohužel ti, co stojí na konci řady se dnes již dovnitř nedostanou. Kino hučí jako v úlu. Nás však bůh osvítil, lístky jsme si koupili v předprodeji u známé. Venku se ještě kšeftuje s lupeny do 1. brázdy za "volant", ale my se už úspěšně a postupně probíjíme ke své sedačcce. Přeskakujeme lidi, kteří mají lístky na stání a polehávají stísněni na zemi v uličce na kraji. Je zde nedýchatelno, dusno a všichni čekají kdy to konečně vše vypukne. Uvaděčka ještě příchozím rozdává pár zbylých pohlednic a plakátů s hlavními představiteli. V tu chvíli se už stmívá, sál se zklidňuje a všichni očekáváme na plátně přicházející filmovou pecku...........je rok 1964...... ()
Co s tím, sakra? Nedotknutelný kult mého mládí, Starý Drťoruka byl mým idolem, vzorem, modlou mého dětství. Od svých sedmi-osmi let jsem hltala veškeré knižní Mayovky a nenechala si ujít žádnou reprízu z filmů o apačském náčelníkovi (ten byl podružný, jeho zbožňování jsem přenechala sestře:-)) a jeho bílém pokrevním bratrovi (čůr-čůr:-)). Vydrželo mi to skoro 10 let, bez debat bych dala 5*. A dnes? Na ohmatané knihy sedá prach a kdykoliv spatřím v TV německo/jugoslávsko/italský pseudowestern, přemáhají mě záchvaty smíchu z té přemíry naivity a idealismu, dvě hvězdičky by byly maximum. Jak rozseknout tento gordický uzel? V současné době mě jen málokterý film dokáže okouzlit a poněkud mi to chybí, nehodlám tedy plivat na ikonu svého dětství a udělím kompromisní čtyři puntíky. Nostalgicky popotahuju sopel a slibuju si, že si zase někdy musím alespoň kousek nějaké Mayovky přečíst. 35/100% ()
Naprosto úžasné neamerické a přesto Divokým Západem dýchající exteriéry v nádherné jugoslavské přírodě, famózní hudba a v neposlední řadě i dobrá zábava. Sečteno a podtrženo = 5 hvězdiček. Druhému ze série klasických mayovek ze šedesátých let, tak jako všem ostatním, je možné vytknout černobílé charaktery postav, jednoduchý a prvoplánovitý děj a naivní zápletka, ale proboha, kdo by se nad tím u takovéhoto skvostu pozastavoval, je to prostě KLASIKA, May by byl nadšen... ()
Galerie (73)
Photo © Jadran Film
Zajímavosti (97)
- Ve scéně, kdy má Nšo-či (Marie Versini) rozpuštěné vlasy, je má oproti pasážím, v nichž jsou spletené do copů, o poznání kratší. (ČSFD)
- Anglická verze filmu byla oproti původní německé výrazně zkrácena. Především šlo o scény, v nichž Sam Hawkens (Ralf Wolter) napodobuje komika Bennyho Hilla. Scény s fotografem Jeffersonem Tuff-Tuffem (Chris Howland) pak byly pro svou dětinskost vystřiženy kompletně. (rumczeis)
- Milivoj Popović-Mavid, představitel Inču-čuny, měl pleš, a tak musel nosit paruku, na čemž se s maskérem domluvil tajně. Jednoho dne se mu ovšem zachytila o strom a všichni viděli jeho holou hlavu. Nikoho to ale nepřekvapilo, protože maskér všechno dávno prozradil. Tato událost také připomíná scénu z původní knihy, v níž se podobná situace stala Samu Hawkensovi (ve filmu Ralf Wolter), což bylo ve snímku také použito. (mar48)
Reklama