Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film CHARAKTER evokuje prostřednictvím střetu dvou vyhraněných osobností, syna a otce, dusivou atmosféru sociálního napětí 20. let. Historické psychologické drama s kriminálními prvky sice nezapře svůj původ v literární předloze, zároveň však upoutá originálně zachycenou atmosférou chudé přístavní čtvrti a působivým ztvárněním životních osudů protagonistů, mladého advokáta Jacoba Katadreuffea a jeho otce, obávaného a nenáviděného starce, exekutora Dreverhavena. Na pozadí temných reálů dělnických čtvrtí, zahlcených nevlídným počasím, budují tvůrci příběh s antickými ozvuky a s antickým nádechem. Opírají se o vynikající herecké výkony, jež dodávají zvláštní plasticitu ostře řezaným charakterům. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (51)

genetique 

všechny recenze uživatele

Odteraz si už budem dávať na oscarové cudzojazyčné filmy naozaj pozor, pretože tie majú obrovské čaro! Skvelý príbeh v bujnou atmoškou o nevídanom vzťahu otec vs. syn, ktorý je postavený hlavne na výbornom scenári (retrospektívne podanie je vždy umenie natočiť dobre), hudbe a samozrejme príjemných nehollywoodskych hercoch. 80%. ()

vikcistic 

všechny recenze uživatele

Tento film mě, pár let zpátky, zavalil pozitivní emotivní vlnou....jednu dobu můj nejoblíbenější film vůbec.....nic jsem o něm nevěděl a byl jsem převálcovanej a jsem trochu i doteď , přestože je to minimálně deset let, co jsem viděl tento už kultovní film.....dávám si ho do dvacítky nejoblíbenějších filmů!!!!!!!!! ()

Reklama

zette 

všechny recenze uživatele

Ona atmosfera je jedine, co jsem si z filmu odnesl a na kterou si mozna za tyden jeste vzpomenu. Jinak se film utapi v prumernosti, u ktere jsem trikrat usnul. Nudna rezie, nevyrazne herecke vykony... Napadaji me minimalne ctyri cizojazycne filmy z roku 1997, ktere bych ocenil Oscarem. No, ale dle zdejsiho hodnoceni mozna bude chyba ve mne... ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Na spočítání nizozemských filmů, které jsem viděl by mi stačila jedna ruka, jež zakusila praktiky Yakuzy. A ačkoliv jsem dobře obeznámen s pořekadlem „jedna vlaštovka jaro nedělá“, již nyní bych se nebál označit tamější kinematografii za pozoruhodnou. Charakter má ojedinělou atmosféru a i když se může zdát, že vypráví příliš jednoduchý příběh, není tomu tak. Více než o „životě jednoho chlapce“ je o nevypočitatelnosti lidského osudu, o nočních můrách jež nás sužují o údělu a možnostech uplatnění obyčejného člověka. Dreverhaven se zprvu urputně snaží o začlenění do společnosti, když uspěje zjistí, že má sice všechno, co chtěl, ale přitom nemá nic, představuje prototyp zbytečného člověka, dobře známého z děl romantických autorů. Dobovým zasazením i hlavním hrdinou však připomíná knihy mladšího spisovatele, což si alespoň myslím. Ačkoliv jsem od Kafky nic nečetl, přesně takto si představuji typ „kafkovského úředníka“. Režie se zdržuje nadbytečných vizuálních excesů, je úsporná a tím působivější i srozumitelnější. Jestli mi na filmu něco vadilo, byl to samotný začátek, od kterého se vše odvíjí. Proč by hlavní hrdina před soudem rekapituloval svůj dosavadní život? Vždyť by úplně stačilo říct, co bezprostředně předcházelo zatčení (ač by na tom nebylo možné vystavět celý film), ale budiž. 80% ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Film byl natočen podle stejnojmenného románu spisovatele Ferdinanda Bordewijka. (Hans.)
  • Děj filmu se odehrává v Rotterdamu ve dvacátých letech 20. století. Vzhledem k tomu, že velká část města byla zničena během druhé světové války, natáčelo se i na jiných místech: v Antverpách, Wroclawi, Hamburku, Gentu a Haagu. (skudiblik)

Reklama

Reklama