Přerušený kruh

Mám rada, keď sa netlačí na pílu. Keď sa scenár obíde bez klíše a citovo vydieračských viet. Dej plynul krásne prirodzene a tak nežne smutne. Tažšie pasáže boli odľahčené krásnymi pesničkami (čo inak vo filme nemusím, no tentokrát to bol pre mňa len ďalší príjemný bonus a hneď po skončení filmu som sťahovala soundtrack). Dvaja zaujímaví, v niečom podobní, no naopak v niečom zásadne odlišní dvaja mladí ľudia, ktorí sa spoja a prinesú na svet ďalšieho človeka. Práve po tom, čo ich dieťa dostane rakovinu vyplávajú ich rozdielne povahy prvýkrát výrazne na povrch. Keď vaše dieťa zomiera, prechádzate si rôznymi fázami. Najprv sa pýtate sami seba, čo ste urobili zle, obviňujete sa, potom obviňujete partnera. Niečo ste predsa museli urobiť zle, inak by sa to proste nestalo, nie práve vám. Kto zato môže? Môže zato boh? A existuje vôbec? Naučia sa niekedy holuby, že sa majú vyhýbať sklu? (29.10.2015)

Srovnání s Blue Valentine se nabízí, ale i když tady jde o život dítěte (tedy úplně jiná liga než má mě ráda, nemá mě ráda), je to vedle Valentine slabá vztahová polívčička. Každopádně je to skvěle natočeno, country soundtrack je úžasný a hlavní dvojice výborně obsazena. A z hlavy to taky jen tak nevyšumí. (12.09.2013)

Návod: Najděte pár scén s velmi populárním Džordžem dabljů, když zrovna říká něco moc moc ošklivýho, přidejte umírající dítě, a protože takovou lacinou citovku už vám dneska nikdo nezbaští, přidejte ještě aspoň jednu tragickou a naprosto zbytečnou smrt. Pak to hlavně pošlete správným směrem, protože v tuzemáku vám tenhle laciný a hlavně jalový cajdák nikdo neslupne, ale Akademici v Améru jak uslyší, že se tam v prostředí krav pěje country, co se mu říká blue grass, nadšením na všechno zapomenou a minimálně nominace je jistá....__Jinak si totiž neumím vysvětlit, jak tenhle ošklivý film mohl někoho zaujmout. Je sebekritický, když Didier o sobě prohlásí, že je opice. Je nechutný, kdo se má koukat na ty odporný tetovačky, co má všude po těle škaredka Veerle Baetens. Písničkama natahovaná nuda, ve který mě bavil jedině tak Jan Bijvoet, protože jsem ho v neděli v rámci festivalu viděl v hlavní roli Borgmana, a to je zcela jiná káva. Cinema Mundi, 2014. (06.03.2014)

Na svete nie je väčšej bolesti, ako keď rodič príde o svoje dieťa. Ťaživé a veľmi, veľmi smutné. Po duševnej a obsahovej stránke je tu všetko, čo bolo treba vypovedať, vrátane mnohých myšlienok na báze dilemy vzdať to alebo bojovať ďalej. V takýchto chvíľach vidina opätovného stretnutia je lákavá... a samozrejme i pochopiteľná. Film teda ponúkol veľkú hromadu vecí na zamyslenie. Trocha menej ma oslovil po formálnej stránke, hlavne čo sa týka štrukturovania príbehu (flashbacky) - nič komplikované, ale uberalo mi to emotívny náboj. Taktiež nie som fanúšik bluegrassovej muziky, a tej tu bolo teda dosť. Naproti tomu vďaka svojej neúprosnosti ma oslovil záver, veľmi rozumný a reálny pohľad na takúto smutnú situáciu. 70/100 (03.05.2016)

Syrové a sentimentální. Je to dobrý film, ale jsou i lepší. Stálé lapsy z lásky do zoufalství. Tradiční bluegrass písně film drží nad vodou. Nechybí megaklišé - pohřeb na kterém prší. Tentokrát úplná průtrž. Manžel se opil už před porodem a jeho těhotná žena pije a kouří v době, kdy se u dítěte vyvíjí nervová soustava, rakovina v rodině a další klišé. Po tom co začnou být partneři flustrovaní smrtí dítěte film ztěžkne, ale objeví se vtipný je proslov hlavního hrdiny na koncertě před věřícími v Alabamě, kteří věří v kreacionismus o tom, že Bůh - diktátor z vlastní vůle stvořil Zemi, a to jen proto, abychom před ním ve velkém počtu padali na kolena. V Bibli se dopouští etnických čistek a vyžaduje dětské oběti. Téma odvahy říct co si myslím. (15.01.2018)