Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Snažil jsem se dívat na tento film tak, jako kdybych žádný jiný dosud neviděl. Po shlédnutí bych byl raději, kdybych dosud neviděl žádný. Michal Ambrož zpíva: "Po tobě mi zůstaly čtyři vlasy v hřebenu / nesmím ztratit jediný těžko další seženu. / Po tobě mi zůstaly čtyři dlouhý vlasy. / Jaktěživ jsem neviděl naráz tolik krásy." A je to vtipné a má to říz. Tři chlupy děda Vševěda vytržené zuby z oblasti kolem pohlaví jsou daleko méně poetické. Pokud existuje pseudointelektuálská latina typu "sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje", pak jsme tu na správném místě. A jak z toho ven? "Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho ten fantas hnedle přejde." ()
Zdá se mi to, nebo je autor opravdu ctitelem Juráčkových filmů? Odpověď není důležitá. Důležité je, že mezi českými filmy posledních dvaceti let (posledních čtyřiceti let!) mě tak dokonale pobavil a dostal málokterý. Prvou půlhodinu ve mně vzbuzoval dojem velmi bláznivé kubistické retro-futuro skládačky, v níž je každý nový dílek tak nečekaný a přece vždy dokonale pasující. Co jsem slyšel (a jak jsem to slyšel) poněkud kulhalo za tím, co jsem viděl (viděné vynikající, slyšené jen dobré). Tyto dojmy ustoupily do pozadí (aby opět vyvstaly v samotném závěru), jak s náhlou razancí vykrystalizovalo ústřední (vlastně jediné) téma. Dokonalost opracování kamínků mozaiky ovšem zůstala (zároveň vrostlo slyšené do viděného). Nutno říci, že své téma (zdánlivě lacině současné) pojednal film sice bláznivě a zaujatě, avšak co do obsahu poctivě, originálně a vytříbeně co do formy. Film, který musí být na indexu v každém feministickém i v každém mačovském státě. Film - odpověď na Chytilové (stejně výtečný, ale ne tak zábavný) Ovoce stromů rajských jíme. Zhmotnění hrdiny z Chile Andreje Kvašňáka je podobně úctyhodný (a uctivý) kousek jako angažování Oldřicha Nového ve Světácích. (Angažování skvělé Mrs. Langové-Williams, jakož i způsob Urnovy smrti, domovnčino "Není to od vás?", ale i postava mača z fotbalu a jeho sedmnáctileté bohyně už vůbec vypadají na záměrné příležitostné odkazy k dějinám české komedie.) Na to, abych se zabýval titulním motivem (postel), mám příliš líný mozek. Více by mě zajímalo, co se vlastně stalo s "plivátkem". ()
V době uvedení do kin musela Postel působit jako zjevení a o to více, že necílila na běžného diváka. Je to vysoce umělecký film tepající do ženského feminismu i mužského šovinismu s kupou originálních nápadů a hříček. Hlavním hrdinou je obyčejný muž, žijící od dětství obklopen výhradně ženami hledající co je to ten mužský svět a zjišťující, že už asi neexistuje, že zanikl a muži již nejsou těmi, kteří dříve ,,nosili uniformy a pili kávu bez pěny''. Z tohoto jej nevyvádí ani dospělost kdy naopak tápe ještě více ve snaze pochopit. Postel je zajímavým mikroskopem nahlížejícím do vztahů mezi muži a ženami a tak trochu konstatuje, že muži dneška zdegenerovali. Že jsou jakýmsi nástupnickým druhem vymřelých pravých mužů. Naštěstí však ještě není pozdě a ještě pro ně není úplně vše ztraceno i když ,,plavat proti proudu evoluce nelze'' :-). Řekl bych, že v době kdy ženy s vážností diskutují zda bude muž místo nich na mateřské, nebo zdali jde muže rozkojit - je tenhle film ještě aktuálnější než kdy jindy. Ženy v mnoha ohledech dohnaly muže a jsou jim nyní ve všem téměř rovné a už primárně nepečují o teplo rodinného krbu a potomstvo. Dnes střílí z tanků, řídí bagry, pilotují raketoplány, zatýkají zločince... Jenže z nějakého důvodu či něčího záměru zkrátka pro pokračování lidského druhu musí stále být matkami. Stále jsou