Nebraska

„Obvykle má člověk zemřít, než začnou kroužit supi.“ Jak mě řídkodějové Děti moje naštvaly, tak mě Nebraska potěšila. Senilní válečný veterán tak trochu pije, tak trochu nemluví a tak trochu zapomíná. A teď uvěřil tomu, že vyhrál milion dolarů. Z typicky podvodného letáku adresovanému právě jemu. Párkrát to zkusí pěšky (výhra čeká v dalekém Lincolnu v Nebrasce), až jeho syn svolí, že ho za „výhrou“ doveze. A divák se tetelí blahem. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) a teď zase na cestách. Černobíle a sakra dobře. Alexander Payne svým postavám rozumí, i když jde o první film, pod kterým není podepsaný jako autor scénáře – ten je scenáristickým celovečerním debutem Boba Nelsona. I když si nevybírá snadné téma a mírně kritizuje i sociální stav americké společnosti, je sakra poutavý. Zároveň odhaluje a komentuje pokřivené vztahy, ať už mezi bývalými přáteli nebo (a to především) rodinou. Bruce Dern je málomluvný a výrazově střídmý, June Squibb jízlivá a pořádně výřečná. Společně táhnou několik nezapomenutelných scén (výtečná je ta na hřbitově, stejně jako zdánlivě zapomenuté konflikty s bývalým parťákem a navrch dokonalá krádež kompresoru, potěší i totálně natvrdlí bratranci a je toho mnohem víc). 85%. A Payneovi odpouštím předchozí „přešlap“ s Clooneym.. (09.09.2014)

V mém ideálním světě je Nebraska typ filmu pro masy. Neokázale empatický, zdrženlivě vtipný, upřímný a citlivě vypointovaný příběh o stáří, smrti, vztahu otce a syna, zbytečném putování, které všemu dosavadnímu dává nečekaný nový smysl skrze zarputilé popření marnosti. Film podřízený plouživému biorytmu hlavní postavy, která není v pravém slova smyslu protagonistou, protože místo aktivity je spíše předmětem hovoru a jednání druhých. Neobyčejná krása Nebrasky je právě v pasivitě starce, který se nikdy nestane snadným objektem dojetí. Víme o něm málo a to, co o něm víme, je spíše rozporuplné. Payne tak musí s neobyčejnou vnímavostí pracovat se světem, kde chybí krásné a kladné postavy a převažují nedokonalí, stárnoucí a opuštění lidé. Výsledkem je lyricky podmanivé indie, které sugestivně pracuje s celkem krajiny i tvářemi hrdinů, ospalým rytmem i tím, čemu se tady trochu rýpavě říká "člověčinka". V případě Nebrasky jde ale skutečně o neokázale působivý pohled na "holé lidství". Paynovo černobílé vykoupení z naprosto opačně postaveného barvotisku Děti moje. [80%] (12.04.2014)

Presne ten typ filmu, na aký mám chuť cez víkend poobede, keď je vonku hnusne a ja si navlečiem svoju deku s rukávmi, ktorú som dostala od kamošov k tridsiatke a verte tomu alebo nie, ide o MEGA vynález :-) Čiernobiela kamera bol pri tomto snímku vynikajúci nápad. Všetky postavy boli skvelo napísané aj zahraté, príbeh zahrial pri srdiečku, a.... ach, ako ja zbožňujem tieto tiahle jazdy nekonečnými cestami Ameriky! 9/10* (06.04.2021)

Emocionálně o dvě třídy nad ´Descendants´. V Nebrasce se toho příliš nevysloví, hraje se obrazem a film má tendenci vámi prorůst a komunikovat tak trochu jiným způsobem. Nebraska působí velmi ´klasicky´, člověk si vzpomene i na Bogdanoviche a jeho první filmy. Payne vsadil na super-obyčejné lidi, což je v poslední době osvěžující prvek většiny ´těch méně závislejších´ filmů. Uvidíme, jak si s Nebraskou pohraje čas; podle mě se Paynovi povedla nadčasová věc. (PS - jestlipak poznáte Buzze ze Sám doma!!!) (25.03.2014)

Ako dôchodcovská naivita prinúti starého pána uveriť nanajvýš pofidérnemu letáku o výhre milióna dolárov, čo spôsobí v jeho chátrajúcom živote a v nudných životoch jeho rodiny nečakaný reštart. Nejde o absolútnu obrodu v zmysle celovečerného happyendu, ale skôr také ľudské zblíženie v horko-sladkých chvíľach, aké v lepšom prípade môžete poznať aj z reality. Od začiatku (konkrétne takmer od prvých krokov na krajnici) sprevádza hlavného hrdinu jeden zo synov, ktorý zjavne jeho signifikantné vlastnosti, ako dôverčivosť a submisívnosť, zdedil vo výdatnej miere. Postupne sa pridá zvyšok rodiny a to žiaľ nielen tej najbližšej a najmilšej. Zastavia sa totiž po ceste "za pokladom" v jeho rodnom mestečku plnom známych tvárí, ktoré sa zmenili iba natoľko, ako to má v moci čas, čiže charakter im nenarástol. "Výherca" sa chce logicky so svojím šťastím každému pochváliť. No a to má za následok zástup malomeštiakov túžiacich po koristi a teda zneužití situácie. Niet sa čomu čudovať, doteraz mali na starosti len vlastný majetok a miestne klebety. To musí byť predsa nuda a potom, peniaze chce každý. Najsilnejšiu iniciatívu v zatrhnutí tejto nepriaznivej situácie prejaví jeho manželka, sympatická stará pani, ktorá by bola možno rovnaká, keby odtiaľ kedysi neodišla. Ale kto vie. Takto si zaklebetí aspoň na cintoríne, kde jej nikto nebude odporovať, a zdržať sa dlho neplánuje. Ale to už sa vraciam späť v deji a všeobecne neviem prečo sa ho snažím tak detailne vyrozprávať, mali ste ma dávno zastaviť. Ale nie, vy už ma poznáte, som príliš tvrdohlavý, tak radšej so mnou pôjdete až do cieľa. A tam sa splní aspoň niečo z posledného sna starého Woodyho a my si spolu s ním budeme môcť (znovu) zažiť, aké je to, keď si rodič a dieťa vymieňajú miesto za volantom... (25.02.2014)