Boot Hill

Třetí snímek o poněkud svérázné dvojici známých pod jmény Hutch Bessy a Cat Stevens, čímž byla završena ryze spaghetti westernová trilogie. A je to docela neobvyklý silný kalibr, který jen tak někoho neuspokojí. Oba aktéři jdou opět po určitém padouchovi, avšak v rámci svých činností použijí prostředí cirkusu. Divoké přestřelky? Honosné rvačky v rámci svého žánru? Zkrátka akce, jak se na žánr sluší a patří? Ale kdepak. Jen potemnělá nejistá atmosféra a dramatizace. Ano, je to tak. Jedná se hodně o vážný film s naprostým minimalismem akce. A je to film, který nejvíce rozdělil fanoušky dvojice Spencera a Hilla. Mnozí to považují za jeden z nejhorších jejich společných snímků, ale někteří naopak za kultovní pokračování. Otázkou je, jestli v tom nefiguruje především režisér Giuseppe Colizzi, který stojí za celou trilogií a který každý filmový díl pojal zcela jinak. To hlavní však na správný spaghetti western ponechal. Minimum dialogů a více vyprávění obrazem. Určitý druh napětí se však celého vyprávění drží a snad i o něco zesiluje ve scénách právě z onoho cirkusu, kde je posílena zranitelnost obyčejnosti před zraky nemilosrdných zabijáku v obecenstvu. Svým způsobem se jedná o koncepční film, který to má, svou neobvyklostí v provedení, u diváků hodně složité. Spaghetti western tedy netradiční, ale pořád spaghetti western. (13.10.2020)

Boot hill budí velké kontroverze i mezi zarytými fanoušky italského westernu. Někteří říkají, že to je nejlepší Colizziho western, ale naprostá většina se příklání k tomu, že je naopak zdaleka jeho nejhorší, ba co víc, že to je dokonce jeden z nejhorších spaghetti westernů vůbec. Já ten film osobně už od mala nenáviděl. Nesnáším cirkusy a Boot hill je víc náhled do cirkusového prostředí, než western. Odpuzující je kromě cirkusových eskapád i přiléhavě odporný cirkusový sountrack. Nedá se to poslouchat a dříve jsem mačkal na ovladači rychle tlačítko mute. Necirkusové skladby nejsou sice tolik špatné, ale stejně jako v "Bůh odpouští, já ne!" svoji monstrozitou víc než aby obraz vhodně doplňovaly, tak ho spíše přebíjí. Co se týče příběhu, tak ten působí hodně zmateným dojmem, i když je v podstatě úplně triviální. Je skoro nepochopitelné, jak se dá špatně napsaným scénářem udělat z jednoduchého složité. Vše dohromady vyvolává nepříjemně dusivou hnusnou atmosféru. Závěrečná přestřelka v noci je jako vždy otravná. Není nic vidět a je to nuda. Film nemá ani silného záporáka, jenom bandu anonymních pistolníků. Přitom nemůžu Collizimu upřít jisté schopnosti. Především měl skvělé oko pro scénu, takže některé záběry vypadají výborně... Jenom to ovšem dobrý film nikdy neudělalo. Hill a Spencer byli v dětství moji oblíbení komici a tohle je jediný film, který s nimi vyloženě nesnáším. Když s nimi vážný western, pak Colliziho prvotinu "Bůh odpouští, já ne!". Ten trpí přepáleným soundtrackem, nicméně z celé trilogie nepochyně drží nejvíce pohromadě. // Krkolomný je překlad názvu filmu do češtiny, se kterým si překladatel nevěděl rady a přeložil ho doslovně jako Kopec bot. Mnohem výstižnější a přesnější překlad by zněl např. Hřbitov pistolníků. (17.05.2015)