ženami a buď jak buď mají-li děti, jsou na nich ti malí závislejší než na otcích. A zde nastává problém. Emancipovaná žena matka - kojící, peroucí, vařící a k tomu nově řídí zeměkouli najednou nějak nemá čas pořádně na nic. A tak požaduje, aby muž zastal část její obsáhlé práce (kterou si ovšem na sebe navalila sama), aby jí pomohl a ulevil. Nechce však pomoci s nově nabitým zábavným a těžce vydupaným řízením zeměkoule, ale s ženskými pracemi. A tak nejeden překvapený a leckdy i náhlými požadavky vyděšený muž naprosto nepřipravený na tu ženskou ofenzivu musí řešit problémy, které jeho otec nemusel, nemluvě o jeho dědech a pradědech. Zatímco ženy měly na svoji emancipaci více než sto let, po mužích se chce během posledních dvou dekád aby se ihned přeorientovali a aby se ihned přizpůsobili. Jenže mužský svět je složitější než si ženy myslí. I já sám si občas doma říkám, kde vlastně je ta hranice z níž už v rámci kompromisů nehodlám ustoupit ani krůček...?! :-) Ženy nás chtějí jiné. Originální, chlapské. Zároveň se nás ale snaží předělat k obrazu svému a chtějí abychom je chápali. Pokud se to nakonec některé podaří, nenastává vysněná harmonie, ale nuda. Proto pokud vám nehrozí, že vás zavřou, utíkejte hlava nehlava. Jen nečekejte, že ten váš poslední velký útěk bude úplně definitivní! :-). Postel je těžko uchopitelná snová surrealistická záležitost s neskutečně krásnou kamerou. Igor Luther je frajer ! Postel nesedne každému, pokud ji však dáte šanci byť jen zaměřením se na jednotlivé epizodky, uvidíte že v ní nakonec tu genialitu a zalíbení najdete. A jestli je něco v Posteli geniální, je to hudba. Ta je mistrovsky složená z vážné hudby jíž dominuje Bizetovo flétnové Entr'acte z Carmen. (Mimochodem moje zamilovaná skladba). Od nyní ji budu mít asi navždy spojenou se scénkou na pláži ! :-). Dávám za 5 chloupků Těreškovové. * * * * () (méně) (více)
,,Člověk si často myslí, že ten poslední únik je únikem absolutním..." Nečekal jsem to, ale po místy uspávací první polovině mě Postel začala velice bavit. Devadesátá léta nabídla v česko-slovenské kinematografii mnohem více zajímavých filmů, než se na první pohled může zdát. Tahle experimentální hříčka poměrně neznámého režiséra v sobě skrývá podobenství všeho možného, odehrává se v neurčitém času, kombinuje realitu se sny, provokuje formálně i obsahově, využívá absurdní humor, hodně si bere na mušku choulostivá témata feminismu nebo sexuality,... Jo, jak sám říká hlavní hrdina o svědomí žen, ,,je to proti přírodě, je to proti zákonu vysokých krásných princů, galantních a svůdných rošťáků, opálených a hravých milionářů i dobrotivých a šedovlasých tátů..." Ale je to skvělý film! Černobílým vizuálem, kamerou i experimentálním způsobem vyprávění mi občas připomněl novou vlnu 60.let. Vyvrcholení celé té hříčky ve velkolepý soudný proces v ženském obsazenství a útěk z vězení bylo vynikající! (Filmová výzva 2018 - troufalka) ()
Velmi zajímavý, formálně naprosto vytříbený a jen zdánlivě od skutečného života odtržený snímek, postihují s neuvěřitelnou nadsázkou něco, co by se snad dalo nazvat "krizí mužství" a reflexí "přefeminizovaného světa", kdyby to neznělo tak zprofanovaně... 90% Zajímavé komentáře: charlosina, Radek99 PS: Nepochybně jsem taky muž přechodný, teď jen, jak s tím naložit... ;o) ()
Galerie (21)
Photo © Barrandov Biografia
Zajímavosti (8)
- Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
- Jako sedmý film československé historie byl tento film v roce 1998 nominován do prestižní sekce na MFF v Cannes. (charlosina)
- Nominace na Cenu tisku v rámci filmového festivalu v Paříži pro rok 1999. (charlosina)
Reklama