Vinnetou

No poklad to neprekona je tu trochu vic hluchych mist misty trochu nuda a tak to tentokrat za pet nebude to pokrevni zblizeni na mne nikdy moc nefungovalo libilo se mi vic v parodii manituova bota spis jsem si pobrecel trochu po tom tragickym konci kdy Brice zahlasi zustali jsme sami muj bratre a do toho zacne hrat ta uchvatna hudba o ktery neni ani treba se rozepisovat padouch v podani Maria Adorfa nicmene opet genialni takovy neskutecny parchanti jako v mayovkach se opravdu snad nikde nevidi takze tedy za ctyri trochu ustup ze slavy ale kvalita porad zarucena (22.06.2012)

V čem je skryto jeho kouzlo, které dětství mé provázelo? Vinnetou, postava se smyslem pro romantiku, je pro mne nezapomenutelné dobrodružství, které učinil z německého filmu režisér Harald Reinl jistě skvělou podívanou. Muže být namítnuto, že šlo o naivní filmové vyprávění, ale já si myslím, že přesně tento film dal mně osobně všechno, po čem jsem jako kluk vždycky prahnul. Jasnost charakterů, boj proti násilí a krásnou symboliku hrdinství. Představitel Vinnetoua (Pierre Brice) vytvořil na plátně postavu, která se mu stala osudem. A další představitel Old Shatterhanda (Lex Barker), jenž se vnějškově neměnil, zahrál vždy perfektně roli čestného chlapíka s citlivým jádrem, kterému jsem věřil. Dokonce i herci malých rolí jsou v tomto filmu naprosto dokonalí, třeba představitel Sama Hawkense. A konečně i představitel na opačném pólu lidské dobroty padouch Santer (Mario Adorf) vytvořil postavu beze zbytku pochyb určitě dobře, přesně jak jí popsal Karel May. Ať tak nebo jinak, předností tohoto filmu v neposlední řadě byl přívětivý děj, který splňoval moje očekávané dětské přání, přátelství a vítězství dobra nad zlem a to k tomuto příběhu patřilo. Bez něj by ztratil smysl. Ještě dodám, že i hudba udělala své. Dnes už se na to nedívám, ale v papíru jsem si to ovšem z nostalgie ještě koupil. (17.11.2009)

Kult a zároveň jeden z filmů mého dětství, který neztrácácí kouzlo ani po dvaceti (od svého vzniku dokonce padesáti) letech a desítkách zhlédnutí. Westernový klenot.:-) Velká pětka podle oblíbenosti: "Vinnetou", "Poklad na Stříbrném jezeře", "Vinnetou: Poslední výstřel", "Vinnetou: Rudý gentleman" a "Old Shatterhand". (10.07.2011)

Když jsem chodil na základku, vždycky jsem se těšil na svojí pravidelnou říjnovou i březnovou angínu. Zůstával jsem vždycky tejden doma a z postele jsem si k čaji s medem a citrónem dával na videu v pondělí Vinnetoua, v úterý Poklad na Stříbrném jezeře, ve středu Rudý gentleman, ve čtvrtek Poslední výstřel a v pátek repete prvního dílu, protože ten mám nejradši - je nejvíc podle Mayových knížek. Paráda. Každej člověk ve věku od devíti do třinácti by to měl číst i vidět, si myslím. Je to vkusný. (29.11.2006)

Dva bratři, co mohli být i švagři. Je to naivní a s realitou to nemá nic moc společného, což je ovšem výtka, která v umělecké branži nemá co dělat. Salonní spisovatel May by tím odpálil všechny podobné šťouraly :-) Ale což, pořád lepší naivní hrdinové plní cti, než komplikovanější hrdinové, co dobro a zlo stírají do jedné kaše. "Jsem já to nezdvořák, chtějí mě skalpovat a já jim nemám co nabídnout." (24.10.2022)