Superpolicajti z Miami

To zaujímavé z tohto filmu by som zmestil do 15. minút a ostatok bola celkom nuda. Už ako keby bol duet Spencer a Hill vystrieľaní a mlel z posledného. Predpokladám, že práve po tomto filme ich súhra v komédiach bola spečatená a film Botte di Natale (1994) bol už len pokus o nejaký reštart, ktorý sa nepodaril. (18.07.2018)

Ač jsem vyslech nic extra kritiku, líbilo se mi to. Pro většinu fanoušků Buda a Terence je to možná sklamání, protože tahle komedie je úplně jiná, než jejich ostatní. Moc se zde nefackuje (vlastně pouze nakonec) a více se střílí. Převládá zde více situační konverzační humor, než krkolomné pády. A já, když jsem od doho nic neočekával, skvěle jsem se bavil. (29.07.2006)

Tady se ukazuje, že jen přítomnost Buda a Terence nestačí. Navíc jak se Budovi na klín posadila ta slečna, uvědomil jsem si, že si ho s nějakou ženou vůbec představit nedokážu. Na klukoviny a předvádění se před nějakou slečnou byl vždycky Terence, takže když prostě vidím zestárlého a obtloustlého Buda s ženou na klíně, která chce aby ji pořádně stiskl.... (28.11.2012)

Hodně nepovedený film slavné dvojice. Slovního humoru jen velmi poskrovnu, situační komiky málo, zato nevyužitých situací pro oba protagonisty, kdy se mohli „blejsknout“ je dost a dost. Chtěl jsem dát alespoň něco za snahu, ale za scény s ženskými, které už tak pomalé tempo ještě více zdržely a byly pro děj samotný naprosto zbytečné, nedám ani fňuk. 2013072410248bts.NovaCinema///Souhlas, jen dodám, že jsem se podruhé nudil tak, že jsem skoro přestal sledovat děj, tudíž mi asi něco sem tam uniklo. Je to prostě kravina. 20150220209203/9258 (25.07.2013)

Hráli bratry, rivaly a všelijaké další dvojice, ale Superpolicajti z Miami jsou posledním filmem Buda Spencera a Terence Hilla, dvou italských kluků, kteří pod americkými pseudonymy dobyli svět, který už není jen western.. Kouzlo jejich osobností skýtalo v tolika aspektech, z nichž ale nejdůležitější vždy byla vzájemná chemie, kterou z kdejakých komedií a televiznějších podání dokázali udělat zábavu. Dokázali naplno prorazit z čistě italské produkce rovnou na americký trh.. Za svoji hereckou kariéru natočili řadu skvělých komedií, které tolikrát perfektně prokládali akčnějšími prvky, ale vždy šlo o zaručenou zábavu, za kterou dali svůj kariérní odkaz jeden druhému.. Kromě čistých komedií postupně zkoušeli přecházet do vážnějších not, kde se na onu dramatickou linku více soustředili, ale ve výsledku skoro pokaždé šlo o slabší odvar.. Superpolicajti z Miami už přichází v době, kdy oba už měli svoji slávu danou a v podobě starších postav ale pokračovali dál, co jim možnosti dovolili.. Proto tentokrát nejde o tak dynamický film, který by tolik sázel na jejich energii a pokaždé tak zábavnou akci. Pěsti střádají zbraně a vtip přechází v drama.. A i když jde o možná propracovanější příběh, než tomu bylo v době jejich největší slávy, jakoby postrádal jejich osobní kouzlo.. Takže i když oba v uniformách a koltem v ruce pořád hodně důstojně drží miamskou společnost v zákonných limitech, na jejich nejlepší kousky už to nestíhá... A než ten zábavně uspokojující úsměv jsem si držel takovou nostalgickou pietu, že jsem to ještě mohl s oběma absolvovat... 60% (08.10.2023)