Podivný, ale svým způsobem přitažlivý western, kde byste úsměvy Terence Hilla z plakátu hledali opravdu marně a Spencer se objeví až v polovině snímku.  Klasická bitka spojená  s přestřelkou je tu jen jedna,  v samotném závěru.  Nesmiřitelný Woody Strode a němý a zrzavý Eastman pak mohou být pro milovníky italských westernů rovněž skvělou pozvánkou  Méně "epic" než Trumfové eso a více "strange" než Bůh odpouští a za mě prostě povedený western (špagetový samozřejmě), kde být méně cirkusu a více  Finche možná bych vypálil i pět kulí. (22.05.2021)

Původní dojem nabytý dle všeobecného tvrzení, že tohle je nejhorší díl z Colliziho trilogie, nesdílím. Trumfové eso je bezesporu formálně nejlepším dílem, ale tohleto je taková srdcovka a než Bůh odpouští s užvaněným Wolffem mám toto rozhodně radši. Film je plný postav, ale vlastně ani jedna nemá moc prostoru, a tudíž nenudí (třebaže obávaný Finch by si zasloužil kapku víc místa). Terence zde však prožívá šok! Po všem, co musel vytrpět, když první polovinu filmu postřelen krvácel mezi bujarými cirkusáky, poté, co je v použitém stavu opustil a Woody za ním přijíždí, aby mu pomohl s tím dostat vrahy jeho kamaráda akrobata, Bud má už jiného parťáka! Není divu, že Terence žárlí, je jím zrzavý (!) Eastman ztvárňující němou postavu a ve sto procentech záběrů připomínající veverku. Prostředí cirkusu zaručuje netradiční podívanou okořeněnou klauny, obratnými akrobaty, kankánovými tanečnicemi, velice znepokojivými liliputány, Lionelem Standerem jako jejich principálem (který tu má patrně největší roli a je i docela vtipný) a mnoha kaskadéry, nepadajícími zde ovšem ze skal či oken při přestřelkách a bitkách, nýbrž ukazujícími něco ze svého umu přímo v cirkusové manéži. K tomu přidejte zlé záporáky (kupodivu tentokrát ne Eastman) a nebohé zlatokopy, na jejichž straně stojí naši hodní hoši z cirkusu s Budem, Terencem a jejich dvěma kolegy v čele. I přes toto poměrně znervozňující prostředí a úděsný dabingový hlas věčné oběti Dell’Acqua (zde kupodivu přežije), trvalého vůdce kaskadérů Zamperly a zvláště Finche patrně bez hlasivek je to strašně pozitivní kousek. Tuzemská verze bohužel systematicky prostřihala a promíchala jednotlivé scény, stížnosti na jistou nepochopitelnost děje jsou pak oprávněné, přesto vůči filmu nefér. Další zázrak české verze, jazzová hudba, jež byla vložena až dodatečně patrně k docela jiné zvukové stopě, než originálu, neprávem mnou dříve přisuzovaná Rustichellimu, člověka sice ruší, ale chudák původní mistr ji vynahradí nádhernými mezihrami, když hrdinové jedou někam na koních či veselou Budovo znělkou. A závěrečné zázračné promluvení veverky, díky jehož barvě vlasů se člověk orientoval, i když byla uprostřed akce kolem tma, už jen potvrzuje, že tenhle film je zcela důstojným zakončením skvělé trilogie. (02.02.2013)

Dva chlápci z Tenkrát na západě, Terence a chvilku i Bud se ocitají v naprosto přesvědčivém westernu. Na rozdíl od gouryelly, který film evidentně neviděl, jsem zde nezaznamenala prakticky nic typického z filmů S+H. Vyjma kratičké závěrečné bitky se spíše střílí a výjimečně teče i celkem dost krve, především z Terence. A musím se zmínit o hudbě, je naprosto neortodoxní, a proto možná ne každému vyhovuje. Já jsme z ní nadšena. Ta jazzová basa před závěrečným střeleckým soubojem je naprosto geniální. A výběr hudebního stylu k finální rvačce je také zajímavý. (19.11.2013)