Podivná barva slz tvého těla

Nie je veľa filmov, ktoré by sa mi páčili v prípade, že forma totálne prevalcuje obsah, ale toto je je presne ten príklad. Priznám sa, bol som zvedavý čo za mutanta môže vzísť zo skríženia D. Lyncha s Argentom, no to čom som dostal prekonalo všetky moje očakávania. Vrcholné majstrovské dielo dvojice Cattet-Forzani posunulo hranice úrovne klasického gialla na ďalšiu úroveň až k samej dokonalosti a čistej esencie tohto hororového subžánru. Audiovizuálna stránka je dokonalá, nemyslím to len ako každú zložku zvlášť, ale mám na mysli aj ich dokonalý súlad a spoluprácu v snahe docieliť maximálny účinok na diváka. A ten sa teda dostavil. Nielenže som sa stratil v tajomnom, prekrásne štylizovanom filmovom labyrinte tak ako som zvyknutý pri snímkoch D. Lyncha (zmienené aj v obsahu filmu), ale ešte mi bolo na cestu riadne naložené na chrbát v podobe tohto audiovizuálneho megaorgazmu. Tak precíznu prácu s kamerou, tieňmi a farbami som ešte nevidel ani v jednom filme, pri tomto je prvotina Amer tejto autorskej dvojice naozaj iba také malé predjedlo. Do toho hudba zabarajúca sa do ľudského podvedomia ako nič v typickej póze gialla 70. rokov a klasického mysteriózneho hororu rokov 80-tych. Potom tu ešte máme hudobnú zložku tak nepríjemného charakteru, že behá mráz po chrbte - rôzne škrípavosti, zvuky rezania rôznych materiálov a v neposlednom rade zvuky rezania a pichania do ľudského tela.... Toto všetko umocňuje pocity diváka na najvyššiu možnú mieru, pričom nedá ani na chvíľku vydýchnuť. Môj názor je, že tento snímok je z dôvodov maximalizácie týchto pocitov za pomoci uvedených prvkov, vhodný predovšetkým pre kiná, preto keď snímok budú dávať v tom našom tak určite nebudem chýbať. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (23.04.2015)

Pokud nemůžete Edwige odpustit, že si na pár dní odskočila do Hostelu, je tenhle snímek právě pro vás. Sympatická tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani vytvořila výtvarně opojné dílo v secesních kulisách, kterým neskládají hold jen žánru giallo, ale zároveň i známé giallo queen. L'étrange couleur des larmes de ton corps je podobně uchvacující jako název. Poetický snímek plný mimořádných nápadů, čistých zvuků a tajemna. Vypravěčská struktura, kdy je veškeré dění zahrnuto jen do vnímání hlavní postavy a tím pádem eliminováno všechno „nepodstatné“ okecávání, je až hypnotizující. Jenže v rozpadu klasické vypravěčské struktury se nachází i největší kámen úrazu. Tohle osekání už tak dost jednoduchého děje nutně vede v jedno ze dvou vyústění – kratší stopáž nebo nutnost dění dofouknout. A Cattet s Forzanim si volí druhou možnost – protože měli spoustu pěkné hudby, ke které bylo potřeba vymyslet scény. Jsme tak nuceni sledovat natahování některých dějů, otravné cyklení a přidání zbytečných výjevů. (12.11.2014)

Je ťažké hodnotiť nejakú príbehovú linku a hľadať významy, keď je človek prevalcovaný už od začiatku takým vizuálom. To, čo si dovolili Cattet a Forzani, je neuveriteľné. Vysoké tempo a voľba veľkosti záberov zvyčajne do veľkého detailu nedajú oddýchnuť človeka ani na sekundu. Celkovo postprodukcia je dokonalá. Veľa ostrých strihov, nediegetických vsúvok, flicker efektov, zmien farebných filtrov, proste dokonalá obrazová montáž. Takisto práca so zvukom, kde idú do maximálneho detailu. Netušill som, kde ďalej sa môže ich tvorba posunúť ak s tým porovnám Amer, a posunula. Audiovizuálne dokonalé ako všetky ich filmy. Tu však pritlačili na pílu a išli viac do bizarnosti, surreality a brutality. Už samotné spojenie týchto vecí vyznieva magicky a pre mňa osobne jeden z najväčších zážitkov, aké som v kine zažil. (14.03.2014)

Audiovizuální orgasmus, který v zázemí multiplexu zcela překračuje pouhé sledování pohyblivých obrazů a vnímání zvuků. Hélène Cattet a Bruno Forzani překračují hranici filmových postupů natolik, že divák nemá šanci všechno vstřebat na první zhlédnutí. Vizuální a sonické detaily nám protékají přes obrazovku a hladí po celém těle. Snové zobrazení temnoty, tiché šeptání zla, slast při řezání kůže břitvou (následným projížděním rukou pod kůží brrr!), lynchovský prvek probouzení Mulholland Dr., barevné kompozice, flicker efekty, nadsmyslový dějový rozměr. Podivná barva slz tvého těla obsahuje daleko více bizarnosti, surrealismu, brutality a objevení těla než v Ameru (a všech krátkometrážních filmech). Kdyby se spojila režijní čtveřice Cattet-Forzani-Argento-Lynch zplodí nadčasové dílo za hranici představivosti. [Festival otrlého diváka, Brno 2014] (15.03.2014)

Kaleidoskop stále se opakujících bizarností vytvořený násilně ubíjející formou. Režisérská dvojice příliš okatě tlačí na pilu (a to doslova). Doprovodné skřípavé zvuky poškozují sluchový vjem do té míry, až se to dá vnímat jako zkouška, co všechno divákovo tělo ještě snese. Moje nesneslo! Bylo hříšné myslet si, že se i jen nepatrně přiblížili mistrům. (16.12.2022)