Rozhořčené 2012

Názorově nejblíže mi byla jednoznačně ekonomka Ilona Švihlíková. Samotný dokument podle mého názoru velice pěkně vypovídal o rozmělněnosti a neschopnosti současné radikální levice v naší zemi. Místo toho, aby se všechny antikapitalistické a antisystémové organizace sjednotili tak se utápí v iluzích toho, jak by bylo skvělé, kdyby už konečně došlo k té celosvětové změně, ale zapomínají, že dokud se nevytvoří jednotná, silná levicová antikapitalistická fronta (kde budou radikální socialisté, komunisté, trockisté, anarchisté, zelení a další) ve které všichni potlačí své sobecké zájmy a budou ochotní podřídit se zájmům celého takového sjednoceného hnutí, tak se nemůže nic nezměnit. Problém je, že anarchistické i trockistické postoje jsou naprosto mimo realitu a sociáldemokratismus je dnes nedílnou součástí kapitalistického systému. Jedinou nadějí na skutečnou pro lidi prospěšnou změnu jsou podle mého názoru co možná nejsilnější Marxistické organizace, které vycházejí z vědeckého světového názoru Marxismu-Leninismu a tyto myšlenky se musí snažit prosazovat. PS: Tento dokument by si zasloužil o něco lepší hodnocení než má zde, ale chápu, že místní většinově převažující banda pravičácké pseudointelektuální mládeže, děsící se všeho levicového, něčeho podobného není schopna, třeba s toho jednou vyroste. :-) (27.03.2013)

Myslel jsem že to bude nějaká blbost, ale příjemné překvapení. Na Švíhlíkovou rád chodím na její zajímavé přednášky a mám jí rád. Konečně jsem se o ní dozvěděl blížší věci. Další dvě ženy v dokumentu neznám. Odborářskou demonstraci proti Nečasovi si pamatuji. Na Populačních teoriích na Přírodovědě jsem se později učil, že za jeho vlády byla nejhorší propopulační politika od vzniku ČR. Zrušil třeba i porodné. Naštěstí nás od té doby nenápadně doplnili imigranti z kulturně blízkého východu a nejsme závislí na doplňování z Afriky a Arábie jako Němci. (16.04.2020)

Myslím, že na základě tohoto filmu rozebírat nějaký jeho obsah nebo význam je úplně zbytečné, protože Vondráček mi víc než cokoliv jiného přijde jako špatný filmař a tím to zkrátka hasne. (Ačkoliv on se omlouval šibeničními termíny manufakturní výroby pro Českoku televizi a ovlivňování jejich dramaturgy, na čemž může něco být, ale proč na to potom přistupovat a dělat takový film.) Jestli se do jeho výsledného filmu dostaly nějaké myšlenky, tak to bylo omylem. (06.03.2013)

Ekonómka Švihlíková nemá čas na vzťahy, lebo protestuje, mamička jej vyvára a ona sa z protestov vráti do útulného domova plného tygríkov, farebných vankúšikov a pripravenej večere. Pani Uhlová nechce do tohto marazmu rodiť deti, ale keď stretla aktivistu, hneď s ním chcela dieťa a tak má napokon tri, to posledné dokonca rodila bez účasti štátu. Keby však vedela kde sa ocitneme, deti by zvážila. Ďalšia mala vzťah, ale bol to sviniar, čo z nej vytiahol peniaze a navyše nevrátil kľúče od bytu. Otázne pre ňu je, či nevynakladá príliš energie, keďže cieľovou skupinou jej aktivistickej pomoci sú ľudia typu jej exfrajera. Pri skúmaní osobného života každého jednotlivca, nielen aktivistiek, by sa dali nájsť podobné anomálie. "Ono se to už děje!" Dokument potom vyznieva takto: ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj. No a čo? - dodávam ja. Rozhořčené patrí do línie dokumentov podobných novinám Nový čas alebo Blesk - ak nevieme vyvrátiť nepohodlné názory, zhoďme aspoň ich nositeľov. Nakoniec ľudia a intelektuáli zvlášť majú v tomto veľké zaľúbenie - s jasnozrivosťou a nadhľadom humanitných vzdelancov sa z nich obratom ruky stávajú odborníci medicínski a veľmi radi psychiatrizujú správanie tých, ktorí nie sú hodní ich vzorného života, plného prenikavo bystrých myšlienok. (26.02.2013)

Dvě hlavní protagonistky /bez paní Uhlové/ spojuje to, že jsou vzácně asexuální a obě žijí ve svém vymyšleném světě. Paní Švihlíková bydlí u rodičů a ve svém pokojíku se ráda obklopuje kýčovitými obrázky tu koček, tu princezny Diany. Pak je hned věru jasnější, že ten venkovní zlý kapitalistický svět se jí prostě nelíbí. Paní Stöckelová je divný babochlap, co cvičí doma s činkama a štítí se dotknout mimina. Vztah nemá a ani nechce. Tady se prostě nedá nevycházet z jejich osobností. Vytvoření si duality "my hodní x oni zlí" je spíše na rozbor psychoanalytika, jejich jednoduché rady na vyřešení ekonomických neduhů a potažmo celé současné situace ve státě jsou laciné a nic neříkající fráze. Socialismus nefungoval, komunismus ani nebyl a kapitalismus není zrovna ve formě, ale to neznamená, že je cestou vracet se zpět. Nakonec ta změna stejně musí začít od jednotlivců, kteří si dobrovolně omezí svůj konzum. Bohužel tady se jasně ukazuje, že u ženských je politika prostě jen zástupnou terapií za něco, co jim nefunguje v jejich soukromém životě. Minimálůně u těchto dvou... (27.02.2013)