The Baby of Mâcon
Das Wunder von Macon
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHrají:
Julia Ormond, Ralph Fiennes, Philip Stone, Don Henderson, Jessica Hynes, Bastian Pastewka, Jeff Nuttall, Dennis Rudge, Dela Maria Vaags, Kathryn Hunter (více)Obsahy(1)
V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Metaforicko-symbolický sugestívny výjav najhrubšej krutosti a násilia neskorého stredoveku v štyroch dejstvách a skvostnou výpravou na divadelných doskách - samo o sebe vynikajúce a nezabudnuteľné, no v rámci Greeawayovej tvorby jeden zo slabších kúskov - i keď post Peterovho najbizarnejšieho filmu mu právom patrí. ()
ocenenia : MFF Cannes 1993 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Na rozdiel od viacerých mi film zďaleka nebol tak jasný a posolstvo tak čitateľné, ale filmové spracovanie sa mi páčilo.... mám rád Greenawayove "výtvarné oko" a zmysel pre "drsnú intelektuálsku kultivovanosť" ...a ten britký humor medzi riadkami, to bolo "šmakos" ;) ()
Tak já jsem původně nechápal tady to místní znechucené zděšení z tohohle filmu, jelikož tři čtvrtiny tohohle filmu jsou sice zvrácené, ale tak přece jenom je to Greenaway a kdo jeho filmy zná, tak přece jenom musí tušit, že ho nečeká nic normálního jak po filmařské, tak i příběhově stránce. Ale znechucení v poslední čtvrtině naprosto chápu, tam to je řádně hnusné - SPOILERY už jenom trest ušukání k smrti je humus (a Greenawaye cením za to, že pochopil, že diváka spíš poznamená to, když nic neuvidí a pouze to uslyší, než aby tu bylo vidět detailně znásilňování) a nebo taky jak tam oplakávají to mrtvé zázračné dítě a místo řádného pohřbu si ho místní rozeberou na kousky. Doslova. KONEC SPOILERŮ. Co se ale znechucování diváka týče, rozhodně to není samoúčelné, Greenaway se tímhle snaží poukazovat na krutost 17.století (myslím, že je to už novověk) a daří se mu to víc než dobře, co si tu čtu komentáře. Zvolil i dokonce zajímavý styl, který vlastně míchá film s divadelní hrou, která se i párkrát dost zvrtne a přestává být jenom hrou. Teoreticky nevíme, v jakém roce se film odehrává, když je to vlastně celé "jenom" divadelní hra. I přes to všechno mě Dítě z Maconu, i když má zajímavý příběh a podané je to taky zajímavě, nezaujalo na tolik, aniž bych to viděl na víc než průměr. Problém taky vidím v tom, že dvě hodiny jsou tady opět podle mě až moc. Takže dávám celkem slušné 3*, ale upřímně, tohle už vůbec není film pro každého a pro start s tvorbou Greenawaye bych radši doporučil Rembrandtovu Noční hlídku, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec nebo Umělcovu smlouvu nebo snad i Topení po číslech, to jsou asi nejnormálnější filmy, co kdy Greenaway natočil. 3* ()
Ale jo, jsou zde tak intenzívní scény, až z toho mrazí stejně tak to může znechutit, ale svou podivně temně krvavou poetikou a barokní nabubřelostí mě ten film prostě nedostal. Na druhou stranu se musí uznat, že tohle je film, který se jen tak nevidí a jako celkový zážitek je jedinečný. Přesto mě ke Greenawayovi asi nepřitáhne. ()
Vizuálně i formálně vytříbené divadlo v divadle. Greenaway si pohrává, místy velmi ostře, s tématem neposkvrněného početí a despocie církve. Celý film je jedním nekonečným pohybem. Hýbe se kamera, nekonečné množství komparsistů v každém záběru, hýbe se i dekorace na scéně. A přesto by se Dítě z Maconu mohlo stát velikým zarámovaným statickým obrazem. Kombinace operního zpěvu, magické vizuality a greenawayovské zvrhlé brutality v hávu nejvýššího umění je prostě nepřekonatelná... ()
Galerie (21)
Zajímavosti (3)
- Film byl v roce 1993 mimosoutěžně promítán na filmovém festivalu v Cannes. (Terva)
- Peter Greenaway soutěžil na Mezinárodním filmovém festivalu v Katalánsku o cenu Sitges u v kategorii nejlepší film. (Terva)
- Sacha Vierny soutěžil o cenu Zlatá žába polské Camerimage v kategorii nejlepší kamera. Ve stejné kategorii vyhrál katalánskou cenu Sitges. (Terva)
Reklama