Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Hudba ve mě probudila více emocí, než se to (asi) mělo podařit samotnému filmu, tj. režii a stylu vyprávění. Bůh ví proč jsem měl navíc snímek spojený s hutným válečně-akčním motivem, jedná se ale "pouze" o silné drama a válečné scény prezentuje snad jen příjezd tanků na samém začátku... Postupně gradované drama tak staví zejména na excelentních hereckých výkonech dvou hlavních představitelů a tíživé atmosféře, která je o to drsnější, že Michalkov diváka nechá střídavě se radovat z eventů v "domu bláznů" a zapomínat na útrapy časů budoucích, které se musí zákonitě dostavit. ()
V jednom domě spolu žijí zástupci několika generací ruské společnosti, sice s různými pohledy na nynější politickou situaci (děj se odehrává v roce 1936), ale jinak v naprosté symbióze (až idealistickou společností). O to je pak důležitější a zásadní je pak sledovat reakce osadníků, když se nečekaně navrátí ztracený syn, který s sebou přináší nejen kulové blesky, rodinná tajemství, ale v závěru i tu krutou realitu. Nerušená rodinná idyla se mění až na konečné cestě polem, kdy pokrytecké postavy odkrývají své pravé já. Když Stalinův portrét stoupal nad krajinou, uvědomila jsem si, že před slepým terorem není úniku. Jeho obětí může být kdokoliv, ať náhodný řidič nebo bývalý hrdina revoluce... ()
Něco tady v té „idylce“ na první pohled nesedí. Po hlubším „prozkoumání“ to přímo zapáchá. Zbytečné cokoliv popisovat, to se musí vidět. Pouze s dovětkem, že se N. Michalkovovi povedl husarský kousek a to sice vyobrazit úžasný kontrast „idylického“ začátku (resp.2/3 snímku) odehrávajícího se v poklidné uvolněné atmosféře a (neodvratného) tragického konce. Proto měl ten závěr na diváka takový dopad. Nechť žije soudruh Stalin a jeho odkaz, resp. nechť žije tento snímek a slouží jako odkaz (důkaz) budoucím generacím, aby se NEZAPOMNĚLO....... p.s. poznámka ohledně hereckého obsazení. Když si nejseš jistej, koho obsadit do hl. role (máš strach, že dotyčný nepřevede na plátno dostatečně tvoji myšlenku), obsaď sebe a nezůstaň pouze u toho. Obsaď rovnou i svoji dceru! Jasným důkazem budiž N. Michalkov (coby plukovník Kotov) a mladičká Naděžda (coby Naďa). Slova chváli nicméně mám i pro Olega Menšikova v roli „dobrosrdečného“ Míti. Skláním se mistře! ()
Rozhodně ne špatný film. Svým tématem naopak silný a významný. Ovšem jako celek dosti zdlouhavý (především svojí expozicí) a tím pádem i bohužel chvílemi nudný. Víceméně klasický kvalitní film, jehož kvality jsou neoddiskutovatelné, ale který mě nikterak neuchvátil a zanechal ve mně spíše průměrný zážitek. 6/10 ()
Nikita Michalkov je pro ruský film něco jako Andrej Wajda pto ten polský. Vybírá si témama spojená s ruskou historií, nebojí se kontoverzních témat, utevírá lidská dramata napříč historií. Unaveni sluncem patří k pozoruhodným filmům naší současnosti, byť nefiguruje v seznamu 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete, dle mého soudu tam patří a jeho zhlédnutí rozhodně doporučuji. Michalkov mistrně využil idylické rodinné sešlosti v krásném letním čase k vyjádření kontrastu zrůdnosti režimu, který ničí všechno, na co příjde a odstraňuje bez mrknutí oka i nevinné nechtěné svědky. Na jedné straně dětská hravost a nevinnost, na druhé záludnost, pomsta a násilí. Film, který tne do živého. ()
Galerie (28)
Photo © Pyramide Distribution
Zajímavosti (8)
- Populárne tango "Unavení slnkom" bolo napísané až v roku 1937, dej filmu sa odohráva v roku 1936. Text bol pre film zmenený. (cica)
- Na začátku vidíme skupinu sovětských samohybných děl typu 2S9. Jde ovšem o moderní zbraně, které se veřejnosti poprvé představily až v polovině 80. let. (džanik)
- Auto NKVD je typ ZIL/ZIS 110. Tyto vozy vycházely z amerických Packardů, jejichž plány se však do SSSR dostaly v rámci spolupráce až během 2. světové války. Děj filmu je přitom zasazen do roku 1936. (džanik)
Reklama