Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.

Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.

Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (136)

Endyis 

všechny recenze uživatele

Geniální film! Jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) počinů porevoluční kinematografie, u kterého nechápu, že propadl v zapomění, když bezpochyby nemá chyby a zároveň se konečně jedná o film, který v zahraničí skutečně může reprezentovat naší kinematografii, jež má od dob šedesátek zavedené jméno a která v dnešní době poměrně stagnuje na tvorbě často zbytečných filmů pánů Hřebejka, Ondříčka, Slámy... , kteří se drží zavedených převážně nenáročných témat. Film byl pro mě sám o sobě skvělým zážitkem a můžu Oskaru Reifovi pogratulovat, jelikož i kdyby natočil jenom tento jediný film, tak jeho tvorba stojí za to. Ps.:Jinak tématiku filmu má dobře rozebranou Merva ve svém komentáři :) ... 100% ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Snažil jsem se dívat na tento film tak, jako kdybych žádný jiný dosud neviděl. Po shlédnutí bych byl raději, kdybych dosud neviděl žádný. Michal Ambrož zpíva: "Po tobě mi zůstaly čtyři vlasy v hřebenu / nesmím ztratit jediný těžko další seženu. / Po tobě mi zůstaly čtyři dlouhý vlasy. / Jaktěživ jsem neviděl naráz tolik krásy." A je to vtipné a má to říz. Tři chlupy děda Vševěda vytržené zuby z oblasti kolem pohlaví jsou daleko méně poetické. Pokud existuje pseudointelektuálská latina typu "sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje", pak jsme tu na správném místě. A jak z toho ven? "Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho ten fantas hnedle přejde." ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Hodně divný film, s kterým jsem se téměř dokonale minul. Dostal jsem na něj tip, že je to v jistých kruzích velmi známý film z devadesátek, což mě překvapilo, protože jsem o něm nikdy neslyšel, stejně tak o režisérovi (u kterého mě poněkud zaráží, že už nikdy žádný další film nenatočil). Dokonce i obsazení mi bylo zcela neznámé, neznal jsem jediného herce. Tento údiv je ale asi jediná emoce, kterou to ze mě dostalo - strašně mě nebavilo na to koukat, hlavní postava mi byla velmi nesympatická, a celkově mi to prostě přišlo jako šílený bizar, který kdybych nikdy neviděl, o nic bych nepřišel. A už druhý den poté si v podstatě nepamatuji, o co v té kravině šlo. Kamera je ovšem velmi dobrá a za zmínku stojí též zajímavý font (evokující postel), jímž je vyveden titul filmu v 6. minutě (lze vidět i zde na plakátě). ()

topi 

všechny recenze uživatele

Absurdní fantaskní bizár, ve kterém se hlavní hrdina Luboš ocitá ve světě žen a kde hledá svoje místo. Nevím, jak to více popsat, jenom bych hýřil samými superlativy. Postel je nejoriginálnějším porevolučním snímkem, jaký u nás byl natočen. Prakticky je neznámý, přitom je tak zručně a chytře vymyšlený, že to bere dech. Produkoval ho Václav Marhoul a je to tam znát. Nic podobného jsem v československé kinematografii nezaznamenal a už ani nezaznamenám, poněvadž v dnešní době by film nemohl projít, ženská emancipace by ho určitě zarazila a přitom o to ani tak nejde, Luboš se jen snaží být pořádným chlapem :D. Třeba scénka s cigánkou, která mu ho vykouří a on ji zadusí svým spermatem a pak je souzen za vraždu, kde ho soudí jen samé ženy. To prostě nevymyslíš, masakr!! Anebo když zjistí, že Bůh je žena :D :D. ORIGINÁL!!! Těch scén je tam snad celá stovka a obrazivosti se meze nekladou! Oskar Reif natočil svůj autorský snímek s takovým umem a potenciálem (námět, scénář, hudební dramaturgie a režie), bohužel Postel je jeho výtvor poslední. Už před ním dal o sobě vědět krátkým filmem Pumelice lesní moudrosti, kde dal prostor divadlu Sklep a to je taky sakra palba! Teď už točí jen dokumenty 13. komnaty a celovečerní snímek je v nedohlednu. Tomuto filmu prospívají i neokoukané tváře a černobílý negativ, nasnímaný širokoúhlým formátem kameramana Igora Luthera. Ze známějších hereček se mě moc líbila Stanislava Jachnická, známá především jako dabérka, hrající Lubošovu ženu a prvorepubliková herečka Sylva Langová, která zahrála jeho babičku (a to naprosto dokonale!) a byl to její první filmový návrat do Česka od roku 1947. Musím pochválit i perfektní zvuk a hudbu, která je vybraná z díla Georgese Bizeta a Antonína Dvořáka. Natáčelo se hodně v Jaroměři a Josefově a každý návštěvník festivalu Brutal Assault to musí určitě hned poznat :). A to jsem na začátku komentáře avizoval, že bych hýřil jen superlativy a je to tady. Musel jsem to všechno napsat, protože něco takového v naší zemi nemá, ale opravdu nemá obdoby. A to logo filmu i filmový plakát je geniální!! Mám už jen na to poslední tři slova a to jsou - KULT JAKO PRASE!!! ()

curunir 

všechny recenze uživatele

Podľa mňa sa tento pohľad do až utopistickej doby ovládanej ženami veľmi nevydaril. Začiatok je nanajvýš zaujímavý, obdobie Lubošovej mladosti bolo spracované v štýle, ktorý my pripomínal Malenu a mal aj svižné tempo, ktoré sa ale postupne spomalilo a nakonci som bol rád, že film netrval ani 90 minút. Inak celý film pôsobí veľmi bizardne, niekedy aj dosť perverzne a úchylne, čo však režisér nie vždy zvláda dokonale. Herecké výkony nie sú nijak výzarné, avšak treba oceniť skvelú Lutherovu kameru, zaujímavé výtvarné spracovanie a trochu netradične vybranú, ale skvelo sa hodiacu hudbu. Keď sa však celkovo pozriem na film, tváril sa byť veľmi umeleckým, občas sa mu to aj podarilo, no celkový výsledok je veľmi vlažný. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (8)

  • Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
  • Grafik Michal Cihlář získal ocenění za nejlepší plakát roku 1999 (byl to jeho první a současně poslední filmový plakát). (charlosina)
  • Roku 1999 dostává 5 nominací na Českého lva (nej. režie, scénář, kamera, výprava, ženský herecký výkon ve vedlejší roli). (charlosina)

Reklama

Reklama