Podivná barva slz tvého těla

Bez ladu a skladu sestavený sled audiovizuálně vypiplaných scén, které si režisérská dvojice chtěla natočit. Drásavými zvuky a propracovanými obrazy film doslova útočí na divákovy smysly, ale pokud by někdo od Podivné barvy slz tvého těla očekával i podobně propracovanou zápletku, bude zklamán - o zápletce či ději se zde totiž vůbec nedá bavit. Jedná se o snímek, u nějž pochopím oba extrémy hodnocení. Já bohužel půlnoční projekci vyloženě protrpěl, v sedačce jsem se ošíval, sto minut mi připadalo jako dlouhé hodiny a místo kvalitního zážitku jsem si odnesl leda tak silné bolení hlavy. Dvojici Hélène Cattet a Bruno Forzani se příště radši vyhnu. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)

Vizuálně nádherné! Ano, Argento z toho kouká na každém kroku (nejen barvy červená a modrá, tajemný dům či smysl pro detail), nekončící záběry lidských očí jsou od Fulciho (jen chybí jejich propichování, rozřezávání a vydloubávání, i když k jedné menší krvavé scénce přeci jen dojde) a překrásné secesní interiéry včetně všech možných doplňků k tomu patřících (mozaiky, šperky, světla...) skvěle doplňují snový, surrealistický snímek. Tohle není mozaika, ale kopice střepů z obřího zrcadla, na němž byl příběh napsán. Filmařské postupy snímků 60.let (zdánlivě donekonečna se opakující záběry), hudba evokující snímky 70.let a Valerie, která spolkne kouzelnou perlu. Černá kůže, lidská kůže, břitvy, nože, pouta...trochu giallo, více však s/m. Za novými zdmi jsou ty staré a do každého bytu se dá nepozorovaně vejít řadou tajných dveří. Chvílemi jsem měl dojem, že sleduji vysoce estetizovanou reklamu na Campari, což mi nevadilo.... (27.02.2015)

Audiovizuální orgasmus, který v zázemí multiplexu zcela překračuje pouhé sledování pohyblivých obrazů a vnímání zvuků. Hélène Cattet a Bruno Forzani překračují hranici filmových postupů natolik, že divák nemá šanci všechno vstřebat na první zhlédnutí. Vizuální a sonické detaily nám protékají přes obrazovku a hladí po celém těle. Snové zobrazení temnoty, tiché šeptání zla, slast při řezání kůže břitvou (následným projížděním rukou pod kůží brrr!), lynchovský prvek probouzení Mulholland Dr., barevné kompozice, flicker efekty, nadsmyslový dějový rozměr. Podivná barva slz tvého těla obsahuje daleko více bizarnosti, surrealismu, brutality a objevení těla než v Ameru (a všech krátkometrážních filmech). Kdyby se spojila režijní čtveřice Cattet-Forzani-Argento-Lynch zplodí nadčasové dílo za hranici představivosti. [Festival otrlého diváka, Brno 2014] (15.03.2014)

Silný a neopozerane spracovaný zážitok s neuspokojivým vyústením. To, že forma prebije obsah bolo dávno jasné, ale osobne by som ocenil keby sa s tými farbičkami, hudbičkami, úletmi a strihmi narábalo citlivejšie a oprostilo sa to tak od niekoľkých škaredo naivných a gýčovitých úkazov, ktorých síce nebolo veľa, ale aj tak trochu narúšali celkový opojný audiovizuálny dojem. Ináč fajn, mať to o kúsok viac deja, či aspoň nejaké reálne rozuzlenie, tak sa ani nesťažujem. (08.07.2014)