Podivná barva slz tvého těla

Rozhodně zapomeňte na AMER !! Tohle je typický Forzani a Cattet ... Tím myslím, že pokud jste viděli jejich krátkometrážní experimentální bizardní tvorbu, pospojujte si tyhle výjevy dohromady, zkuste si pro představu do toho nacpat nějaký děj ve stylu krimi gialla (ale hodně okrajově) a vznikne vám "Barva slz" ... Do poloviny je to ještě snímek v rámci základních norem ... příběh, běžné kamerové záběry na větší celky .. postrádá ale hudbu. V polovině se rozjede hudební doprovod a snímek se totálně "rozpadne" ... Absolutně nechápete co se děje a jste zasypávání jedním bizzardním výjevem za druhým. Podivnost ano, sadismus ano ... Hra barev, oldschoolový look a vizual ... Naprosto něco netradičního, co BĚŽNÝ DIVÁK vůbec nepobere a odejde s hlavou jak meloun se motajích z těch světel, nepříjemných zvuků, ruchů, provokativních záběrů, dát si někde panáka na uklidnění ... a pak tomu dá nějaké ty 2 hvězdy nebo odpad a rychle na to zapomene nepochopíc nic. Protože pochopení tohoto spočívá právě v nepochopení a unesení se formou, nikoliv dějem, příběhem, začátkem a koncem ... Tripoidní záležitost, navozující trochu podobné halušky jak LSD ... a možná že to jednou někdy ještě za pomoci týhle chemky prubnu... :-) Provokace...? Všechno co jsem napsal, to je L'étrange couleur des larmes de ton corps (2013) ... (14.03.2014)

Argento, jasně, hned na první druhý pohled, Strickland, určitě, protože z něj taky vychází, Lynch, u černobílé části rozhodně. Koho mi to ale - aspoň v poslední třetině, kde postavy prakticky oněmí - připomínalo nejvíc, byl Švankmajer, a to tím precizním důrazem na zvuk a detaily: oči, rty, prsty, předměty, požívání, vyprazdňování etc. (13.11.2022)

"Závity mozkové, myšlenky spářené, umění krvavé, až na kost vydřené." Velmi podivná barva Zelenáčových slz Dwejnova těla, aneb pro někoho guilty pleasure galaktických rozměrů, pro jiného jen černá divácká díra. Z nabubřelého odpadu k pětihvězdné giallo obloze a zpět, v nekonečné, samolibé (!) smyčce vizuálních i zvukových orgií. Přímo lukulské hody pro náročné artožrouty (např. mě, v sudých dnech), leč nestravitelný blivajz pro náročné prosťáčky (např. mě, ve dnech lichých), vyžadující mapu a buzolu pro alespoň základní orientaci v příběhu, při pátrání po surrealistickém pokladu, v lyrickém oparu dějové džungle na tajemném ostrově. Ostrově ztraceném v oceánu sadomachostických slz schizofrenní mysli, políbené vražedně zhulenou můzou. Jaký film, takové hodnocení. V lichých měsících tedy budu dávat jednu útrpnou hvězdičku ("Přece tomu nedám víc, že tomu dal kuli zelenáč a jiná "ártová" sebranka" © DwayneJohnson), v sudých měsících to vždy změním na plnou palbu pěti hvězd, protože, málo platné, i já byl chvílemi "Ztracený ve víru zvrácené vášně..." (© PetrPan). Hm, jestli já si přece jen neměl vybrat, jestli jít s Dolníma nebo s Horníma. Takhle budu bit od všech, včetně mé ženy :-). (17.12.2022)

Silný a neopozerane spracovaný zážitok s neuspokojivým vyústením. To, že forma prebije obsah bolo dávno jasné, ale osobne by som ocenil keby sa s tými farbičkami, hudbičkami, úletmi a strihmi narábalo citlivejšie a oprostilo sa to tak od niekoľkých škaredo naivných a gýčovitých úkazov, ktorých síce nebolo veľa, ale aj tak trochu narúšali celkový opojný audiovizuálny dojem. Ináč fajn, mať to o kúsok viac deja, či aspoň nejaké reálne rozuzlenie, tak sa ani nesťažujem. (08.07.2014)

Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)