Vinnetou - Poslední výstřel

V dětství jsem měl rád snad všechny "mayovky". Dnes oceňuji kvalitu jen některých, ale nikdy jsem nedokázal docenit Poslední výstřel - proč? Smrt hlavního hrdiny byla poměrně dost silným zážitkem, který děj celého filmu odsunul stranou a zůstala v mysli pouze smrt. Dnes hodnotím ve westernech velmi vysoko. (30.06.2013)

Vynechání reprízy v televizi se rovnalo velkému prohřešku, ostatně jako v případě třech předchozích dílů „slavné čtyřky“ od Haralda Reinla. Konec udatného náčelníka se blíží, sám to cítí, jen divák celou dobu doufá (ač zná díl nazpaměť), že závěr bude vypadat přeci jenom jinak. Velký hospodářský rozmach láká do Středozápadu obrovské množství bílých přistěhovalců toužících po pozemcích. K těm jim pomůže banda spekulantů, pro které mají být indiáni jen drobnou překážkou. Vyvrcholení je poměrně příběhově pestré, rychle střídáme lokace (Santa Fé), nenudíme se, nemusíme sledovat množství naivních situací (dokonce i Sam Hawkens děj jakž takž někam posouvá), navíc je vše znovu vyvedené v zářivých barvách a širokoúhlém formátu. K tomuhle naivně bezelstnému pohledu na dávnou dobu pochopitelně dokonale sedí i pod kůži se vrývajícího hudba Martina Böttchera. A já vím, že budu tuhle sestavu z nekonečných dálav prérií hltat i za dalších deset let. (29.01.2017)

Vinnetou slyší v dáli zvony, které ho volají do Věčných lovišť....Smrtí Vinnetoua mělo skončit i natáčení následujících nevýrazných částí. Všechny nejlepší čtyři díly Haralda Reinla jsou total klasa a tento mě dojímal jak malýho kluka, tak i postaršího čtyřicátníka. Poslední výstřel je akcí nabitou jízdou o největším bratrstvím všech dob. (25.08.2019)

V podstatě prodloužení zápletky Rudého gentlemana. Bratříčkování je zde až moc a některé dialogy mě docela rozesmály. Možná jsem kdysi brečel, ale "Vinetů slyší, jak ho v dálce volá zvon" mě dojalo úplně jiným způsobem. Nahánění Vinnetoua je hodně akční, ale kdyby film natočil například Terence Young, mohlo by vypadat o 100% lépe. Tohoto režiséra jsem si nevybral náhodou. Jeho první bondovky jsou ze stejné doby a rozdíl je markatní. I když Poslední výstřel znám ze všech tří dílů nejlépe (v podstatě slovo od slova), tak je můj nejméně oblíbený. Občas jsem zahlédl i hereckou bezradnost Lexe Barkera, který často neví, jak se na kameru tvářit, což je vidět i ve výsledném střihu. Směje se, nesměje se, směje se, nesměje se. Často jeho výraz jde i proti logice dění na plátně. (29.04.2005)

Je to sice tak Dááávno, ale JÁ to vidím, jako by to bylo včera...JÁ malý capart, otec mě bere do letního kina Vlašim a já s němým úžasem sleduji na velkém plátně hrdiny svého mládí (posledního náčelníka apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda), bránící nejen indiány, ale každého " dobrého člověka " proti bezpráví. Zidealizované až na krev ( Karel May si vytvořil svou vlastní představu divokého západu ), ale co mohlo býti pro malé děcko " většího ", než věčná válka " dobra proti zlu " v podání těchto dvou velikánů stříbrného plátna. Myslím, že můžu s klidným srdcem napsat, že v té době nebylo v Československu jediného člověka, který by něvěděl ( nejen kdo je Gustáv Husák, či Lubomír Štrougal :o)) , ale především co ( kdo ) byla Hatátitla, Ilči, Mědvědobijka či Stříbrná puška. Pravda dnes již na tuto " zlatou 4-ku " člověk nahlíží s NOSTALGICKÝM nádechem, ale nemůžu říct, že bych si to občas nestřihnul a neprožíval to ( ikdyž jinak ) a jakmile zaslechnu někde v dáli průvodní melodii, mám stále to jemné mrazení v zádech.... a ANO přiznávám bez mučení, při ZÁVĚREČNÝCH PROSTŘIZÍCH jsem si pobrečel jako želva..... Ne tady pod 5* zkrátka jít nemůžu, to bych tomu " malému chlapci " udělat nemohl.... (06.10.2010)