Hany

Je zřejmé, že natočit celovečerní film s pouhými třemi střihy muselo být nesmírně náročné. Nepřeberné množství postav, divoké párty, noční cesty tramvají a demonstrace v ulicích, to všechno funguje mnohem lépe, než jsem čekal (a když srovnám Hany s jinými snímky ze zahraničí, natočenými s minimem záběrů, tak český zástupce jasně vede). Je trochu škoda, že Hany postrádá výraznější dějový oblouk a místo toho nabízí "jen" krátké střípky z různých situací, jimiž nastavuje zrcadlo současným generacím, a prostřednictvím banálních dialogů se vyjadřuje k zásadním tématům (násilí ve člověku, znuděnost kulminující v agresi). Ty pak zpracovává způsobem, který bývá v českých filmech o současné mládeži spíš trapný, což ovšem není tento případ. Pokud někde v současném českém filmu vězí naděje a čerstvá krev slibující příliv nadšením pulzující energie, tak rozhodně v tvůrčím týmu Michal Samir a Matěj Chlupáček. (30.06.2014)

Absurdní dramedy v plzeňských ulicích, kterou ještě podtrhuje zvolená forma. Panoptikum charakterů, které byste nechtěli znát, přestože (nebo spíš právě proto, že) si je částečně všichni nosíme v sobě. Kamera nádherná, scéna útoku chuligánů je vizuálně jedna z nejlepších věcí, kterou jsem viděl nejen v kině za hodně dlouhou dobu. Herci super pokud nehrají, když hrají tak to občas skřípe. Největším mínusem je pro mě zdánlivě chybějící katarze v závěru, kde se skvěle gradující film zasekne a najednou končí, byť má epilog skvělou atmosféru tak subjektivně končí tam, kde by měl začít. Úsvitem. Nicméně jestli je tohle úsvit nové české vlny (nebo spíš jakékoliv české vlny), tak sem s tím. 80 % (30.04.2014)

Když jsem tak poslouchal ty dialogy týnejdžrů (no i když vlastně né všichni tam byli mláďata - Vágnerové táhne přes třicku a Schneiderová je dokonce mamča za čtyřicítkou!) vzpomněl jsem si tak nějak na Indiánské léto. Také tam mladí mleli o ničem ačkoliv pro ně to byly v ten moment ty nejdůležitější diskuse na světě. A uvědomil jsem si, že už jsem asi krapet starej na tenhle typ filmů. Vše se odehrává jedném noci a vše se točí prakticky kolem celého jednoho bloku domů odkud kamera odlétá a zase se vrací. V tom prostoru se nachází různá individua, kterým se mi nechce říkat hrdinové...S úsvitem a prvním švitořením kosáků a rorýsů film končí. A skoro to vypadá že v Plzni je hustá koncentrace magorů na jeden čtvereční metr. Z těch příběhů individuí mne nezaujal ani jeden, spíše jsem se nechal volně unášet s tou zajímavou kamerou a tím teplým letním večerem po kterém se mi teď v hnusném lednu fakt zastesklo. Můry narážející do okenních skel či pouličních lamp by mi vůbec nevadily. Zaujala též hudba talentovaného Borise Carloffa. To ale bylo tak vše. Snaha udělat jiný film se povedla tak trochu. Ano bylo to jiné, snad místy i zajímavé, ale nesedlo mi to. Dávám dva střiky. * * (21.01.2015)

Tahle forma nestřihů je dnes už úplně o ničem, kromě dokazování autorů sobě sama, že na to maj. Mě to ale neskutečně ruší a smutnou pravdou zůstává, že je oné formě vše podřízeno a na hercích je to prostě znát, ať se snažej, jak chtěj. Navíc tam jsou digitální zásahy, takže nakonec je to stejně trochu lež. Zajímalo by mě taky, kdyby autoři měli po ruce opravdu dobrý scénář, jestli by pořád experimentovali se střihem. (19.10.2014)

Passivity in a character is a real danger to dramatic values. But a figure who does not (or cannot) actually do things or who hasn´t got the gumption to struggle in a way that produces new situations and developments is to be a dead weight on the narrative. In effect, a bore. - Alexander Mackendrick. ____ Kluci by se mohli někdy podívat třeba na O slavnosti a hostech a ne tolik hltat videoklipy Kaneyho Westa. Nebo v lepším případě si přečíst nějakou knížku o stavbě dramatického díla, potřebujou to jako sůl. (11.05.2014)