Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
Dlouho jsem v kině nezažil tak intenzivní, ale zároveň strašidelný zážitek. Fair Play se na první pohled tváří jako klasické sportovní drama. Do té doby jsem si ale uvědomil, že klasické sportovní drama je pojem, který mě naučil vnímat až Hollywood. Takže najede se původní kostra, někdo si klade nějaký cíl, nejde mu to, pak mu to jde, ke konci se stane průser, ale vše se vlastně zvrátí v happy-end. Tady je to jinak. Fair Play je sice o sportu, ale zároveň je i o tehdejší době. A řekl bych, že je hlavně o té době. Judith Bardós zahrála naprosto božsky. Civilně, lidsky, přirozeně. S její maminkou, kterou hraje Aňa Geislerová, jsem si říkal, že kdyby se nejednalo o film, dokázal bych jejím pocitům hodně snadno uvěřit a věřil bych i tomu, že se jedná o sousedky ze stejného patra bytovky, ve které bydlím i já. I díky tomu jsem s nimi prožíval všecko. Dokonce i celou tu řadu nezodpovězených otázek. Třeba situace s jejím tátou podle mě mohla být trošku lépe vyřešitelná. Já si třeba nedokážu představit, že bych opustil rodinu a emigroval kvůli režimu do ciziny. Stejně tak si ale nedokážu představit, že by STB byla na lidi, kteří je "zlobí", milá v tom smyslu, že jim nechají třeba měsíc čas na rozmyšlení, jestli s nimi budou spolupracovat, nebo ne. I tak se ale musím uklonit, protože tak výrazný, depresivní a smutný film z tehdejší doby jsem asi ještě neviděl. K tomu natočen opravdu poctivě. Fair Play je rozhodně filmem, který stojí za zamyšlení pro celý náš národ. ()
Prvý z tých troch filmov, na ktoré môžeme byť v našich končinách každý rok hrdí. Príbehovo jednoduchší a rozlohou i vizuálne nie tak veľkoformátový ako Hořící keř, ale vnútorne rovnako silný a v detailoch ešte citlivejší. Budete dojatí a smutní, ale radi, že ste ho videli. ()
Mám rád českou kinematografii a ona se mi za to odměňuje filmy, jako je právě Fair Play. Vlastně komorní celovečerní film o doposud víceméně přehlíženém tématu, se zajímavými morálními nuancemi, takové malé bilancování s naší totalitní minulostí, nutno dodat hodně smířlivé (Dovedl bych si představit alternativní verzi scénáře, v němž by byla motivace postav znatelně jiná a celé by to bylo více natvrdo, ale nic proti zvolenému konceptu Andrey Sedláčkové, zjevně dobře věděla, proč a co píše...) Civilní, rozjímavé, dost bolestné a především mimo ústřední téma dopingu reflektující naší bolavou národní minulost...takovýhle filmů je málo a přitom je jich nanejvýše potřeba. Andrea Sedláčková natočila svůj doposud jasně nejlepší film, autentický, uvěřitelný, chvílemi až mrazivý, se solidními hereckými výkony, neobyčejně povedeným castingem, posmutnělou antiostalgickou atmosférou ... PS: Konečně je jasné, proč Jarmila Kratochvílová vypadala jako chlap...o mužatce Fibingerové nemluvě... ()
Tlieskam mladej Judit Bárdos, pretože jej výkon bol skutočne prirodzený a ja som jej to fakt verila. Téma dopingu v kinematografii nie je nejak zvlášť často rozoberaná, preto ma aj celkové slušné spracovanie filmu potešilo. Dávam silné tri, do štvorky mi v celkovom deji chýbalo viac driveu, energie a dramatickosti vzhľadom na závažnosť myšlienky. ()
Socialistické zřízení svlečené do naha, dostává páskem přes prdel. Zarytý komunista bude běsnit. Ukázat to nejhorší a zaobalit do toho celou společnost. Zarytý "demokrat" si bude libovat. Byly to kurvy a neštítili se ničeho. Film odhalující, ukazující, ale také utvrzující. Jsou dnešní sportovci do podobných přečinů nuceni? Ovšem, že ne. Vlastní vůle je v tomto případě důležitější, než jakékoli politické zřízení. Ztráta i znovu nalezení důvěry v sebe sama i v druhé. Snímek se mohl klidně odehrávat v současné době, nicméně režisérka zvolila jinak. Chtěla do toho politiku. Hlavně společenskou morálku vzniknuvší z politického zřízení. Chtěla to tak, a natočila to výborně. Skutečně, celková, skvělá režie, jemná hudba a především skvostné duo Geislerová s Judit Bárdos, drží mé hodnocení velmi pevně. Třetí setkání s Andreou Sedláčkovou opět výborné. [Kino Citadela - Litvínov] ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
- Film se natáčel v Praze, v Bratislavě a ve Vysokých Tatrách. První scéna použitá v úvodních titulkách se natáčela v pražských Vysočanech, konkrétně v parku Podviní. Hlavní hrdinka podbíhá železniční trať, která park na severu lemuje. Německé scény se natáčely v Drážďanech a Chemnitzu, který se v uvedené době jmenoval Karl-Marx-Stadt. (willy1)
- Anna (Judit Bárdos) má ve svém pokoji plakát skupiny Blue Effect. Na plakátu je možné vidět i zakladatele této rockové skupiny Radima Hladíka. (Terva)
- Západoněmecký sprinter Manfred Ommer k problematice uvedl: „Na mých prvních závodech, to bylo na ME 1971 v Helsinkách, jsme seděli na tribuně a už jsme tu za*** písničku nemohli poslouchat, tu hymnu NDR. Pak jdeš za svým doktorem a ptáš se: ´Proč taky nemáme ty pilulky?´" Dagmar Kersten, stříbrná medailistka na OH v roce 1988 v dresu NDR, zase uvádí: „Říkali nám: ,Vezmi si to, jsou to vitamíny.' Anabolika, psychofarmaka – to všechno tam bylo. Neměla jsem myslet, ale cvičit. Stala jsem se pachatelkou sama na sobě." (dinamit_1)
Reklama