Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (47)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Asi nejlepší Greenaway. Jeho přetaženost až přepjatost se skvěle hodí ke zvolenému baroknímu slohu a tvrdému a údernému poselství. Tentokrát netřeba hledat symboly, o čem Díte z Maconu je, pochopíme okamžitě. Tím spíš se pak dá věnovat zajímavé struktuře, kde se hra mísí se skutečností, stejně jako se mísí lež s pravdou. 4 a 1/2 ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

GREENAWAYOVSKÉ INICIALIZAČNÍ MYSTERIUM? Hned na začátku se nejspíš zeptáme: kde to jsme? V císařském Římě, gotickém chrámu barokní Evropy, u betlémských oslíků a volečků, v Lamartinově panteistickém Mâconu, na jiné planetě? Jsme v jakémsi "theatrum mundi minoris", v němž je svět a život pojímán jako divadelní hra, v barokní operetce s "prodejnými" rolemi (čím zápornější tím dražší), v níž některé překročí své meze (danými bohy) a jsou potrestány smrti (dcera matky dítěte, syn biskupův, kráva kardinál a samotné dítě). Občas se zde vynoří nějaká příběhová linka, vzápětí se však opět ponoří do fantasmatů Lacanovského "reálna" (viz Lacanův prostor daný souřadnicemi ISR - imaginárno, symbolično, reálno). Mysterium dítěte - stále se opakující - končí v jeho bezbřehé fetišizaci... Pozn 1: Greenaway chtěl některé scény natočit v kolínské katedrále. Když však, již v období příprav, dávaly v německé televizi The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover, vydal arcibiskup okamžitě "inderdikt". Tyto scény se pak natáčely v "Oude Kerk" v Amsterdamu. Pozn. 2: Posedlost barokní hudbou a její minimalistickou modifikací sdílím rovněž. Zda hudbu k tomu to filmu složil Greenawayův dvorní skladatel Michael Nyman, nebo je poskládaná z děl barokních autorů (Purcell, Monteverdi, ...) těžko říct. Pozn. 3: Brzy budou Velikonoce, na Greenawayovi pašije ale nejspíš nepůjdu. ()

Reklama

bublajsa 

všechny recenze uživatele

Kdybych mohla, dala bych *** a 1/2. Nějakou dobu po shlédnutí jsem nevěděla, co si o filmu myslet. Protože tvorbu a styl Petera Greenawaye neznám, netušila jsem, co mě čeká, k filmu jsem se dostala jen kvůli Ralphovi(!). Už začátek filmu mi napověděl, že tohle bude můj šálek kávy, ale později jsem byla chtíc nechtíc v šoku. Střídaly se ve mně úžas, šok, znechucení, nadšení, ohromení a úžas. Po obrazové stránce jsem byla mile překvapena, sedly mi i herecké výkony a když jsem nechala dojmy nějakou dobu uležet, pochopila jsem i pointu. A líbí se mi. Tohle není film pro každého, často si ho pouštět nebudu, ale určitě se k němu ještě vrátím. ()

d-fens 

všechny recenze uživatele

ocenenia : MFF Cannes 1993 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Na rozdiel od viacerých mi film zďaleka nebol tak jasný a posolstvo tak čitateľné, ale filmové spracovanie sa mi páčilo.... mám rád Greenawayove "výtvarné oko" a zmysel pre "drsnú intelektuálsku kultivovanosť" ...a ten britký humor medzi riadkami, to bolo "šmakos" ;) ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tak je mi líto, po očekávání silného dramatického zážitku přišlo i trápení s rozpaky. Nakolik jsem zde vnímal výraznou propracovanost ohledně gradování děje, výtvarné a hudební stránky a celkově precizní scénické stylizaci a nakolik mě starší filmy Petera Greenawaya svou originalitou a stylem většinou hodně baví, u Dítěte z Maconu jsem nejednou trpěl, aby se mi „za odměnu“ navrch dostalo ještě většího zhnusení. Naštěstí se objevily i pasáže a nápady, kdy jsem byl v lecčem fascinován, svou výstavbou se zvláštním protržením hranic mezi předváděnou hrou a realitou na mě zapůsobil a také jsem zde v některých prvcích průběžně vnímal zajímavou výpověď (třeba u opakovaně tleskajícího publika totálním šílenostem a absurditám). Zároveň mi ale onen silně teatrální styl ve výstředním podání místy nesedl a zacházel za hranici vkusu podobně jako zdejší perverzně krvavé orgie. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že navzdory podložení filmu jistou myšlenkou ohledně posedlosti publika směrem k nevídaným senzacím i jisté ukázce krutosti dávných temných dob je zde stopáž neúměrně natahovaná, a že režisér ten film točí zčásti proto, že se v takové přehlídce zvrhlostí do jisté míry rovněž vyžívá a touží šokovat. Těžce se mi to hodnotí... Nakolik ale uznávám formální provedení a jak ten otřesně trpký zážitek z provádění jednoho trestu smrti nevymažu z paměti (a Greenaway ve mně vyvolal přesně, co chtěl, ač po většinu času ten ošklivý proces vidíme jen skrze stínohru, krev a hlavně ho slyšíme), přikláním se k slabší 3. hvězdičce. Skrze silné klady i jistou údernost nedokážu Dítě z Maconu odsoudit, ačkoliv by se mi na první dobrou, čistě pocitově, vlastně chtělo. [55%] ()

Galerie (21)

Zajímavosti (3)

  • Film byl v roce 1993 mimosoutěžně promítán na filmovém festivalu v Cannes. (Terva)
  • Sacha Vierny soutěžil o cenu Zlatá žába polské Camerimage v kategorii nejlepší kamera. Ve stejné kategorii vyhrál katalánskou cenu Sitges. (Terva)
  • Peter Greenaway soutěžil na Mezinárodním filmovém festivalu v Katalánsku o cenu Sitges u v kategorii nejlepší film. (Terva)

Reklama

Reklama