Jáma a kyvadlo

...i osobita Gordonova verze, snad trinasobne sfilmovane poeovy predlohy, mi docela sedla. sice jakasi lacinost filmu srsela z ekranu v drtive vetsine stopaze a ohromne diry ve scenari nemohly ani divakovi-lajkovi uniknout, ale vse s prehledem zachranoval svym nehoraznym zjevem mistr vyjevu Henrikson, jehož role hlavniho inkvizitora byla sita presne na miru. Take si zaslouzi chvalu drsna, zneklidnujici atmosfera inkvizicnich rejdu a neutichajiciho narikani muchenych pri torturach....a o tom je vlasne horror....skoda, ze divaka spise odradi neprilis podarene finale... nebyt jisteho vyznamneho handicapu hlavni predstavitelky, dockal by se mozna mlynar i zasneneho francouzaka...6/10 (06.09.2008)

Předlohu sice znám a určitě jsem ji četl, ale už to bude nějaký ten pátek. Až na pár výjimek mne většinou stejně srovnání literárního díla a filmu moc nebere, protože zážitek z "konzumace" jednoho či druhého je naprosto odlišný a ve své podstatě se vlastně nedá srovnávat. Tolik k případným řečem o svatokrádeži a obracení mrtvých básníků v hrobě. Ostatně se domnívám, že minimálně na sklonku svého zajímavého života by Poe Gordona pozval na dýmku. Hledat v obyčejném brakovém snímku umění či politické sdělení neumím, nejsem pak nikterak zklamán buď z absence prvého či naopak znechucen z přemíry druhého. V prvém případě viz komentář každého druhého, v druhém případě viz komentář Adam Bernau. Já si užil úchylného a šíleného Henriksena, nahou krásu Rony de Ricci, mušketýrství Jonathana Fullera, prozření Marka Margolise či výbuch Frances Bay. Takhle kdyby vypadal každý "špatný" film, nedíval bych se na nic jiného. A sám sebe překvapuju a sypu pět mrtvol z hradeb. (15.04.2021)

Nečekal jsem teda vůbec nic, ale to jsem Gordona šeredně podcenil! S nízkým rozpočtem se vypořádal s přehledem a za pomocí skvělé hudby a prostředí dokázal vytvořit atmosféru beznaděje, která mě přesvědčila, že i po roce 1990 má Gordon horrovému žánru ještě stále co říct (kdo nevěří, ať se podívá na jeho epizodu DREAMS IN THE WITCH-HOUSE ze seriálu MASTERS OF HORROR, nebo na skvělou adaptaci H.P. Lovecrafta DAGON). A teď pozor! Všechny klady jdou stranou před hereckým výkonem Lance Henriksena. Jde patrně o jednu z jeho nejlepších rolí vůbec. Takhle si představuju inkvizitora. Samozřejmě, že každý kdo trochu zná Gordona si nemohl nepovšimnout, že se zde opět vyskytuje jeho dvorní herec Jeffrey Combs. Jenže tentokrát nedostal tolik prostoru, jako obvykle. Vpodstatě celý snímek stojí a padá s Henriksenem a já se Gordonovi vůbec nedivím, že sázel hlavně na něho. Takového skvělého herce je třeba využít. Nabízí se srovnání s Cormanovou verzí, ale to je, myslím si, zbytečné. Film se, dle mého, netváří jako nějaký remake a jde si svou vlastní cestou. V čem má Cormanova verze jednoznačně navrch, je závěr. To je ostatně jediná výraznější kaňka na Gordonově verzi (takovou sračkovitou pohádkovou limonádu, jak vystriženou někde z argentinské telenovely, jsem fakt nerozdýchal). Nebýt toho, klidně bych šel na plný počet. (19.07.2006)

V úvodných minútach vykonávania inkvizítorského trestu, som si myslel že pôjde o paródiu. Scéna je naozaj z ríše BLÁZNIVÝCH STRIEL. Našťastie to potom vyhodilo výhybku a meno režiséra Stuarta Gordona začalo byť reálnejšie. Avšak od tohto zabudnutého majstra som čakal predsa len väčšie potešeníčko. Parta Bandových spolu so Stuartom, nám mohli nasekať lepší gore festík. (10.11.2022)

Pro mě velmi příjemné překvapení, ačkoli s Poem to pravda zas až tak mnoho společného nemělo. Začátek je tak trochu v duchu Kladiva na čarodějnice, postupně přibývá akce, krve i krapet nadpřirozena, ale vše ve vcelku rozumné míře a s lehce ulítlým nadhledem. Samozřejmě se tu objeví jáma a kyvadlo, kromě toho taky krátká pasáž odkazující na povídku Sud vína amontilladského a nechybí ani Poeovo oblíbené téma pohřbení zaživa. (15.02.2010)