Unaveni sluncem

Bez mučenia priznávam, že úvodné tri štvrtiny filmu som spätne ocenil až po jeho skončení. Samozrejme, že aj tieto priniesli skvelé herecké výkony, pokojnú, idylickú slnkom presvietenú atmosféru podporenú výbornou kamerou a aj náznaky záverečnej drámy. Diváka upokojí, že film okrem úvodnej tankovej scény, ktorá naznačí absurdnosť systému, ktorý v mene nejakých ideí je schopný a ochotný ísť proti vlastným ľuďom, systému, v ktorom ani hrdina občianskej vojny nemá vyhrané, vníma iba okrajovo temný podtext Miťovej návštevy. Ale práve od naznačeného účelu jeho príchodu začína mať film stupňované tempo a tušenú osudovosť podobnú antickým drámam. Plný počet hviezdičiek by som bol ochotný dať iba ak by pri záverečnom strihu 15 - 20 minút skončilo v koši. (15.11.2015)

Nikdy ma neprestane udivovať, jak moc je (pravdepodobne pre monumentálnosť územia) ruská mentalita vzdialená ostatným slovanským národom. Tým nemyslím politiku, myslím kultúrne rozdiely. Opäť mi to pokazilo zážitok. Prvá polovica filmu obsahuje tri scenáristicky vďačné monológové scény, atmosférickú sexuálnu scénu, funkčnú prácu s hudbou a symbolmi, vynikajúceho Menšikova. Problém pre mňa nastal v druhej polovici, keď mali prísť emócie (a je to vážne super vymyslené aj vygradované), bohužiaľ som si však k žiadnej z postáv po celý čas nedokázal vytvoriť akékoľvek emocionálne väzby. Vlastne hej, fandil som Menšikovovi. Nesympatické mi prišli už tie interiéry, nesympatické mi prišli spievajúce ruské dôchodkyne, postava kladného stalinistického generála, či pod hranicu ľudskej dôstojnosti dotiahnutá komická postava šikanovaného alkoholika. Dievčatko bolo zlaté. Ale fandil som Menšikovovi. Keď máte súboj dvoch charakterov, z ktorých obaja sú stalinistickí dôstojníci, a oboch sledujeme len z pohľadu rodinných vzťahov, aj keby to bola pointa, tak je to stále viacmenej o sympatiách. 85%, pretože chápem. Ale necítim. (04.11.2023)

Humorno-tragické ladenie, priam absurdné divadlo a pritom to nemá nič s absurditou spoločné, ide o krutú realitu. Gulagy a smrť, to je najčastejší osud ľudí žijúcich pod vládou Oceľového muža. A tí, ktorým sa podarilo prežiť nejako v ústraní aj tak strádali biedu. Výborná sonda do stalinistického režimu, hoci samozrejme príliš dlhá a mnohých divákov môže unudiť či odradiť. Nie je to však film určený širokým masám. (14.01.2022)

V jednom domě spolu žijí zástupci několika generací ruské společnosti, sice s různými pohledy na nynější politickou situaci (děj se odehrává v roce 1936), ale jinak v naprosté symbióze (až idealistickou společností). O to je pak důležitější a zásadní je pak sledovat reakce osadníků, když se nečekaně navrátí ztracený syn, který s sebou přináší nejen kulové blesky, rodinná tajemství, ale v závěru i tu krutou realitu. Nerušená rodinná idyla se mění až na konečné cestě polem, kdy pokrytecké postavy odkrývají své pravé já. Když Stalinův portrét stoupal nad krajinou, uvědomila jsem si, že před slepým terorem není úniku. Jeho obětí může být kdokoliv, ať náhodný řidič nebo bývalý hrdina revoluce... (26.07.2006)

Když jsem snímek viděl poprvé před 20 lety, hluboce na mě zapůsobil a posléze ode mě dostal nejvyšší hodnocení. Opakování je ale matka moudrosti, přece jen mám dnes jiná měřítka a napodruhé už jsem si všiml některých kazů, které mi poprvé unikly. Snímek je rusky rozvláčný a výraznější střih by mu jenom prospěl. Zkrátit snímek o 20 minut by rozhodně neznamenalo připravit diváka o cokoliv zásadního, zejména v prostřední části se totiž opravdu drama utápí v dialozích. Kdysi se mi zdálo, že Michalkov si s divákem pohrává a velmi dlouho ho udržuje v nejistotě, která hlava padne, dnes mi naopak přijde, že odhaluje zbytečně mnoho a že by se dramaturgicky dal snímek ošetřit líp, aby úder přišel takříkajíc zčistajasna. Rovněž Michalkovova záliba v melodramatu a sentimentu párkrát zbytečně překročí míru, byť jsou to jen drobné kazy na kráse. A konečně, zpětně viděno, se i tady projevují Michalkovovy politické názory, které by dokonale zapadly do éry perestrojky, tedy jakási kritika stalinistických výstřelků, aniž bychom se dotkli legendárního odkazu bolševické revoluce a zpochybnili tradiční ruské autoritářství. Na druhou stranu, herecké trio Meňšikov, Michalkov a maličká Naděžda snímek neustále udržují vysoko nad průměrem. Michalkov navíc umí krásné obrazy dobové společnosti a v poslední třetině, kdy NKVD naplno vstoupí do hry, snímek získává opravdu mrazivou atmosféru. Pro ruskou společnost, kde Stalin pořád představuje nezpochybňovanou autoritu a symbol ruského impéria, je to i přes výše zmíněné výhrady hodně potřebný film se silnou uměleckou výpovědí o krutosti doby. Celkový dojem: 85 % (06.11.2017)