Osvobození

Na čsfd je úžasné, že sa tu dá dobre zasmiať. Na komentároch špeciálne. Napríklad lubica1995 k tomuto seriálu píše: "Ťažko pridať hviezdičky. K vojnovým filmom mám rešpekt. Ale k Americkému pohľadu na ne....nie." Tak epopej natočená v roku 1969 v Sovietskom Zväze má vraj americký pohľad... Zaujímavý názor. Ale inak som čakal viac propagandy a bol som prekvapený veľkou kvalitou, precíznosťou, pekne sa tu dopĺňajú hrané scény s archívnymi. Našťastie to bolo točené už v období destalinizácie a tak tu nie je fúzatý tyran zobrazený ako neohrozený macho. Hoci k tomu, že nevymenil svojho syna za maršála nebolo povedané to hlavné. On síce povedal: „Nehodlám vymeniť vojína za poľného maršála. Nemám syna menom Jakov.“ Ale v skutočnosti nešlo o vojenský počin, len jednoducho svojho syna nemal rád, pretože si vzal za ženu židovku. Keď sa o tom Stalin ako zarytý antisemita dozvedel, zúril tak, že sa labilný Jakov v tom čase pokúsil o samovraždu. Guľka z jeho pištole ho len poškrabala, čo Stalin okomentoval len slovami: „Ten neschopák sa nedokáže ani zastreliť.“ (04.05.2020)

Tento "seriál" je obtížné hodnotit. Zásadní problém je, že ač se snaží tvářit, že je maximálně autentické, ve skutečnosti popis událostí je výlučně dán tehdejším ideologickým hodnocením. Proto se ve filmech na některých místech doslova lže. Takže z pohledu "dokumentárního" se jedná o dílko podřadné kvality, které nemá s relitou mnoho společného. Vyjmenovat potom všechny chyby by bylo velkým výkonem. Nadruhou stranu tak jak ukazuje film stále v Rusku dost válku na Východní frontě vnímají a tak máme alespoň pěkný přehled. Zhlediska popisu reality války z pohledu prostých vojáku Rudé armády je sytuace už lepší, ale opět ne nějak zásadně věrná. Ve filmu byly potlačeny prakticky všechny negativní aspekty, jako rabování ("braní suvenýrů"), loupení potravin ("babiččiny příděly") nebo znásilňování ("navazování styků s místními") a další. Zůstávají tu potom spíše jen drobné aspekty, které bylo možno popsat (např. nedostatečné zásobování pohonými hmotami a snaha je získat, což byla jedna z nejvtipnějších scén celé série). Takže zbývají válečné prožitky. Ty jsou zde podány velmi dobřě a ikdyž musí být stále zdůrazňována nadřazenost sovětských vojáků, Němci nejsou zase až tak tupí. Naopak mnohdy jsou velmi odhodlaní a bojovní. Právě v těchto chvílích mají jednotlivé filmy největší emoce a doslova uchvátí. Asi nejlépe to vynikne ve scénách s kurské bitvy, kdy posádky zničených tanků opustí své stroje a... ale nebudeme prozrazovat a potom sledování poutě odříznutých sovětských vojáků po překročení Dněpru. Pokud tedy odhlédneme od snahy "padělat dějiny", dostaneme poměrne silné dílo se spoustou výborných filmových momentů a rozhodně řadící se k tomu nejlepšímu, co vzniklo. Bohužel ty nepřevažují tolik nad tím ostatním, abych dal lepší hodnocení, než průměr. Pokud ovšem někomu toto nevadí, případně pokud se někdo chce jen podívat, jak v SSSR (a současném Rusku) běžně vnímají Velkou vlasteneckou válku, může si přidat minimálně další hvězdičku, možná i dvě. (05.03.2015)

"A SINCERE DIPLOMAT IS LIKE DRY WATER OR WOODEN IRON." ----------- Všetko potrebné a dôležité zhrnul Arcoss vo svojom komentári (taktiež aj flanker.27) a myslím, že nemá cenu nič viac dodávať. Oslobodenie sa hodnotí veľmi ťažko, záleží na tom, ktorej strane mince divák verí. V prvých troch dieloch bola propaganda relatívne na uzde, v posledných dvoch sa odtrhla z reťaze. Odhliadnuc od nej sa jedná o výživný vojnový snímok, ktorý v mnohom predčí svojich západných kolegov a ktorý je slastnou básňou pre milovníkov filmov o druhej svetovej vojne. Dal by som za tri, no dávam napokon štyri hviezdy. Tri som dal už aj horším snímkom a navyše som veľmi rád, že som toto sovietske dielko mohol vidieť a celé schrúmať počas jednej vianočnej noci. Čas pri tom odsýpal až podozrivo rýchlo. (24.12.2018)

Ta všude vychvalovaná monumentálnost mě v žádném případě neoslnila tak, jako většinu ostatních. Na scéně se sice pohybuje velký počet tanků, ale spíš tak nějak zmateně jezdí sem a tam a mezi tím vybuchují pyrotechnické efekty. A jelikož se jedná dost často o typ T-55, spíš než druhoválečný film to připomíná nějaké cvičení Varšavské smlouvy. Nejhorší je ale do očí bijící propaganda a očividné lži. Báťuška Stalin je jakýsi vševědoucí geniální stratég, který k vyhrání války snad ani nepotřebuje štáb. Naproti tomu Churchill zase podlá krysa, která chce jen zabrat co největší část Evropy a nehodlá kvůli tomu zradit spojence. Sovětští vojáci jsou potom ctnost sama. Když se dostanou do Berlína, samozřejmě se podělí o jídlo i pití s trpícími domorodci. To je pak samozřejmé, že nemusí nikoho znásilňovat, ale fešné Němky jim skáčou sami do postele. Tedy skákaly by, kdyby jim idylku nepřerušil boj. Poláci a Sověti jsou největší soudruzi, jako by se v devětatřicátém vůbec nic nestalo. Ale největší korunu tomu nasadil komunista von Stauffenberg. (14.11.2016)