Dítě číslo 44

Švédský mašinfíra jede po dvou rovnoběžných kolejích a těžko říct, které jsou mrazem z Moskvy více pokroucené. Ta kriminální jen sprostě kopíruje Čikatilovo řádění v Citizen X, dokonce se ani neobtěžuje změnit Rostov na Donu jako místo jeho hlavní působnosti. Ta existenciální s všude přítomným ledově sibiřským dechem tajných služeb na zátylku je zase hrozně chaotická, neučesaná a brutálně odbývá motivaci postav. Když se na konci v zabláceném lese ty dvě koleje seběhnou do jedné, srážka je nevyhnutelná (i když přídavek s novým šéfem Lannisterem a kufříky v dětských ručičkách mi zase tolik nevadily, svým způsobem to byla jedna z mála věcí se smysluplným vyústěním). Hlavní viník neštěstí je strojvůdce Espinosa, potažmo jeho nadřízení z velína, co trasu trvající pět a půl hodiny (první sestřih) chtěli stihnout za méně než poloviční čas a ta trať zkrátka nebyla na tuhle rychlost přizpůsobená.. (23.07.2015)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

Zajímavý film ze sovětského prostředí, takových filmů moc nevídáme. Tento snímek má dvě dějové linie, které jsou navzájem propojené. Na jedné straně sledujeme život v tehdejší Stalinovské době, kdy byli zabíjeni lidé, kteří se jenom považovali za zrádce, a na druhé straně sledujeme pátrání po vrahovi dětí. Jelikož to je propojené, tak se tomu vrahovi až tolik nevěnujeme a vlastně pořádně se po něm začne pátrat až na konci filmu. Příběh je tak spíše zaměřen na pátrání po Levu Děmidovi, který je považován za zrádce, protože chrání svou ženu. Musím říci, že se mi to ale líbilo, hlavně Tom Hardy už několikrát dokázal, že umí utáhnout celý film a tady to jen potvrdil. Já akorát nemám moc rád Noomi Rapace, takže ta mi tam trošku vadila, ale jinak ostatní herecké obsazení bylo na jedničku. (31.01.2017)

Na filmech hodnotím primárně práci režie, střihu a kamery. Podružnosti jako scénář či herecký výkony dokážu udejchat, když mi první jmenované složky dokáží patřičně vrazit jazyk do ucha. Child 44 natočil vynikající režisér s vynikajícím kameramanem, obsadil ho vynikajícími herci (Hardy udělá scénu jenom tim, že v ní sedí a čumí do zdi) a následně byl zprzněn neustálým přestříháváním až na únosnou mez 137 minut. V druhé polovině jsou na sebe scény naházeny příšernými střihy. Dialogy byly očividně brutálně kráceny (jde to dost poznat na nepatřičných prostřizích na různé detaily rukou či mlčenlivých tváří), dle různých elementů lze poznat, že scény měly často vypadat úplně jinak a věnovat se ničemu jinému, nadpoloviční část scén postrádá prostorovou expozici i uvedení některých vedlejších postav a takhle by se dalo pokračovat. V zásadě film přistupuje ke scénáři jak bulvární plátek k událostem - vybírá jen to nejšťavnatější, vytrhává z kontextu a předlohu využívá jen k tomu, aby to jakž takž drželo pohromadě. Stále však platí, že Espinosa je vynikající tvůrce a Wood šikovný kameraman. Záběrové kompozice a nasvícení je naprosto bravurní a já doufám, že full-cut se jednou dostane ven a já si ten film opravdu, do dna užiju. (15.09.2015)

Myslela jsem si, že vím, do čeho jdu. Omyl. Můžete vidět milión detektivek- amerických, britských, severských, ba i českých, ale.. jak se připravit na případ, kdy si nejste jisti, zda si víc přejete odhalení a dopadení sériového vraha, nebo to, aby hlavní hrdinové přežili vyšetřování na vlastní pěst v systému, kde "vražda v ráji neexistuje"... Celou dobu jsem se kroutila na sedadle jako žížala a snažila se udržet vnitřnosti na svém místě. Co mě uklidňovalo, byla nádherná přehlídka všech možných herců, ale jinak to bylo vážně surové až na kost. Fuc*ing amazing, máme tu žhavého kandidáta na topku letošního roku. _____ Po přečtení knižní předlohy- tohle je jeden z nemnoha případů, kdy mi nevadilo obrácené pořadí film > kniha, protože tvůrci provedli jen velmi málo změn a celkově je to velmi věrné. (30.05.2015)