Hany

Vyprávěním v reálném čase se daří evokovat zdání výseče, z níž není možné vystoupit a jejíž kontext se nedá moc domyslet. Někdo bude určitě žasnout nad rozvolněnou narací, která se občas zříká kauzality i logiky, rámec příběhu je ale vesměs konvenční. Kamerová virtuozita je obdivuhodná, nejde ale o žádný experiment – obtížné pohyby kamery vcelku uspokojivě nahrazují klasickou střihovou skladbu. Co mi vadí je snaha o generační výpověď skrz její extrémy, jinými slovy, přes permanentně ožalé a zfetované figury se to o úpadku vypráví dost snadno. Metafory vesměs průhledné. (27.04.2014)

Měl jsem možnost být na testovací projekci v kině Atlas. Trochu jsem se bál, co na mě tuzemská kinematografie zase připraví, ale k svému nezměrnému překvapení jsem se bavil. Film je to sice megadivný a bez jediné sympatické postavy, ale já jsem se do toho nějakou záhadou dokázal dostat a užívat si to. Je trochu škoda, alespoň tedy pro mě, že vyvstanou otázky, ale odpovědi na ně nepřijdou. Kamera na jeden záběr ("jeden záběr") vůbec nepůsobí rušivě, naopak mi všechny ty přelety přišly docela zajímavé. V průběhu těch zhruba 90 minut mě napadaly nějaké paralely s Project X a jsou i teď s odstupem docela na místě. (27.04.2014)

V květnu mají premiéru dva nové české filmy, přičemž jeden z nich rozhodně stojí za návštěvu kina... a Olmerův návrat jím (nejspíš) není. HANY není typický HEČ (Hezký Český Film), přestože jde o místy vtipnou podívanou se stylizovanými dialogy, za nimiž se ale skrývá dobře odposlouchaný způsob vyjadřování určitých generačních a třídních skupin. Je také formálně výlučným, ale rozhodně ne divácky nepřístupným dílem, jehož - s výjimkou epilogu - zdánlivá jednozáběrovost není tím největším náporem na udržení pozornosti. Rytmu je dosahováno jednak auditivními flashforwardy, které člení dění do jednotlivých aktů, jednak pečlivě načasovanými příchody nových postav (v první půlhodině jsou nové postavy uváděny na scénu zprvu po sedmi minutách) či variacemi stylu (přechod ze steadicamu na ruční kameru ve zlomovém okamžiku v první hodině, který je zároveň příkladem díky postprodukci "neviditelného" střihu). Překvapivě na pozornost náročnější je vyprávění s několika protagonisty, které střídá ohniska zájmu, je uskupeno do vzorců a má metafikční rozměr. Rozhodně ale nejde o nic nepřístupného, protože sebeuvědomělé pasáže jsou v tomto velmi návodné (pokud Foll v cameo roli hovoří o A - B - A1, jde zároveň o strukturu na sebe navazující trojice scén, kdy v první je spor mladého páru /A/, v druhé je odbočka ke starší generaci s vysvětlením /B/ a ve třetí se dostáváme k dalším partnerům v krizi /A1/). A zmiňovaný metafikční rozměr není nic, co by stíralo hranice mezi klasickým a uměleckým vyprávěním, pouze umožňuje významům volně putovat a nabývat nové podoby (symbolika hnijícího království je, doufám, více než jasná, že?). Epilog pak tne do živého, když ukáže, že postavy obývají uzavřený mikrokosmos, z kterého nejsou schopni vystoupit ani umělci, kteří na tento problém svými díly poukazují. Více v exkluzivní kritice. (27.04.2014)

Pôjdem proti prúdu a vyslovím názor, že Hany je zaujímavý experiment ako svojou formou, tak svojim obsahom. Výnimočnosť podania ospravedlňuje aj jeho očividná amatérskosť, ale možno by to ako čisto profesionálny film nemalo taký účinok. I keď na mnohých to nefungovalo ani tak. Obsahová stránka má svoj zmysel v menších detailoch a dialógoch, prezrádzajúci "babylonský" problém xenofóbneho sveta a nie len z toho vyplývajúcej agresivity. Myslím, že diváci majú problém najmä s nie príliš uveriteľnou autenticitou, ale pokiaľ vo filme nechceme vidieť doslovný zrkadlový obraz toho, s čím sa denne stretávame a uspokojíme sa so štylizáciou, Hany nás môže osloviť. Vďaka obsahu určite nemôžeme prostredníctvom formy označiť tento film za českú Ruskú archu. To ak by to niekoho náhodou napadlo. (11.11.2014)

Passivity in a character is a real danger to dramatic values. But a figure who does not (or cannot) actually do things or who hasn´t got the gumption to struggle in a way that produces new situations and developments is to be a dead weight on the narrative. In effect, a bore. - Alexander Mackendrick. ____ Kluci by se mohli někdy podívat třeba na O slavnosti a hostech a ne tolik hltat videoklipy Kaneyho Westa. Nebo v lepším případě si přečíst nějakou knížku o stavbě dramatického díla, potřebujou to jako sůl. (11.05.2014)