Dítě číslo 44

Co to bylo? Kvůli tomuhle byl v Praze humbuk jako v poledne okolo Svatého Václava, kvůli tomuhle chtěl Ridley přecákat fasádu Národního muzea, kvůli tomuhle se na den zavřelo metro a kvůli tomuhle já šel do kina? Tak to teda pěkně děkuju, ale na něco co je ploché jako vietnamský hrudník já se můžu jít kouknout do podloubí na tržnici. Zabere mi to pět minut a nepřijdu o dvě a čtvrt hodiny života, z nichž každá minuta je stejně tak záživná, jako další taková pohádka o válce, ve které se válčí především s tím, jak udělat dobrý film. (18.06.2015)

Prečo tento film? Lebo tam hrá Tom Hardy. Je to ozaj môj obľúbenec a nepotrebuje mi už dokazovať svoje kvality, jednoducho siahnem po každom filme v ktorom hrá. Ja som ten film vnímal v prvom rade ako detektívny thriller, pretože sa hlavné postavy snažia dopátrať k úchylnému vrahovi. Všetko ostatné ako voľba vtedajšej vlády a spôsob života pôsobili druhorado, ale zároveň dej dobre dopĺňali. Koniec mi prišiel trocha vypustený, dosť ľahko bol popravený vrah bezmocných detí a navyše sa neobjasnilo na čo mu boli tie orgány, ktoré im amputoval. V konečnom dôsledku film hodnotím na 80%. (02.01.2016)

Že režisér neměl žádný velký ambice, zjistíte hned, jak se objeví název. Následná přestřelka vás pak vyloženě znechutí, protože ačkoliv je z výpravnýho hlediska všechno správně, kamera je tak zbytečně roztřesená, že jsem málem dostal epileptickej záchvat (tak je to vždycky, když dojde na akci). Mínus je i to, že jakkoliv brutálně a vážně se film tváří, není ani dost drsnej, nekompromisní nebo smutnej či snad strhující – skvělý a zajímavý téma je naprosto utopený v režijní topornosti a scénáristickym tápání, zda stvořit dobovou kriminální žánrovku, nebo dramatickou výpověď o tehdejším režimu. Ta poruštěná angličtina pak v čele s nudnym soundtrackem dává filmu pomyslnou korunu hrůzy. Sečteno podtrženo: Film tak ruskej, že už ani víc americkej nemůže bejt! Ty dvě hvězdy jsou koneckonců ještě docela vstřícný, ale už jsme všichni viděli větší pohromy. (30.07.2015)

V RÁJI VRAŽDY NENÍ… /// Film o absolutní moci ve Stalinově ráji, kde hledání pravdy, znamená cestu do pekla. Pak taky trochu krimi a thriller. Dlouho mě to bavilo. Příběh člověka, kterýho zrodil hladomor, má výborný politický pasáže. Naomi by hravě splynula s davem matrjošek a Hardy je zase takovej uvěřitelnej. Kombinace komančský politiky s krimi (thrillerem) k sobě pasuje. Bohužel, tady ta nepolitická filmařina atraktivitu nezvyšuje. Nejvíc to vodnesl závěr, ve kterým zjišťuju, že nikdo (rejža, scénárista, střihač, kameraman…) pořádně neví, vo čem chtěli vyprávět. Jednou se bude vzpomínat maximálně na výraznou českou stopu a … to je asi tak všechno. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal Tom Rob Smith, neznám. 2.) Zajímám se o Čikatila a spravedlivou politiku. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (21.07.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)