Poslední cyklista

Tak nějak nevím. Svoboda je vynikající režisér, a kde to jde, tak se to potvrzuje (třeba v minimalistických gestech, jednoduchém vysvětlení scény - třeba v závěru stačí, když zazní angličtina - nebo v úsporném herectví, které z herců dostal. Rovněž se mi líbilo - spíše u 1. dílu, že to jde rodinným směrem, jistého skrývaného dramatu. Jenže pak jsou zde pasáže, kdy nevěřícně vrtím hlavou. Třeba celá ta zkouška muzikálu mi přišla přetažená a zbytečně rozvleklá, ačkoliv skrývá hořkou pointu. Byly zde scény zbytečně dlouhé, nijaké, odvádějící pozornost i vcítění. Pak se člověk z nudy zaměřil na detaily, a najednou vidí - vlak plný lidí, kteří několik dní někam jeli, a vylézají z vlaku v nažehlených vězeňských oblečcích, nikdo není špinavý od výkalů, to na autentičnosti nepřidá. Navíc tento druh filmů už silně začíná zavánět něčím, co bych nazval princip kolektivní neviny. Všichni židé jsou a byli vlastně hodní, moudří, krásné bytosti. Nenarazil jsem na film o této problematice, kde by měl žid nějaké negativní povahové rysy. Což mi přijde poněkud nereálné. (12.05.2014)

Silný a emotivní příběh je zde trochu filmařsky pohřben. Natahování a dost času jsou někdy vhodné před pointou, ale tohle není Agatha Christie. Druhá světová válka a její dopad už mají snad všechna možná zpracování a nechci tento snímek zase jenom kritizovat, celkový dojem zůstal lehce nad průměrem. (17.05.2014)

Musí se to posuzovat jako televizní film, protože jako klasický kinofilm by to rozhodně neobstálo. Pokud se od tohoto odprostíte, tak výsledek na poměry panující v našich televizních kruzích vůbec není špatný. Výprava je obdivuhodná, herecké obsazení se až na výjimky taky vydařilo. Scénář je místy poněkud nekozistentní a vláčný, ale budiž. První část kupodivu šlape lépe než druhá, ve které to skřípalo o něco víc. Závěrečný přesun Židů by zasloužil nějaké podrobnější vysvětlení alespoň prostřednictvím titulků, protože mnozí diváci nevědí odkud kam jeli atd. Tato část, která měla být pravděpodobně tou emočně nejsilnější, mi přišla jako "nejhůře" propracovaná... A ještě taková poznámka mimo: Marta Vančurová by si zasloužila nějakou pěknou roli, stále má co nabídnout. (11.05.2014)

Silné téma zpracované atraktivní a stravitelnou formou. Pohledů na druhou světovou válku už bylo zfilmováno opravdu mnoho, ale přesto je tenhle film něčím jiný, něčím výjimečný. Snad je to tím, že máme možnost sledovat hlavní hrdiny v dobách veselých a klidných, přičemž s přicházejícími represemi, příkazy, zákazy, vzedmutím se protižidovských nálad ve společnosti a nakonec i pronásledováním židovského obyvatelstva se napětí stupňuje, aby první díl vygradoval velice tísnivou, depresivní a skoro až bezvýchodnou atmosférou, díky které jsem na první část chtě nechtě musel myslet celý týden, po který bylo nutno vydržet čekání na část druhou. Snad to bylo tím přerušením v příběhu v té nejcitlivější části, snad tím odstupem od sledování prvního dílu, ale fakt je, že tam, kde končí první část a příběh je vygradovaný, tam druhá část právě v gradaci a napínavosti značně pokulhává. Těžko říct, kde je chyba, možná je druhý díl vyprávěn až příliš strojově a předvídatelně, možná prostě jen nesplnil má očekávání a mé představy do něj vložené, fakt je ten, že zatímco první díl jsem sledoval s napětím, u druhého dílu jsem nějak podezřele často hlídal čas na hodinách a chvílemi se i nudil. Možná byla chyba, že divák nedostal informaci o tom, v jakém údobí války se ty které scény odehrávají. Nebylo tak jasné, v jakém roce byli hlavní hrdinové deportováni do Terezína, nebylo jasné jak dlouho tam byli, nebylo jasné kdy se konal onen převoz do koncentračního tábora, a divák se tak jen mohl domnívat podle padajících bomb, že konec války je na spadnutí. Závěrečný doslov byl ovšem příjemnou tečkou za celým příběhem, jen bych ocenil trochu více informací o zbylých členech Klárčiny rodiny a o tom, jak dopadli. Ve výsledku je pro mě tento dvoudílný TV film velikým překvapením, scénáristická prvotina Tomáše Töpfera dopadla nad očekávání dobře a na herecké výkony byla radost se dívat. Obzvláště mě překvapila Marta Vančurová, která měla svůj zvláštní půvab a byla tak příjemně babičkovská, pranic za ní ale nezaostal ani Petr Štěpán, se kterým jsem se na televizní obrazovce nesetkal poprvé, ale rozhodně zahrál svou nejpřesvědčivější roli, a i mladičká Sabina Rojková hodně zabodovala, a oproti seriálu Ulice, v němž také účinkuje, poskočila zase o jeden level výš. Film tedy hodnotím jako značně povedenou a nadprůměrnou záležitost a uděluji mu lepší čtyři hvězdy. (11.05.2014)

Voni si nějak na tom svym židovství zakládaj, senátore. Tak já jim něco řeknu: strčej si to za klobouk. To i ta Colette proti tomuhle byla napínavej majstrštyk. Začátek ještě jakž takž, ale proč proboha máme po stopadesáté sledovat stejné osudy lidí, které si nějakej mamlas s knírem vybral k likvidaci. Navíc pouštět se do davových scén v koncentračním táboře s tímhle rozpočtem, výpravou a komparsem je fakt trapas. Zdá se, že mezi Terezínem a Osvětimí jezdil asi jenom jeden poloprázdnej vlak a když zrovna zapršelo, tak si vězni v přestávce mezi hodinou kreslení a zpěvem skočili na dvůr okopat ředkvičky a poklábosit se sousedy. Nechci tady pokrytecky tvrdit, že filmů o WWII, holocaustu a osudech Čechů za okupace bylo dost a už by se točit neměly, pokud ale autoři nepřinesou nějakou inovaci, klidně to podepíšu. Tři hodiny omílání o ničem. (28.06.2014)