Hany

Ve zřetelné unikavosti a pomíjivosti mi Hany nakonec celkem imponují a to i přesto to, že to není úplně dramaturgicky průrazné na rovině motivací postav. Veskrze jsem rád, že je to takhle prázdné; konečně to nevypadá jako prachsprostá sázka na jistotu, ale skutečně suverénní tvůrčí rozhodnutí. Kdoví, jestli tomu nepřidal jen důraz na plzeňské ulice a tím pádem i nemožnost postav se z obklíčení městem (a tudíž ze své škatulky) vymanit. Věřím v záměr aneb zase projednou české guilty pleasure. (14.11.2015)

Film je zajímavý možná tím, že je natočený bez střihu, jinak bych se k němu asi sotva dostal. Ale povedená kamera je jediné plus, které se mi povedlo najít. Zásadním mínusem jsou pro mě nesympatické postavy, i ta Hanka Vágnerová, která ze začátku vypadala jako aspoň jedna povedená fajn postava, se pak chovala jako tupá, s prominutím, pička. A nejen, že byly postavy nesympatické, ještě se chovaly hodně nelogicky. Hlavně okolo části s pouličním roztržkou, film se ani nestihl na nikoho pořádně zaměřit, strašně roztříštěný děj a zbytečné postavy. A ?hlavní postava? Jiřího Kocmana byla na facku asi nejvíc ze všech. (17.05.2015)

Ta všednost a fádnost příběhu (nepříběhu) a dialogů, vypovídá o naprosté absenci fantazie. Točit totiž sám život, není tak těžké. Vezměte kameru a obejděte s ní ulici párkrát dokola, vlezte do každe druhé hospody a máte Hany. Chápu o co se tvůrci snažili, ale na tohle ja film nepotřebuji, na to mi stačí vystrčit paty z baráku a jen pozorně naslouchat a pozorovat. Co ovšem mohu ocenit, je novátorská forma natáčení (tedy ve skutečnosti snad pouze na 3 střihy, které ale ani nepostřehnete), se kterou máte pocit, že kamera jenom tak plyne a vše se odehrává přesně tak, jak má. Každopádně je to pokus posunout český film zase trochu dopředu a to já vždycky vítám. (19.11.2014)

Velký potenciál a řemeslně zdařilé dílo, ve kterém kamera plynule proplouvá z jedné situace do druhé, zatímco zvuk je sestříhaný a nesmírně sympaticky tak dokresluje celou atmosféru. První polovina mě bavila, po krásně natočeném pouličním střetu už jsem se však se scénářem začala významně míjet, aby mě nakonec zklamalo, že jsem se o postavách nedozvěděla prakticky nic (více scén jako tu s otcem v parku!) a že jsem se nedočkala ani žádného vyústění. Vím, že ona prázdnota je do jisté míry cílem a z čistě myšlenkového hlediska bych si snad i dokázala ocenit, jako divák ale asi očekávám trochu víc. Nicméně i přes střízlivé hodnocení a komentář ale nakonec Hany považuju za jeden z nejzajímavějších českých filmů, které jsem v poslední době viděla. (02.05.2014)

Nejsem intelektuál a na žádném literárním kroužku jsem nikdy nebyl, ale tahle skrumáž náhodných účastníků hned několika akcí opravdu vypadá jako ze života. Z herců zaujme hlavně Jiří Kocman (aspoň doufám, že to hovado jen hraje), ostatní neměli moc prostoru. Jednozáběrová forma se k filmu hodí, jen scenárista zřejmě nedokázal vymyslet nic, pro co by se některá z postav vrátila do kavárny, takže ke konci máme přece jen jeden střih a takový vyloženě formanovský závěr. Problém začíná až při otázce, jestli tím chtěl autor něco sdělit. Pokud ano, tak zpráva nedorazila. (23.06.2014)