Topení po číslech

Anglická krajina ma vždy fascinovala svojím chladom a melancholickou atmosférou, takže si asi neviem predstaviť, kde by ma podobný netradičný filmový príbeh mohol upútať viac. Pri pohľade na plávajúcich v mori je vám zima, pri pohľade na drsné a krásne pobrežie tu chcete stráviť letné prázdniny. Greenawayov cynický pohľad na vzťahy mužov a žien nie je klasický art, ktorý by odhaľoval ich podstatu, ale je to hra s divákom, hra, aké hrajú postavy príbehu. Hry majú väčšinou víťazov a porazených, pričom nie je ľahké uhádnuť podľa toho, kto dostal na začiatku biele figúrky a tak výhodu prvého ťahu, ako to asi dopadne. Muži sú iba čísla, takže pôsobia dojmom pešiakov, ktorí nemajú šancu dámu ohroziť a postupne musia ísť z hracieho poľa von. (23.08.2014)

ocenenia : MFF Cannes 1988 - Najväčší umelecký prínos ◘◘◘◘ popravde, film ma úplne zmiatol a neviem čo si o ňom myslieť.... samozrejme, výtvarná stránka je opäť barokovo bohatá, zároveň však presná a prísne usporiadaná, dokonalá, veď ako inak u Greenawaya... ale obávam sa že to ja tak jediné, čo dokážem na tomto bizarnom a "enigmovsky" zakódovanom filme objektívne posúdiť. Dejová a významová spletitosť je tvrdý oriešok aj pre väčších odborníkov ako ja (si myslím :) ... ale takmer určite je v tom zakódované niečo z feminizmu-antifeminizmu, niečo z túžby žien po slobodných ("hravých") mužoch, no väčšinou to končí tak, že práve muži sa stávajú hračkami v rukách žien, ktoré si ich podmania.... stratou slobody a voľnosti však muži strácajú aj príťažlivosť, ženám začnú prekážať, nudiť ich.... + nevera, nezáujem, neschopnosť sú tri smrtelné hry, ktoré sa žiadnemu mužovi so ženami neopláca hrať.... ale na intelekt a symboliku Greenawaya som prikrátky, takže je vysoko pravdepodobné, že tieto moje výplody nemajú s filmom nič spoločné.... a možno práve moja priam účtovnícka snaha mať všetko spočítané, zatriedené, a označené (čiže objasnené) je to, čomu sa Greenaway urputne bráni a čo odmieta (26.08.2011)

Greenaway je jedním z nejpodivnějších a zároveň nejčarovnějších filmařů, s jejichž tvorbou jsem měl dosud možnost se v kinematografii setkat. Topení po číslech se vymyká z koridoru běžné nezávislé tvorby hned v několika ohledech. Greenaway, samozvaný znovu-zakladatel filmového umění, jež dle něj bylo do té doby pouze ilustrací textu, je význačným tvůrcem nejen pro dokonalou imaginaci a schopnost využití barevné škály a intertextových narážek (číselné rámování, symbolika trojky). Pro mě osobně je jeho předností zejména práce s prostorem (z režiséra je cítit osoba náruživého kreslíře), jeho hloubkou a jednotlivými rovinami, které překypují odkazy jak fyzickými, tak abstraktními. Topení po číslech přitom nesklouzává k samoúčelné hře na umění, ba naopak je to nesmírně zábavné a neustále jiskřivé dílo, v němž se divák orientuje zdánlivě s lehkostí, avšak se závěrečným OBRAZEM 100 vyvstává otázka: Co to sakra bylo? Portrét intrik či metafyzická úvaha o rizikovosti obezity? Nevím... (12.11.2023)

Zařazení do komedie jsem si v hlavičce již předem všiml, ale skoro bych nevěřil, že by jí Peter Greenaway dokázal takto reálně natočit... a ono jo, což mě těší! Máme zde zábavný černohumorný příběh z anglické buržoazie, kde ženy získavají převahu tím, že začnou odstraňovat veškeré muže kolem sebe, nejčastěji decentním utopením. Stylově jde o silně absurdní hříčku, která mnoha divákům nemusí sednout už jen proto, že samotný děj je v mnoha scénách upozaďován důrazem na estetický účinek jednotlivých scén, elegantní obrazovou poezií, celkovou atmosférou a rovněž se tu objevují nejrůznější prasácky úchylné momenty, které má Greenaway v oblibě, ale zde je podává nečekaně umírněným, někdy až roztomile vtipným způsobem... těžce jsem překusoval akorát otřesný krvavý čin s nůžkama, ač přidaný nadhled ze strany dětské (klukovské) postavy mě na Topení po číslech rovněž bavil. Michael Nymam coby skladatel opět boduje výtečným podkresem, byť oproti opulentnosti tónů z Kuchaře, zloděje... se tady více blíží hravosti ze Zázrakem uzdraveného. Co jsem ještě nezmínil, tak určitě originální nápad s umístňováním čísel 1 – 100, kdežto film vedle příběhu, humoru a vytříbené stylizace zároveň nabízí další devizi pro diváka v podobě hry na hledání a nacházení čísel, které se tu objevují v mnoha záběrech, předmětech, ale i dialozích! Jen mě mrzí, že jsem tento záměr plně odhalil až ve chvíli, kdy jsme se blížili k padesátce, ale zato si pak hodně užíval nápaditost i v této rovině, před samotným koncem přetavenou i do práci s napětím (po příjezdu aut č. 97 a 98 očekáváme i 99, ale další auto nemá žádné číslo!), ba i skrytými vtípky (místo posunu k posledním dvěma číslům se film v nejlepším protáhne i nečekaným příchodem „starých známých“ běžců č. 70 a 71!) a se skvělým koncem... jak jinak zakončit odpočítávání, než řádným ohňostrojem? :-) [80%] (07.09.2024)

V profile Petra Greenawaya je veta: "Ak chcete rozprávať príbehy, staňte sa spisovateľom, nie filmárom", ktorá má vysvetliť a ospravedlniť svojrázny štýl jeho filmov. Ja by som ju parafrázoval takto: "Ak chcete vytvárať obrazy, staňte sa maliarom, nie filmárom". Nemám najmenší dôvod zmeniť svoj odmietavý postoj, ktorý som vyjadril už pri filme Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec. Nepovažujem filmy Petra Greenawaya za umenie, nerozumiem im a aj Topenie po číslach som si pozrel iba preto, že som si nevšimol, kto ho spáchal. (24.12.2013)