Hany

Pochvalu si tvůrci filmu Hany zaslouží snad jen za technické zpracování spojené především s věrným navozením pocitu pro diváka, že je film natočen na jeden záběr. Bez jakéhokoliv střihu. Bohužel tak to opravdu není. Jinak je Hany snůška rádoby intelektuálních nebo uměleckých dialogů a dějových linek. Naprosto nezajímavé, neosobní a nudné. Trailer nalákal, ale snímek jako takový opravdu nezaujal. (05.10.2014)

Tahle forma nestřihů je dnes už úplně o ničem, kromě dokazování autorů sobě sama, že na to maj. Mě to ale neskutečně ruší a smutnou pravdou zůstává, že je oné formě vše podřízeno a na hercích je to prostě znát, ať se snažej, jak chtěj. Navíc tam jsou digitální zásahy, takže nakonec je to stejně trochu lež. Zajímalo by mě taky, kdyby autoři měli po ruce opravdu dobrý scénář, jestli by pořád experimentovali se střihem. (19.10.2014)

Velmi se mi protiví dávat filmům odpad, ale když budu používat slovník daného filmu, tak se jedná o nehoráznou pičovinu, která vyvrhla na svět největšího debila a pičuse posledních let v podání Jiřího Kocmana. Prvních patnáct minut jsem v duchu nadával, jakou hovadinu zase sleduji, pak jsem přece jen trochu v úsudku polevil a byl zaujat, kam děj povede, ale v půlce mě Hany začal tak neskutečně srát, že jsem už i nahlas nadával. Takového debila jako byl Jiří bych ve své společnosti nevystál ani pět minut. Bylo to mnohem horší než Bony a klid 2 a to je co říct. Jednoznačně nejhorší film roku 2014. (04.12.2014)

V květnu mají premiéru dva nové české filmy, přičemž jeden z nich rozhodně stojí za návštěvu kina... a Olmerův návrat jím (nejspíš) není. HANY není typický HEČ (Hezký Český Film), přestože jde o místy vtipnou podívanou se stylizovanými dialogy, za nimiž se ale skrývá dobře odposlouchaný způsob vyjadřování určitých generačních a třídních skupin. Je také formálně výlučným, ale rozhodně ne divácky nepřístupným dílem, jehož - s výjimkou epilogu - zdánlivá jednozáběrovost není tím největším náporem na udržení pozornosti. Rytmu je dosahováno jednak auditivními flashforwardy, které člení dění do jednotlivých aktů, jednak pečlivě načasovanými příchody nových postav (v první půlhodině jsou nové postavy uváděny na scénu zprvu po sedmi minutách) či variacemi stylu (přechod ze steadicamu na ruční kameru ve zlomovém okamžiku v první hodině, který je zároveň příkladem díky postprodukci "neviditelného" střihu). Překvapivě na pozornost náročnější je vyprávění s několika protagonisty, které střídá ohniska zájmu, je uskupeno do vzorců a má metafikční rozměr. Rozhodně ale nejde o nic nepřístupného, protože sebeuvědomělé pasáže jsou v tomto velmi návodné (pokud Foll v cameo roli hovoří o A - B - A1, jde zároveň o strukturu na sebe navazující trojice scén, kdy v první je spor mladého páru /A/, v druhé je odbočka ke starší generaci s vysvětlením /B/ a ve třetí se dostáváme k dalším partnerům v krizi /A1/). A zmiňovaný metafikční rozměr není nic, co by stíralo hranice mezi klasickým a uměleckým vyprávěním, pouze umožňuje významům volně putovat a nabývat nové podoby (symbolika hnijícího království je, doufám, více než jasná, že?). Epilog pak tne do živého, když ukáže, že postavy obývají uzavřený mikrokosmos, z kterého nejsou schopni vystoupit ani umělci, kteří na tento problém svými díly poukazují. Více v exkluzivní kritice. (27.04.2014)

Český Birdman - ale jen tím, že vystihuje, jak hluboko je česká kinematografie pod světem. Mohl bych tak jako ostatní snaživě přičítat hvězdy, protože technická stránka nebo entuziasmus a formální ambicióznost jsou opravdu hodné úcty. Ale to bohužel nic nemění na tom, že Hany jsou bohapustě prázdným, blábolivým utrpením, které koncept naplnily podobně jako svého času Krysař. Katastrofa. Generační refelexe ale tam přeci jen je: Tak jako jsou postavy vesměs jen narcistními kecálky, kteří ze sebe chrlí emocionální i verbální skelnou vatu, tak... tak ani tvůrci toho mnoho smysluplného neřekli. (25.01.2015)