Topení po číslech

Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... (22.02.2013)

Greenaway sa neštíti ničoho, búra všetky konvencie a kontroverzia je jeho dobrým sluhom. Topenie po číslach sa od Brucha architekta, natočeného rok pred tým, pomerne líši nielen pojatím príbehu o troch generáciách žien z rodu Colpitts, ktoré zavraždia svojich manželov, ktorý sa pohybuje na hrane tragikomédie, ale aj formou. Greenaway už s Viernym netvorí úžasné scénické kompozície rozvrhnuté do niekoľkých plánov a nemaľuje úchvatné obrazy, ale posúva sa smerom ku klasickejšiemu filmovému pojatiu, kamere dáva väčší priestor, ladne ňou obkresľuje dráhy po štedrejších exteriéroch a necháva vyniknúť prostredie a atmosféru anglického vidieku na východnom pobreží. Svojho umenia sa však nezrieka úplne, a okrem niekoľkých kompozične dokonalých záberov napr. domu na pláži ponúka aj zopár dlhých horizontálnych scén, ktoré kamera postupne zaberá a na každom políčku je niečo, čo upúta divákovu pozornosť (najlepšie sa to dá prezentovať na príklade karu a hostiny na pobreží). Herci sú opäť skvelý (má na nich jednoducho skvelý čuch) a tak nijaký článok nezostáva pozadu, a Greenaway opäť tvorí osobitý a silný film, ktorý však nie je pre každého. 85% (23.12.2013)

Zařazení do komedie jsem si v hlavičce již předem všiml, ale skoro bych nevěřil, že by jí Peter Greenaway dokázal takto reálně natočit... a ono jo, což mě těší! Máme zde zábavný černohumorný příběh z anglické buržoazie, kde ženy získavají převahu tím, že začnou odstraňovat veškeré muže kolem sebe, nejčastěji decentním utopením. Stylově jde o silně absurdní hříčku, která mnoha divákům nemusí sednout už jen proto, že samotný děj je v mnoha scénách upozaďován důrazem na estetický účinek jednotlivých scén, elegantní obrazovou poezií, celkovou atmosférou a rovněž se tu objevují nejrůznější prasácky úchylné momenty, které má Greenaway v oblibě, ale zde je podává nečekaně umírněným, někdy až roztomile vtipným způsobem... těžce jsem překusoval akorát otřesný krvavý čin s nůžkama, ač přidaný nadhled ze strany dětské (klukovské) postavy mě na Topení po číslech rovněž bavil. Michael Nymam coby skladatel opět boduje výtečným podkresem, byť oproti opulentnosti tónů z Kuchaře, zloděje... se tady více blíží hravosti ze Zázrakem uzdraveného. Co jsem ještě nezmínil, tak určitě originální nápad s umístňováním čísel 1 – 100, kdežto film vedle příběhu, humoru a vytříbené stylizace zároveň nabízí další devizi pro diváka v podobě hry na hledání a nacházení čísel, které se tu objevují v mnoha záběrech, předmětech, ale i dialozích! Jen mě mrzí, že jsem tento záměr plně odhalil až ve chvíli, kdy jsme se blížili k padesátce, ale zato si pak hodně užíval nápaditost i v této rovině, před samotným koncem přetavenou i do práci s napětím (po příjezdu aut č. 97 a 98 očekáváme i 99, ale další auto nemá žádné číslo!), ba i skrytými vtípky (místo posunu k posledním dvěma číslům se film v nejlepším protáhne i nečekaným příchodem „starých známých“ běžců č. 70 a 71!) a se skvělým koncem... jak jinak zakončit odpočítávání, než řádným ohňostrojem? :-) [80%] (07.09.2024)

Anglická krajina ma vždy fascinovala svojím chladom a melancholickou atmosférou, takže si asi neviem predstaviť, kde by ma podobný netradičný filmový príbeh mohol upútať viac. Pri pohľade na plávajúcich v mori je vám zima, pri pohľade na drsné a krásne pobrežie tu chcete stráviť letné prázdniny. Greenawayov cynický pohľad na vzťahy mužov a žien nie je klasický art, ktorý by odhaľoval ich podstatu, ale je to hra s divákom, hra, aké hrajú postavy príbehu. Hry majú väčšinou víťazov a porazených, pričom nie je ľahké uhádnuť podľa toho, kto dostal na začiatku biele figúrky a tak výhodu prvého ťahu, ako to asi dopadne. Muži sú iba čísla, takže pôsobia dojmom pešiakov, ktorí nemajú šancu dámu ohroziť a postupne musia ísť z hracieho poľa von. (23.08.2014)

Peter Greenaway nebude úplně režisér pro mě. Má ve svém filmu děj, má v něm i myšlenky a celou dobu zde o něco jde, ale to pojetí mi prostě nesedlo. Uznávám ale skutečnost, že se nesnaží záběry zbytečně přikrášlovat a ukazuje to, co se ukázat nesmí, ale mělo by, má to v tom filmu svůj význam tím, že je to přirozené. (06.02.2016)