Něžné vlny

Masturbační fantazie Jiřího Vejdělka, díl šestý. Jeho bezkonfliktní menzelovské kýčaření je tentokrát urážlivější tím, že idylické bezčasí dělá z normalizace. Její zpřítomňování se omezuje na ostalgické fetiše typu branné výchovy, modré teplákovky a červených spartakiádních trenýrek. Počasí je permanentně slunečné, primárním zájmem hrdinů je uspokojení tělesných potřeb (trápí je jen hormony a rodiče), špatné je to, co brání v individuální spokojenosti (přesně tak vyznívá otcova apatie po zákazu vycestovat) a konflikty vznikají z malicherností, jako je nevěra, a nemají dopad na existenční situaci postav. ___ „Zplebejštění“ normalizační reality je tak důsledné (a tak varovně podobné deintelektualizovaným světům tehdejších komedií), že i studium výtvarného umění musí být převedeno na pubertální čumendu a hra na piano na prostředek k balení holek. ___ Malost a spokojená zaprděnost v duchu „hlavně, že se máme rádi“ dostává přednost před ambicióznějšími životními cíli a monstrózní podoby nabývá během závěrečného přepsání listopadu 89‘. Ze sporného úseku našich dějin se tím definitivně stává objekt jednorozměrného výsměchu na úrovni televizní estrády (do stejné kategorie spadá nepatřičný gag s radioaktivními houbami). Inu, nevíš si s normalizací rady, nepřemýšlej a hloupě se jí vysměj. Epizodka na Národní třídě, k níž by měl celý film – trochu dle modelu HIMYM – po celou dobu směřovat, působí jako násilně přilepený epilog. Řetězec volně propojených epizodek by klidně mohl skončit tím, že se z otce stane poslední československý prezident. Mělo by to srovnatelně zanedbatelnou souvislost s předcházejícími 90 minutami. ___ Jako na tolika jiných současných českých filmech, také na tomto lze zkoumat, jak to vypadá, když selže dramaturgie (resp., když žádná dramaturgie není): ze scén nic nevyplývá, nejsou dále nikam rozvíjeny, postavy se nesmyslně objevují a mizí (i když film na začátku naznačuje, že bude mít jednoho hlavního vypravěče) a jejich proměny jsou nárazové a neodůvodněné (protagonista se zbaví strachu z vody zřejmě jen pro to, že film už musí skončit). U jediné potenciálně zdařilé scény, která nemá diváky za idioty a nezůstává na povrchu, si pak nejsem jistý, zda byla skutečně zamýšlena jako metafora toho, že dění zasluhující pozornost se v roce 89‘ přeneslo z promítacího plátna, na které všichni tupě hleděli, do promítací kabiny. I pokud to takhle bylo myšleno, na jeden film je jedna podařená scéna zatraceně málo. 20% Zajímavé komentáře: Vančura, pakobylka, Sdoom (30.01.2019)

Já si náhodou pamatuju, jak jsme v 86. na Šumavě nasbírali kvanta hub a pak už jsme do lesa ani nelezli, páč to nebylo kam dávat. Takže mě pobavila scénka s černobylskýma hřibama. Výborný bylo i sborový studium porna ve sborovně. Celkově je to moc milej film, i když s určitýma výhradama k hereckýmu obsazení. (18.04.2019)

Po zralé úvaze a denním uležení nakonec dávám lehoučký nadprůměr. Vejdělek točit umí, některé momenty jsou výborné, atmosféru to má relativně pohodovou, Smutného kamera je místy nádherná a vlastně po řemeslné stránce není moc co vytknout. Taktéž obsazení je vydařené - přesný a opět vynikající Hynek Čermák, sexy a zároveň nevinná Lucie Šteflová je taky moc fajn, Táňa Pauhofová stejně tak (i když rozhodně není hlavní hrdinkou, jak se snaží evokovat plakát), Budař standardně dobrý a vtipný, jen Robert Cejnar není příliš sympatický a je bohužel dost prkenný, takže nijak nevyniká a proč si postava Ely vybere zrovna jeho, jsem moc nepochopil. Problém je ve scénáři, který je příliš epizodický, nedrží u sebe, ale hlavně se v něm vůbec nic neděje. Není to tak, že by tu chyběly vtipné momenty, ty tu jsou a jsou poměrně příjemné a humor v nich je víceméně neškodný. Jenže je tu rozehráno hodně motivů, které se nedořeší, vyšumí do ztracena a objevuje se tu zbytečně moc postav (nadbytečná scéna se sborovnou), které jsou jen epizodní, a i když mají nastíněn určitý osud, o jeho vyvrcholení se nedozvíme vůbec nic. Něžné vlny jsou ryze divácký film, který nenadchne ani neurazí, místy pobaví a okouzlí moc hezkými lokacemi. Možná by příště prospělo, kdyby se Vejdělek soustředil jen na režii. 60% (20.12.2013)

Vcelku příjemné filmové pokoukání. Postavy se mi líbily, zajímavě obsazené a pěkně zahrané. Až na hlavního hrdinu, který působil až moc toporně. Některým postavám bych dopřál více prostoru. Vydařených vtipných scének se tu též pár našlo. Na českou produkci nadprůměrná komedie, která asi bohužel nezůstane moc v povědomí. Místy mi film připomenul "Báječná léta pod psa". Filmy z tohoto období vyznívají asi jinak pro toho, kdo ví, co byla výjezdní doložka a byl na dovolené v Jugoslávii a pro toho, co spatřil svět až po "něžné revoluci". /edit: i na druhé ochutnání se mi to líbilo/ 75% (2x tv) (20.10.2015)

Jiří Vejdělek se nadále drží svého kopyta a myslím, že je to jedině dobře. Po Účastnících zájezdu, Ženách v pokušení a Mužích v naději nám servíruje další pohodovou, prosluněnou, příjemně nasnímanou, lechtivou a do určité míry sexistickou (onu míru si musí každý vyhodnotit sám, já osobně režisérův pohled na něžnější pohlaví beru s nadhledem) komedii bez vyšších dramatických ambicí, která se může opřít o příjemné herecké výkony (zejména Hynek Čermák a Táňa Pauhofová jsou výteční, za to Robert Cejnar působí přeci jenom prkennějším dojmem, než by bylo milé), celou řadu úsměvných situací a několik povedených gagů. Pro mě osobně Vejdělkova tvorba představuje českou komediální jistotu, při které sice člověk nejednou zakroutí hlavou nad jejím dějem a chováním postav, ale za to se nikdy nepohorší nad vulgárním a trapným humorem, nedílnou součástí mnoha tuzemských "komedií". A to se přeci počítá. (25.01.2015)