Podivná barva slz tvého těla

Bez ladu a skladu sestavený sled audiovizuálně vypiplaných scén, které si režisérská dvojice chtěla natočit. Drásavými zvuky a propracovanými obrazy film doslova útočí na divákovy smysly, ale pokud by někdo od Podivné barvy slz tvého těla očekával i podobně propracovanou zápletku, bude zklamán - o zápletce či ději se zde totiž vůbec nedá bavit. Jedná se o snímek, u nějž pochopím oba extrémy hodnocení. Já bohužel půlnoční projekci vyloženě protrpěl, v sedačce jsem se ošíval, sto minut mi připadalo jako dlouhé hodiny a místo kvalitního zážitku jsem si odnesl leda tak silné bolení hlavy. Dvojici Hélène Cattet a Bruno Forzani se příště radši vyhnu. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Rozhodně zapomeňte na AMER !! Tohle je typický Forzani a Cattet ... Tím myslím, že pokud jste viděli jejich krátkometrážní experimentální bizardní tvorbu, pospojujte si tyhle výjevy dohromady, zkuste si pro představu do toho nacpat nějaký děj ve stylu krimi gialla (ale hodně okrajově) a vznikne vám "Barva slz" ... Do poloviny je to ještě snímek v rámci základních norem ... příběh, běžné kamerové záběry na větší celky .. postrádá ale hudbu. V polovině se rozjede hudební doprovod a snímek se totálně "rozpadne" ... Absolutně nechápete co se děje a jste zasypávání jedním bizzardním výjevem za druhým. Podivnost ano, sadismus ano ... Hra barev, oldschoolový look a vizual ... Naprosto něco netradičního, co BĚŽNÝ DIVÁK vůbec nepobere a odejde s hlavou jak meloun se motajích z těch světel, nepříjemných zvuků, ruchů, provokativních záběrů, dát si někde panáka na uklidnění ... a pak tomu dá nějaké ty 2 hvězdy nebo odpad a rychle na to zapomene nepochopíc nic. Protože pochopení tohoto spočívá právě v nepochopení a unesení se formou, nikoliv dějem, příběhem, začátkem a koncem ... Tripoidní záležitost, navozující trochu podobné halušky jak LSD ... a možná že to jednou někdy ještě za pomoci týhle chemky prubnu... :-) Provokace...? Všechno co jsem napsal, to je L'étrange couleur des larmes de ton corps (2013) ... (14.03.2014)

Kaleidoskop stále se opakujících bizarností vytvořený násilně ubíjející formou. Režisérská dvojice příliš okatě tlačí na pilu (a to doslova). Doprovodné skřípavé zvuky poškozují sluchový vjem do té míry, až se to dá vnímat jako zkouška, co všechno divákovo tělo ještě snese. Moje nesneslo! Bylo hříšné myslet si, že se i jen nepatrně přiblížili mistrům. (16.12.2022)

Audiovizuální orgasmus, který v zázemí multiplexu zcela překračuje pouhé sledování pohyblivých obrazů a vnímání zvuků. Hélène Cattet a Bruno Forzani překračují hranici filmových postupů natolik, že divák nemá šanci všechno vstřebat na první zhlédnutí. Vizuální a sonické detaily nám protékají přes obrazovku a hladí po celém těle. Snové zobrazení temnoty, tiché šeptání zla, slast při řezání kůže břitvou (následným projížděním rukou pod kůží brrr!), lynchovský prvek probouzení Mulholland Dr., barevné kompozice, flicker efekty, nadsmyslový dějový rozměr. Podivná barva slz tvého těla obsahuje daleko více bizarnosti, surrealismu, brutality a objevení těla než v Ameru (a všech krátkometrážních filmech). Kdyby se spojila režijní čtveřice Cattet-Forzani-Argento-Lynch zplodí nadčasové dílo za hranici představivosti. [Festival otrlého diváka, Brno 2014] (15.03.2014)

Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)