Noční jízda

Excelentní sólo Toma Hardyho, který 90 minut jede v autě a kromě něj se ve filmu nikdo další neobjeví. Hroutí se mu život, milenka rodí, zhrzená manželka brečí a zvrací a do toho mu má 218 kamionů za devět hodin přivést tolik betonu, kolik je potřeba na největší betonovou výstavbu v dějinách Evropy. Dialogy probíhají v rovinách postupně gradujících telefonních hovorů a jsou výborné (na druhou stranu, Hardyho monology mírně váznou a nejsou tak zajímavé). Formálně to trochu připomíná snímek Pohřben zaživa (který se pro změnu odehrává celý v rakvi). Režisér a scénárista Steven Knight si dokázal s nesnadným námětem poradit nadmíru dobře a na minimálním prostoru rozehrál plně funkční a realistické drama, které vydrží celou dobu obstojně bavit (a má i své vtipné momenty). (04.07.2014)

Tak se na to podívejme. Nejdřív je důležité prozradit, že se můj kinematografický život skládá z rozličných časových segmentů, které jsou neovlivnitelně různě dlouhé. V tom prvním si můžu pustit zároveň všechny Troškovy blitky, kompletní Veselojc tvorbu, celovečerní Making of z Bieberových videoklipů, zkrátka všechny možné i nemožné sračky a budu se u toho hihňat, až se budu za nepřirozeně velký břich popadat. V tom druhém zase můžu nasbírat největší místní perly hrdě se blyštící v krvavě rudých hvězdách tuzemských kritiků a neocením tam ani čerstvě vyholenou piču šťavnaté osmnáctky. Určitě to záleží na momentálním rozpoložení mé sněhobílé křehké duše a taky na množství vyšňupaného kokainu. Tenhle film bohužel schytal moji druhou vlnu. Ale bylo to jen o pubický chlup puberťáka objevujícího kouzla žiletek, neboť ještě před pár dny jsem dokázal velkoryse ocenit krátkometrážní psychologické drama z lékařského prostředí, které se neslo na podobném principu, jako tento snímek. Dva lidé v jedné místnosti, vedoucí hektický, nesrozumitelný dialog. Nic víc. Jmenovalo se to "Borec mrdá sestřičku na nemocničním lůžku", mělo to napínavý rozjezd, gradující děj, hezky vystříkanou pointu, prostě krása. Chlápek měl tak velkého čuráka, že jí musel při agilním deep throatu žaludem vyoperovat apendix. Zkrátka kvalitka jaksepatří. Jenže včera jsem si pustil tohle, one man show s chlápkem v autě, co má péro jak vidle - strčí ho do každýho hnoje - a pak řeší problémy z dělohy ven se deroucího nemanželskýho spratka. A to je v podstatě celý. Občas si tam labilně popovídá se zpětným zrcátkem a telefonní operátor si mne ruce, neboť za hodinu a půl stihne provolat rozpočet malé rozvojové země. Určitě jsem to zase nepochopil, páč jsem postižený blbý kokot a místní znalci mě budou chtít vidět brutálně umláceného gumovým penisem, nebo nedejbože na odvykačce, ale bohužel nemohu jinak. Kdybych to býval tušil, tak svůj včerejší večer zavraždím daleko zábavnější činností, což by v tomto případě bylo naprosto cokoliv, od třídění zrn kokainu od pervitinu, přes moderování desetikilometrového závodů dvou fyzicky indisponovaných hlemýžďů, až po počítání pixelů na plakátu Justina Biebera v životní velikosti, který mi visí v pokojíčku (viz deníček). Achjo, snad někdy příště. (09.08.2014)

Představte si film, který se odehrává v autě, hrající postavu má jednu a ta vládne celou hodinu a půl. Nemůžu jinak, než být spokojený, protože to Tom Hardy prostě zvládl po herecké stránce. Steven Knight to zase zvládl po té režisérské a tak jsem byl celou hodinu napjatý jak struna. Nedutal jsem a dumal nad tím, jak snadno si lze zkurvit život. (19.12.2014)

Nebylo nám líp, když byla jenom pevná linka? Ivan by se tak nemusel zbytečně nervovat, protože za auťákem se kabel k telefonu fakt blbě táhne. Jenže to by pak tenhle film byl neskutečně nudnej, takže poděkujme Marconimu (nebo Cimrmanovi?), že to jde i bez drátů a stejně tak Hardymu, že celou tuhle jízdu směr Londýn zvládnul bez stopařky, jen s mobilem .. (08.03.2015)

Říkali jste si někdy, jak by asi vypadal Drive, kdyby Ryan Gosling celou dobu jen řídil auto nočními ulicemi a vedl polofilozofické průpovídky? Tak sněte dál, protože úplně takový Locke není. Hlavní hrdina filmu sice stejně jako John Locke staví racionálitu a chladný rozum nadevše, ovšem na hloubavé přemýšlení nemá vůbec čas. Jeho život se nachází na rozcestí, film je nabit závažnými životními rozhodnutími, vyjednáváním, uklidňováním, rozrušením i špetkou lítosti. Ivan Locke prožívá v jedné cestě autem více než za posledních 10, tedy pardon 9 let. Atmosféra je vynikající, emoce vystupují na povrch a Ivan s nimi zápasí pomocí svého racionálního mozku. Tento film o jednom herci a několika dalších hlasech funguje naprosto perfektně a jediné, co v něm není úplně doladěné, je trošku nijaký závěr. 8/10 (01.08.2014)