Dagon

Předem upozorňuji, že Howarda Philipse Lovecrafta považuji za nejatmosféričtějšího spisovatele horrorů ( Barkera zase v umění imaginace ). U nikoho jiného se mi nestalo, že při příchodu mátinky do pokoje, kde jsem si četl "V horách šílenství" jsem zařval jako tur. To samé o 10 minut později, když vešla do koupelny, kde jsem si čistil chrup. Měla mě za debila, co řvu, když čtu "nějaký nesmysly". O 15 let později kouknu na Dagona a ... Fragmenty Lovecrafta tam jsou, ALE je jich tak málo, že dokoukám, jen kvůli své ženě, kterou jsem po půl roce přemluvil ke společnému sledování. A ani jednou se nelekla. Atmosféra s hodně malým a. Herci průměrní. Velmi dobří byli pouze obyvatelé Imbrocy. A závěrečná rada - k Lovecraftovi notebook rozhodně nepatří. (22.08.2009)

Poslední Gordonův čistokrevný horor a opět se mi líbil. Do pochmurné a vzápětí i hrůzyplné atmosféry vhodí Dagon diváka prakticky od samotného počátku. Všudypřítomné vlhko, hniloba, podivné bublavé zvuky a zejména prapodivní obyvatelé příbřežního městečka Imboca a proti nim dlouho stojí jediný normální člověk. Ohraničený ostrůvek jinakosti a odlišnosti má sice vnější známky zla (zabíjení lidí), ale při druhém pohledu působí spíš jako společenství tvorů, kteří jen dobrovolně směřují ke svému určení, osudu a vlastně i snu. Pravda, klidně i přes mrtvoly. Imboca ale ani neláká do svých tenat nebohé oběti ani se nerozpíná, její obyvatelé jen chtějí spočinout v náruči svého boha a ten, jak se zdá, to s nimi myslí upřímně a přesně tak i působí závěrečná pointa. Svým způsobem přitažlivě zvrácené, tedy zejména v souvislosti s "lehce" odlišnou Macarenou Gómez. Čtyři přísavky na holé kůži. (05.05.2021)

Název sice je dle šestistránkové povídky, ale pokud je to něčeho adaptace, tak spíše Slavnosti a Stínu nad Innsmouthem doplněné o fragmenty z jiných Lovecraftových děl. Gordonovi nelze upřít, že tu a tam se mu daří naladit ten správný "cthulhu feeling". Jenže v tom je ta potíž. Tu a tam, nikoliv stále. Většinu stopáže je to prostě jen nebetyčná nuda. (24.07.2008)

Klasické trojici Paoli-Yuzna-Gordon se opět povedl natočit skvělý a napínavý horor. S Lovecraftem to hoši prostě umí a to mi nikdo nikdy nevymluví. Režisér Gordon mě nezklamal a připravil další brutálně zábavné dobrodružství, tentokráte s nezaměnitelně "vlhkou" atmosférou a perfektními rybími mutanty. (07.08.2011)

Možná jsem dlouho neviděl žádný horor, možná se Gordon trefil do mého vkusu, ale tohle mi sedlo. Brýlatý antihrdina se vydává na luxusní jachtě s přítelkyní a dvojicí přátel na plavbu, ale brzy skončí v bohem zapomenuté rybářské vesničce plné prapodivných obyvatel, pro které se stává lovnou zvěří. Hlavní postava se chová jako normální člověk, který je zahnán do kouta a bojuje čím umí, ale nedělá žádný nesmysly, ošuntělé a omlácené městečko je perfektní kulisa příběhu, podivné zrůdy který vlastně celý film pořádně nevidíme skvělí protivníci. Triky mě jako fandovi 80. let vůbec nevadili, stejně jako že jsem se lekl asi jen jednou a toho gore tam taky moc nebylo. Důležitý je, že to byl originální horor se zajímavým nadpřirozeným zlem, který byl slušně napínavý a ve finále i hodně brutální. A pointa jakkoliv překvapivá zpětně dává i smysl. Čili ano, Gordon mě opět nezklamal. (13.12.2011)