Příbuzenstvo

Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction. (26.02.2005)

90% - Tento film má v sobě ohromnou poezii. Je to sice poezie, jež má velmi chladný, a neutěšený nádech, ale právě tím je krásná. Film Příbuzenstvo přibližuje atmosféru panelových sídlišť pod krásným nebem, lesk a bídu (tehdejší) moderní doby, rušný život pod oparem ospalosti... K tomu nádherný lidský příběh matky, jež do tohoto světa přijíždí odkudsi z venkova za dcerou... Vynikající herecké výkony, atmosféra a lidskost tohoto filmu si mne doopravdy získaly. Pro mě nejpůsobivější Michalkov z toho, co jsem viděl. (07.01.2006)

Na poetiku v žánri by som sa v tomto prípade neodvolával a nech to niekoho neodradí. Vzťahy sú tie, ktoré sú na čele tejto rozmanitej humorne-trpkej drámy, ktorá je výpoveďou pocitov a medziľudských osudov, ktoré (dodnes) postihujú neschopnosť dedinčanov vyrovnať sa s mestským životom a spôsobmi, akým ovplyvňuje ľudské správanie a chovanie. Výkony sú obdivuhodné, rovnako ako aj priebeh príbehu, ktorý síce uplynie rýchlo (miestami ale aj nudne), ale zanechá za sebou poriadnu smršť. 85%. (14.12.2007)

Opět trochu jiný Michalkov. Všechna jeho díla jsou prodchnuta jak jemně ironickou lyričností, pod kterou bublá děj a dramata postav. Chvíli se budete smát a chvíli zase zapřemýšlíte. Maria Vasilijevna (znamenitá herdek-baba Nonna Mordjuková – od té doby, co jsem ji viděla v Komisařce můj idol statných ruských žen) žila celý život na vesnici. Nyní přijíždí za dcerou do velkého města. Ve vlaku se seznámí se sympatickým rybářským inženýrem a zjistí, že ne všichni muži jsou na draka. Bodrá atmosféra se rozplyne jak šmak vína, které ve vlaku okusila. Po pár chvílích u dcery je jí jasné, že nic není jak má být nebo spíš jak si o své dceři myslela. Její dcera je na hranici rozvodu a přitom nezahálí a schází se s ženatým mužem. Vnučka je neposlušnost sama a vypadá to, že nejvíce ze všeho miluje televizi. A Marie místo udobření ještě zmlátí zetě. Když pohár její trpělivosti přeteče, začne dělat věci, které jí přijdou normální, ale jiné děsí..tahle dáma bude bojovat a i když možná nevyhraje, mnoha ledy Příbuzenstva pohne.. Michalkov staví na unikátních hereckých výkonech, herci vytvářejí průměrné lidi s jejich obyčejnými radostmi a starostmi zajímavým evokováním realističnosti (stísněné prostory panelákového bytu, přímá interakce mezi postavami, emanační řeč, hluky okolí..), ale přitom si neodpustí i ryze Felliniovskou ironickou nadsázku, kdy se postavy karikaturně lekají, parodicky padají, divoce tančí, jí polévku (skoro) brýlemi a nebo jen přejdou z pláče do smíchu. Ale o tom je život, přes všechna utrpení někdy krásný. (02.06.2008)

Sovětská depka v čisté podobě. 1) Film disponuje výbornými hereckými výkony zejména ženského obsazení. 56letá Nonna Morďukovová (matka) jakoby z oka vypadla až archetypálním často se vyskytujícícm bodrým ruským ženám z lidu. 31letá Světlana Krjučkovová (rozvedená dcera Nina) představuje další častý typ sovětské ženy - emancipované, trochu hloupé, trochu svéhlavé a především silně zubožené. Z mužských rolí mi nejvíce na nervy šel 62letý Andrej Petrov (nápadník Ljapin) svou vlezlou korektností, s níž snášel nepříjemné chování své ženské partnerky._____ 2) Film je, stejně jako byla i sovětská společnost, uřvaný a elementárně agresivní. Všichni tkví hluboko v sovětské realitě, ani sami tvůrci očividně netuší, jak moc. Telefon z Prahy symbolizuje fakt, že něco mimo zobrazovaný svět existuje, ale nikdo to ani nezaznamená. Obsazení budoucího herce a režiséra, 9letého Fjodora Stukova, do role psychedelické vnučky Irišky podsouvá nenápadně pochybnost o tom, zdali to, co vidíme, je opravdu realita, když si nemůžeme být jistí dokonce ani pohlavím postav. Kontrapunkt psychicky vyčerpaným a zdecimovaným hlavním hrdinům tvoří uhlazení armádní důstojníci. 36letý Nikita Michalkov tu možná jen bezděčně naznačuje, kdo se v sovětském režimu měl dobře._____ 3) Na netu jsem našel pětiminutové amatérské video z moskevské prodejny potravin ze začátku devadesátých let. Kamera přejede prázdné regály, nerozbalené kartonové bedny, z nichž nakupující urputně dobývají své konzervy. To nejděsivější přijde hned potom - tváře žen (muži v obchodě téměř nebyli) - unavené, strhané tváře lidí, kteří žijí v pekle._____ 4) Výstižný koment: Radko****, ScarPoul**. (03.08.2016)