Unaveni sluncem

Možná to v průběhu filmu tak nemusí působit, ale ve svým celku je tenhle film až neskutečně silný. Musím říct, že už dlouho se mnou tak moc neotřásl závěr filmu jako právě tady. Absolutně dokonalá filmařina, podpořená mistrovským herectvím panů Menšikov - Michalkov spolu s geniálním scénářem, připravila skutečně extra silný filmový vývar. (06.04.2017)

Michalkov dokáže být neuvěřitelně lidský (jakkoli strašně to zní). V režii (spousta milých detailů v chování postav dělá film "opravdovější") i v samotném hraní (vztah s dcerou sice hrát nemusel, ale stejně jim to spolu prostě ladí). Obrazy, hudba, herci... Politika stranou, jeden z nejkrásnějších filmů. (21.08.2006)

Jestli ze sebe dostanu nějaké slovní hodnocení, pak to bude až po druhém shlédnutí. Filmový čas plynul takovým uvolněným způsobem, že jsem po hodině usnul. Zrovna to bylo ve chvíli, kdy jsem ještě netušil, o čem ten film vlastně je. Když jsem se druhý den dodíval, nevěnoval jsem pozornost na patřičných místech, tak jsem se potom divil, cože se to všechno mezitím stalo. Tímto NEkomentářem chci říct, že film se docela vleče, ale jakmile pochopíte, o čem ten film vypráví, získá i ta první polovina filmu na síle. Což u mě znamená, že si ho někdy musím dát ještě jednou. (02.09.2006)

Neuvěřitelně působivý snímek. Michalkovi se daří pochytit běžné lidské radosti stejně autentickým způsobem, jako to dokázal třeba Fellini ve svých skvostných Darmošlapech, zároveň ale nenápadně, téměř podprahově podlamuje a stále více a více narušuje idylu znepokojivými náznaky, aby nakonec završil film naprosto zdrcujícím koncem. Skvostné dílo o tom, že i ten nejpevnější kmen se dá zlomit. Malá Naděžda Michalková je NAPROSTO BOMBASTICKÁ a přehrává dokonce i svého otce! Uniká mi ale poněkud motiv kulového blesku... P.S.: DĚSÍM se dvojky!!!! Upřímně se jí děsím... (07.06.2010)

Film je situován do nádherného prostředí ruského venkova. Příroda, lesy návštěva pláže u řeky, nádherné, neustále slunné počasí (do teď jsem si ruskou představoval pouze jako studenou krajinu), nekonečné pole na konci filmu – to vše působí naprosto uklidňujícím a bezstarostným dojmem, stejně jako harmonické prostředí rodiny Plukovníka Kotova. Opravdu se krásně koukalo na společné večeře, hraní na klavír, výlety, vztahy v rodině, pravidelné hraní her a fotbalu i na úžasný dům, ve kterém rodina bydlela. Na pohled dokonalý rodinný život. I když takto si asi v Rusku v té době žil málokdo. Tak nějak jsem měl v hlavě, že v tomto období trpělo v Rusku více rodin hladomorem než takovýmto blahobytem. Vůbec nejdojemnější na celém filmu byl podle mě herecký výkon malé Nadi, její poznámky, chování, zpívání, družnost, úsměv a hlavně vztah se svým otcem, který byl nejlíp poznat na výletu na lodi. Celý film byl velké herecké vystoupení, ale malá Naďa a její otec – opravdu velmi charismatický a sympatický, kterého ztvárnil sám režisér Michalkov a ukázal, že je universální filmovou osobností, tomu všemu opravdu dominovali. Humorná vložka v podobě řidiče, hledajícího čtvrť, kterou nikdo nezná, se taky moc povedla a aspoň diváka spolu s výstupy malé Nadi (např. Byl jste někdy v zoo?) donutí, během celkem vážného filmu, se pořádně zasmát. Děj filmu má pomalé tempo a po většinu své stopáže udržuje dobrou náladu. Přituhovat začíná až na konci snímku. Ale myslím si, že film by obstál a byl uznávaný, i kdyby se závěrečná čtvrthodina odebrala naprosto jiným směrem a film zůstal pouhým nepolitickým rodinným dramatem. I přes hodně dlouhou stopáž, se člověk nestihne nudit. Mně se film nakonec líbil a několikrát jsem s odstupem času jeho hodnocení zvýšil a Oscar za cizojazyčný film byl asi zasloužený, ale pravděpodobně si toto dílo už v budoucnosti znova pouštět nebudu. U mě za 70%. (01.10.2009)