Černý korzár

Lusknutím prstů si mě Kabir Bedi nalodil na tu svou pirátskou plachetnici a já se velice ochotně svezla na vlně nostalgie, zas jsem byla ta malá copatá, co k němu obdivně vzhlíží pro jeho smysl pro spravedlnost, čestné chování, odvahu i houževnatost.. Pravdou je, že v té černé barvě je až hříšně sexy a nesmírně mu to sekne... Pochvalu ode mne zaslouží i Mel Ferrer, ten jeho podvraťácký Van Gould mě dokázal i po třiceti letech rozpálit doběla... Užila jsem si to krásné prostředí, úchvatné lodě, nádherné kostýmy, podmanivou hudbu a vytýkat nebudu nic, nechce se mi... (15.08.2023)

Kabir Bedi, sexsymbol žen na konci 70. a začátku 80. let, ovládal svůj kord stejně dobře jako zakřivenou šavli a koho nemohl propíchnout kordem, toho picnul mušketou nebo skolil svým legendárním pohledem. Van Guld je skutečný villain se vším všudy, v podání Mela Ferrera však působí seriózně a divák netrpí dojmem, že se kouká na fanatickýho dementa nebo klauna Cibulku. Španěláci jsou svině, co tady zabíjej domorodce a mrdaj domorodkyně (nebo je alespoň ochmatávaj na kozách), nosej komický kostýmy a účesy, a hlavně ve velkým chcípaj rukama Černýho korzára a jeho posádky za hudebního doprovodu jak z Golden Axe vystřiženýho - zkrátka badass. Jediným smítkem na kráse jsou některý fighty, kde Carmaux (pravá ruka Černýho korzára) roluje španěláky s kordama párem nožíků, to už je takový přehnaný, i přesto, že umí skákat jak překážková kobyla, jinak byly souboje ale dobrý a final battle na galeoně měl koule. Jo a stejně jako v Sandokanovi je tam hlavní samice Carole André - ale to už je takový standard italských filmů, herečky, do kterých by se člověk zamiloval na první pohled a už je nikdy nenechal odejít ze života... (03.07.2016)

Hodnotit to před 25 roky svýma klukovskýma očima, tak mi nestačí hvězdy. Dospěláckým pohledem to je samozřejmě velice naivní a už dosti přestárlé, ale stejně se na to rád podívám i dnes. V černém už asi běhat nebudu, no že bych oprášil aspoň ten klobouk. Určitě mne to v dospělosti nezklamalo tak, jako jiný dětský pecky (např. Rudá Sonja). Silnější tři hvězdy, z nostalgie pět, ale pst, neofiko. (08.12.2017)

Tak asi do půlky se to dá, ale pak to nabere neuvěřitelný grády a jedna wtf scéna střídá druhou. Ten chlap dokáže neuvěřitelný věci, stejně tak jako další postavy filmu. Pokud má člověk aspoň promili v sobě, tak je to celkem prča. Za střízliva je ovšem dřina to dokoukat. Viděl jsem to jako dítě a pak až po dvaceti letech a znova se na to už nepodívam. (07.02.2012)

Dětství pro mě skončilo třináctým rokem, kdy jsem znásilnil babičku obráceným křížem. Ovšem předtím jsem i já četl Černého Korzára. Možná je vysoké hodnocenní jak u většiny nostalgií, ale spíše to odůvodňuji (také jako značná část přítomných) tím, jak vypadají současné „pirátské“ filmy. Oproti těm prázdným, převážně digitalizovaným sračkám má tohle alespoň myšlenku a na rozdíl od cukřenkového Sandokana ještě stále dost silných scén a hlášek. „Miluješ smrt? Tady ji máš!“ (30.01.2015)