Dítě z Maconu

Asi nejlepší Greenaway. Jeho přetaženost až přepjatost se skvěle hodí ke zvolenému baroknímu slohu a tvrdému a údernému poselství. Tentokrát netřeba hledat symboly, o čem Díte z Maconu je, pochopíme okamžitě. Tím spíš se pak dá věnovat zajímavé struktuře, kde se hra mísí se skutečností, stejně jako se mísí lež s pravdou. 4 a 1/2 (26.08.2013)

GREENAWAYOVSKÉ INICIALIZAČNÍ MYSTERIUM? Hned na začátku se nejspíš zeptáme: kde to jsme? V císařském Římě, gotickém chrámu barokní Evropy, u betlémských oslíků a volečků, v Lamartinově panteistickém Mâconu, na jiné planetě? Jsme v jakémsi "theatrum mundi minoris", v němž je svět a život pojímán jako divadelní hra, v barokní operetce s "prodejnými" rolemi (čím zápornější tím dražší), v níž některé překročí své meze (danými bohy) a jsou potrestány smrti (dcera matky dítěte, syn biskupův, kráva kardinál a samotné dítě). Občas se zde vynoří nějaká příběhová linka, vzápětí se však opět ponoří do fantasmatů Lacanovského "reálna" (viz Lacanův prostor daný souřadnicemi ISR - imaginárno, symbolično, reálno). Mysterium dítěte - stále se opakující - končí v jeho bezbřehé fetišizaci... Pozn 1: Greenaway chtěl některé scény natočit v kolínské katedrále. Když však, již v období příprav, dávaly v německé televizi The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover, vydal arcibiskup okamžitě "inderdikt". Tyto scény se pak natáčely v "Oude Kerk" v Amsterdamu. Pozn. 2: Posedlost barokní hudbou a její minimalistickou modifikací sdílím rovněž. Zda hudbu k tomu to filmu složil Greenawayův dvorní skladatel Michael Nyman, nebo je poskládaná z děl barokních autorů (Purcell, Monteverdi, ...) těžko říct. Pozn. 3: Brzy budou Velikonoce, na Greenawayovi pašije ale nejspíš nepůjdu. (01.04.2017)

Kdybych mohla, dala bych *** a 1/2. Nějakou dobu po shlédnutí jsem nevěděla, co si o filmu myslet. Protože tvorbu a styl Petera Greenawaye neznám, netušila jsem, co mě čeká, k filmu jsem se dostala jen kvůli Ralphovi(!). Už začátek filmu mi napověděl, že tohle bude můj šálek kávy, ale později jsem byla chtíc nechtíc v šoku. Střídaly se ve mně úžas, šok, znechucení, nadšení, ohromení a úžas. Po obrazové stránce jsem byla mile překvapena, sedly mi i herecké výkony a když jsem nechala dojmy nějakou dobu uležet, pochopila jsem i pointu. A líbí se mi. Tohle není film pro každého, často si ho pouštět nebudu, ale určitě se k němu ještě vrátím. (12.01.2007)

ocenenia : MFF Cannes 1993 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Na rozdiel od viacerých mi film zďaleka nebol tak jasný a posolstvo tak čitateľné, ale filmové spracovanie sa mi páčilo.... mám rád Greenawayove "výtvarné oko" a zmysel pre "drsnú intelektuálsku kultivovanosť" ...a ten britký humor medzi riadkami, to bolo "šmakos" ;) (20.09.2010)

Tak je mi líto, po očekávání silného dramatického zážitku přišlo i trápení s rozpaky. Nakolik jsem zde vnímal výraznou propracovanost ohledně gradování děje, výtvarné a hudební stránky a celkově precizní scénické stylizaci a nakolik mě starší filmy Petera Greenawaya svou originalitou a stylem většinou hodně baví, u Dítěte z Maconu jsem nejednou trpěl, aby se mi „za odměnu“ navrch dostalo ještě většího zhnusení. Naštěstí se objevily i pasáže a nápady, kdy jsem byl v lecčem fascinován, svou výstavbou se zvláštním protržením hranic mezi předváděnou hrou a realitou na mě zapůsobil a také jsem zde v některých prvcích průběžně vnímal zajímavou výpověď (třeba u opakovaně tleskajícího publika totálním šílenostem a absurditám). Zároveň mi ale onen silně teatrální styl ve výstředním podání místy nesedl a zacházel za hranici vkusu podobně jako zdejší perverzně krvavé orgie. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že navzdory podložení filmu jistou myšlenkou ohledně posedlosti publika směrem k nevídaným senzacím i jisté ukázce krutosti dávných temných dob je zde stopáž neúměrně natahovaná, a že režisér ten film točí zčásti proto, že se v takové přehlídce zvrhlostí do jisté míry rovněž vyžívá a touží šokovat. Těžce se mi to hodnotí... Nakolik ale uznávám formální provedení a jak ten otřesně trpký zážitek z provádění jednoho trestu smrti nevymažu z paměti (a Greenaway ve mně vyvolal přesně, co chtěl, ač po většinu času ten ošklivý proces vidíme jen skrze stínohru, krev a hlavně ho slyšíme), přikláním se k slabší 3. hvězdičce. Skrze silné klady i jistou údernost nedokážu Dítě z Maconu odsoudit, ačkoliv by se mi na první dobrou, čistě pocitově, vlastně chtělo. [55%] (06.09.2024)