Symfonie strachu

Hitchcock styl a Elijah Wood. Dámy a pánové, pohodlně se usaďte na svá místa, vypněte svoje smartphony, nešustěte obaly od pochutin, neboť zanedlouho vystoupí na pódiu světové uznávaný klavírista Tom Selznick, který se vrací po pětileté umělecké pauze zapříčiněné fiaskem s nezvládnutou hudební partiturou. Napětí v sále stoupá, očekávání v umělecky dokonalý zážitek dosahují vrcholu, další fiasko, jako z před pěti lety, si už světově uznávaný virtuoz nemůže dovolit. A přece se najde zádrhel, s kterým nikdo dopředu nepočítal. Umělec bude toho večera bojovat nejen s trémou, studeným potem a náročností složitých klavírních partitur, ale také o holý život. Jakýsi šílenec mu zanechal v notové osnově výhružný vzkaz. Stačí jediná chybná nota a celý koncert může být osudným pro něj i pro jeho krásnou manželku sedící v hledišti. Začíná boj s vlastní dokonalostí. Námět je poměrně inteligentně vystavěný a zavání inspirací díly Alfreda Hitchcocka. Přibližně do poloviny velice nenásilně pracuje a komponuje virtuozní thriller s napínavou zápletkou. K ruce má vynikajícího Elijaha Wooda, který, pro něj do atypické role vklouznul, s hereckou lehkostí. V okamžiku, kdy má film dojít k svému pomyslnému vrcholu, se všechno, co se může pokazit, pokazí. Vše, co doposud dobře fungovalo, rázem fungovat přestane, film ztratí na své napínavosti, začne působit bezradně a neví, jak dál. Rozhodne se pro to nejobyčenější pokračování v příběhu, jakým je střet šílence s pianistou v backstage, ze kterého se dalo vytěžit víc, a stejně obyčejně i film skončí. Bez pointy, s nevysvětlenou šílencovou motivací a s málo funkční psychologií postav, jejichž náznaky v příběhu jsou, ale k ničemu moc nevedou a nejsou nijak z diváckého hlediska užitečné. Oproti tomu po celou dobu neselhává precizně obrazově-technická stránka filmu, která brilantně navodí noir atmosféru s "hitchcockovským" zabarvením, i když jsme v současnosti. Kvalitní výkon podali všichni účastníci. Elijah Wood si s náročnými klavírními partiturami poradil s pomocí střihu a rukou klavírního dubla. Ve zpěvu zase pro změnu zastoupila Kerry Bishé pěvecká profesionálka. I českou stopu lze objevit ve filmu. Hudbu nahrála česká filharmonie. John Cusack je ve filmu k vidění málo, a to až v závěrečné třetině. Do té doby se jeho příznivci musí spokojit jen s jeho hlasem v telefonu, a hrát jen hlasem a jeho intonací, je mnohdy těžší, což Cusack zvládl na výbornou. Ponurá atmosféra s mysteriozním nádechem a působivou kamerou Unaxe Mendíi, silné herecké výkony, ženské zastoupení neotřele zasahující do děje a neotřelý námět, jsou předností tohoto thrilleru. Naopak upadající napětí, stagnace počátečně skvěle rozložené story, bezradnost ve scénáři projevující se v nejasné kontuře psychopatovy motivace, nebo v nepropracovaných možnostech hlavního hrdiny, jak se ze svízelné situace vyváznout až po slabší finále bez pointy, to jsou negativní prvky, který sympaticky invenční snímek poněkud srážejí. Ze španělského režiséra Eugenia Mira by se časem mohl stát solidní režijní virtuoz. Režijní základ má více než dobrý. 60% (03.01.2015) (méně) (více)