Obsahy(1)
V roce 1989 jedenadvacetiletý iniciátor studentských protestů, dnes čtyřicátník, který má za sebou životní zvraty, výhry i zklamání. Jakuba Špalka pohání vpřed a zároveň pohlcuje posedlost divadlem. Jeho dům za Prahou se postupně plní kulisami a kostýmy, Jakubova žena a dvě dcery z něj však odešly. Za dveřmi čeká nový začátek a jedno z nejtěžších rozhodnutí vůbec. Film o hledání rovnováhy mezi svobodou, odpovědností za druhé a uměleckými zásadami přibližuje 23 let života jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (15)
Oproti "předrecenzentům" mne téma odlišného pohledu na zásadní věc mezi Jakubem Špalkem a jeho partnerkou zaujala z celého dokumentu nejvíc - že je hlavní protagonista hodně zaujatý svou prací, to jsem tak nějak tušila a věděla z jiných zdrojů a tudíž mne to nepřekvapilo. Zato téma "dát či nedat" ve mne rezonovalo několik dní... ()
Dokumenty Třeštíkové mají velký zvuk a není divu :). Do té doby jsme nevěděla o panu Kašparovy nic a film uměl pěkně člověka provést životem známého herce, který pořád zkouší a zkouší žít divadlem a zároveň žít s partnerkou a někdy je moc těžké souznění s uměleckou duší zapálenou pro "bláhovou věc " :) ... ()
Jakub Špalek byl idolem mého mládí, hodně se mi líbil, chodili jsme na něj do Celetné. A pak jsem ho hodně let neviděla a pak až v tomto dokumentu, kde se najednou přede mnou objevil úplně jiný člověk. Unavený životem, bez jiskry, no řeknu vám, stárnutí jak naše, tak našich idolů není nic příjemného ke koukání. I když paní Třeštíková odvádí dobrou práci, jako vždycky.... ()
Ačkoli má být dokument o vztahu Jakuba Špalka k divadelní společnosti, kterou na přelomu 80. a 90. let založil (k čemuž odkazuje i samotný název filmu), je spíše o tom, jak mu divadlo "komplikuje" rodinný život, jak je oddán věci, jak divadlu obětuje naprosto vše, aniž by něco detailního z Kašpara jako takového ukázal. Těžko bych ale mohl Třeštíkové tuhle uměleckou volbu vyčítat (i vzhledem k výmluvnému konfliktu, který ve výsledném filmu zůstal, po němž následovala několikaletá pauza v natáčení). Stejně jako u Lavičkova časosběru i zde jsou nejsilnějšími momenty ty, kdy jsou vidět na Špalkovi drobné nuance v chování a názorech, kdy se z nejdříve odhodlaného, zapáleného a i arogantního a egoistického člověka, který v lecčems upřednostil divadlo před rodinou (včetně inkriminované a hodně diskutované transplantace ledviny), postupně stává více smířlivým, životem opráskaným jedincem hledající životní jistoty a rodinné zázemí (a připouští darování ledviny své partnerce). Holt sledování uměleckých osobností bývá obvykle zajímavější (narážka na tebe Soukromý vesmíre). ()
Už jenom trefit se volným časem když v kině jde něco tak ojedinělého jako dokument ! Trošku povinnost pro příznivce divadla obecně a spolku Kašpar zvlášť. Špalkova absolutní zaujatost svým životním projektem, divadelním souborem. Nemožnost skloubit profesní a rodinnou stránku života do čehosi jako základní harmonie. V dokumentu mi vadí nadměrná akcentace revolučního období, kdy podobná euforie až snad posedlost byla všeobecná a nikoliv specifická pro Jakuba. A potom poslední záběry, kdy už pomalu není jasné, jde-li o dokument o Jakubovi nebo jeho ženě Evě. Naopak postrádám více z protagonistova pracovního prostředí, které je evidentním a přiznaným středobodem jeho aktivit. V každém případě příběh muže, který pro splnění svého snu obětoval mnohé a ve středním věku smířený lituje máločeho a jde dál. ()
Reklama