Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Gambonov Albert Spica sa s prehľadom radí medzi najodpornejšie zrúdy filmovej histórie a každý ho musí zákonite nenávideť. Mal byť oscar preňho a za Nymanovu nadpozemskú hudbu. Výtvarná stránka tiež super, že ani nevnímate tie prvoplánové nechutnosti a jak je väčšina postáv plocho napísaná. Môj prvý Greenway a vo výsledku som spokojný. Nerozmýšlať, vnímať hudbu a obrazy. (15.03.2012)

Je docela s podivem, že i když se prakticky celý film odehrává v jedné restauraci a celé dvě hodiny sledujeme žárlivé řádění jejího šíleného vlastníka, je Kuchař... hodně dobrý film... Sice divadelně zpracován, ale plný černého humoru, hysterických scén a sexu... Takže proč ne... A na konci filmu si divák musí položit otázku, zda přece jenom pomsta nechutná více za tepla... (16.02.2012)

Pro filmy P.Greenaway mám slabost a vůbec mi nevadí, že pro mnohé diváky je divnej. To holt umělci bývají. Zvláště výtvarní, tedy malíři... A právě malířské zacházení s filmovým obrazem je v jeho filmech úžasné. V Kuchařovi si stačí jen všímat barevného ladění jednotlivých místností, kde i skvostná H.Mirrenová bliká jako reklamní neon - tu v bílé, tam v rudé a onde v černé. O jídelních zátiších snad ani nemluvě. Greenaway komponuje své obrazy jako malířská plátna. Stačí zastavit film a obraz zarámovat. O použité hudbě se snad ani netřeba zmiňovat, má stejný účinek jako obrazová složka. Nahotou se zde nezvykle šetří, zato jídlem ne. Je libo kousek dobře propečeného Homo sapiens? (19.02.2011)

Greenawayova toxická satira a animálnosť rozožierajú barokové plátna a nevytvárajú tým škodu, ale vlastný, autorskou hutnosťou presýtený štýl. Rovnako, ako sa postavy topia v hromadách gurmánskeho jedla a negustióznych výstupov, tak sa divák môže do nekonečna prejedať kyprou mizascénou, oblohou hudby, dressingom odkazov a v neposlednom rade neotrelým korením Greenawayových metafor. Všetko podané prostredníctvom kamery, ktorá celú hostinu trávi s neskutočnou eleganciou a "glamourom". Na otázku "Čo to Greenaway nakrútil?" odpovedám: neuchopiteľne korpulentnú verziu Ferreriho Veľkej Žranice. (08.02.2016)

Nedoporučila bych dívat se na tenhle film před jídlem nebo jakoukoliv společenskou akcí, kde bude třeba raut anebo před tím, než si uděláte "hezkej večer". Film nejspíš zasáhne i milovníky knih. A to se přitom celý odehrává jen na několika málo místech a většinu času (aspoň tak mi to přišlo) se děje pořád to samé, jen se mění den na jídelním lístku. Až po "odhalení" se děj začne posouvat a občas je to fakt síla. Do toho ještě ta barevná stylizace, kdy restaurace je červená tak, jako by byla politá krví a kuchyň zase občas vypadá jak zadní dvůr nějakého supermarketu. Ale nejvíc mi v paměti utkvěl asi hlavní hudební motiv, u některých scén jsem měla skoro husí kůži. 7/10 (29.10.2019)