Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Kamarád mě na filmovce v UH říkal, že tohle je film přesně podle mýho gusta, včetně hudebního doprovodu. A musím říci, že je to přesně tak! Stylizovanej bizárek se vším všudy! Nádherné barevné kompozice, úchvatný vizuál srovnatelný s Argentovými gially, nebo italskou mysteriózní školou let sedmdesátých. Těžko hledat slova, těžko popisovat, tohle si musí každý filmový milovník užít po svém. A já děkuji za tip, Kowalski! :D (07.08.2022)

Extrémě dlouhé, nic se nedělo a když jsem čekal, že to konec vytáhne nějakou parádní pointou, tak to naopak zabil úplně. Zvrácenosti mám rád, ale tady mi to opravdu nesedlo. Navíc jsem se těšil na horor, nedočkal jsem se ani jednoho hororového okamžiku. A ještě k tomu mě něuvěřitelně štvaly ty neustálé dementní monology toho hlavního padoucha. 40% (03.06.2011)

film podle mého gusta. Trocha perverze a dekadence v hedvábné záplavě kvalitního umění, vlastně hodně perverze a dekadence... Ovšem naprosto strašlivý dabing trapné TV Prima strhává zážitek do hlubin obskurních paskvilů. Veselý tón Zlatuš kdysi Demižónové Adamovské v situacích vážných mě fakt sral, ale její vášnivé vzdychání mě sralo ještě víc. (01.09.2008)

Jak by asi vypadaly scény z filmů Luise Buñuela, kdyby míval španělský surrealista k dispozici vyšší rozpočet s bohatší výpravou a stihl by se přesunout s oblíbenými večeřemi a schůzkami postav od nenápadného půvabu buržoazie s andělem zkázy až k totálně opulentní dekadenci? ... S britským režisérem Peterem Greenawayem jsem se už setkal díky Fallům, které jsem i přes originální námět, formu a nápady přijal rozpačitěji, ovšem tímto počinem mě přes veškeré obavy dostal. Místy až nechutně odpudivému ději plnému dekadence, chronického obžerství, nízkých pudů, povrchního luxusu a žárlivosti s pomstou ab absurdum, se dostalo díky Greenawayovi na oplátku i stejně luxusního audiovizuálního provedení. Už v úvodní scéně mě chytla atmosféra a přes hořkou pachuť a nejeden moment šoku mě tohle absurdní podobenství v surrealistickém hávu často fascinovalo. Dynamické barevné obrazy, přímo nebeská Nymanova hudba a rytmicky přesně gradovaný děj vytvářejí z toho dílka nádherně vybroušenou estetickou záležitost. Plus ti herci! Živelný Michael Gambon trousící neskutečným způsobem své okázale užvaněné monology celému filmu jednoznačně kraluje, ale nelze přehlédnout ani Helen Mirren snad v každé scéně v zcela jiném, originálním účesu a kostýmu a výjimečně mě dostal (byť na menším prostoru oproti „zloděju“ Gambonovi) i Richard Bohringer, který zde se stylizovanou absurditou předvedl v roli kuchaře přesně to, co mi u jeho „nezáživných“ výkonech v Mockyho filmech vždy chybělo – až si říkám, že mu zřejmě dopomohla i angličtina, ve které se doma necítil a již samotný divný přízvuk s lámavou výslovností mu hrál při ztvárnění postavy v divném panoptiku do karet. Já bych tedy do tohoto panoptika s nevšední hostinou nechtěl vkročit ani na půl minuty, ale sledovat to přes originální vizuál a hudbu evokující staré mistry? Ani na chvíli jsem se neodtrhl ! [90%] (16.05.2023)

Můj první Greenaway v dávných časech mého filmového experimentování. A i když jsem pak viděl i několik jeho dalších filmů, tenhle se mi zapsal do paměti nejvíc. Dodnes si zřetelně pamatuju, jak mocně na mě zapůsobila jeho vizuální i hudební stránka, jak jsem byl plný dojmů z jeho opulentní výpravy, hýřivých kostýmů, z té přehršle barev i zvuků, z dlouhých jízd kamery restaurací i dlouhou kuchyní, ze smutné písně, kterou zpíval kuchařský učeň... bylo to kdysi dávno moje možná první setkání s tímhle způsobem filmového umění. A dodnes mám tenhle film rád, i když mi tak úplně nesedí jeho extrovertnost, jeho živočišnost a teatrálnost, ale to je můj problém, ne vada filmu. Postava Zloděje je možná jednou z nejodpornějších postav filmové historie, v kohortě jeho nohsledů se mihne i mladý zfetovaný Tim Roth, Helen Mirren odhaluje svoje nesporné tělesné půvaby a kdyby si přitom hodila pytel na hlavu, byla by ještě hezčí... Jen škoda, že působivému finále předcházejí dvě zdlouhavé a nudné scény, které spolehlivě narušují dosavadní skvělé filmové tempo. (26.01.2015)